22.10.2017 2 808(8) 0 |
Všichni to známe. Ten pocit když potřebujeme. Potřebujeme si odskočit, ale ta představa, že si budeme muset sedat na prkénko, na kterém již před námi sedělo tolik lidí se nám hnusí. A potom když už opravdu není zbytí tak se rozhodneme jít na oné místo, protože odskočit si jen tak za keříček není možné když jsou všude kamery, a nebo dokonce jste v samém srdci obchodního centra. Vaše odhodlání již je takové, že se rozejdete, ale v půlce cesty se zase otočíte zpátky a sami sobě v tu chvíli dáváte pár facek za to, že jste tolik pili. ,,Tak znovu! Další pokus!" říkáme si v duchu. Tentokrát se konečně dokážete dostat do té fáze, že už skoro saháte na kliku, ale zase si to rozmyslíte a ruku nesměle dáváte podél těla nebo se poškrábete na zátylku. Najednou se vám znovu ozve močový měchýř tak tedy už po té klice sáhnete, otevřete dveře a už teď vám připadá jako kdybyste na sobě měli miliony bakterií a měli jste chytit rýmu. Při pohledu na oranžové cihličky se vám zvedne žaludek a ještě když se pach v této místnosti mísí s pachem mýdla, lidí a vlhka. Podíváte se zda je nějaká z kabinek volná a v duchu vzíváte nejmocnější duchy, aby vám seslali onen vytoužený trůn. K vaší smůle jsou všechny kabinky plné a tak čekáte až se někdo zvedne z vysvobozujícího trůnu a vy jej budete moct použít pro své pozadí. Jenže ve skutečnosti to takové blaho není. Když už se otevřou dveře tak z nich vyjde člověk- nic neobvyklého. Vy se div nerozeběhnete a když už si chcete sundat kalhoty tak vidíte všechny ty mikrobakterie, které se tam pohybují. V první řadě se vám zvedne žaludek potom vám již skoro povolí svěrač (je jedno jaký) a když už se nakonec rozhodnete se posadit tak jen tak, aby se neřeklo. Jakýkoliv pohyb navíc je nepřípustný a vy si dáváte velmi bedlivý pozor, abyste se nedotkli něčeho o čem i vy budete pochybovat, že je to to nejhorší, protože za tu dobu co to tam je, to už změnilo tak tři sta krát barvu, stopadesát krát tvár a minimálně už to má tolik vnoučat, že tohle už ani není jejich babička nýbrž sestra nebo matka.
22.10.2017 - 23:06
a to jsem si říkal, že nejvíc punkový jsou veřejný záchodky v těch stanicích metra, které od postavení (čti dob komunismu) neviděly opraváře
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Povídka z veřejných toalet : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jedna z mnoha
Předchozí dílo autora : Možná až jednou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
xaire řekla o Erien, potulný bard :Přítel, který navždy zůstane v mém srdci.