Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

rovněž povídky/symbolické

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

...

nehledejte v tom zápletky... z dneška...

Čumím ji do očí, já a psát pro noviny? Vy jste asi nikdy nečetla co já píšu že ? To normální člověk neotiskne, jenom editora pro svoji knížku jsem hledal více jak rok, ty předešly to vzdaly, že na to nemají koule, ikdyž byly ženského pohlaví

Krátká povídka ze života jednoho člověka ze zapadlého města někde na severu Čech.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Věnováno všem múzám, který maj existovat jen v alternativních dimenzích.

Takový veselý příběh :)

Co všechno je člověk schopen podstoupit pro lásku, byť platonickou? O tom hovoří tahle povídka ze života

Tuto povídku jsem skutečně přidal na svůj facebookový profil, kde si ji následně přečetli všichni mí spolužáci... pomohla mi začlenit se :-)