z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

rovněž povídky/symbolické

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

Má první dokončená povídka. Název zatím stále hledám. Budu ráda za jakékoliv připomínky a reakce.

Někdy může člověk mít "den blbec". Jenomže jsou i lidé, kteří si prožili "týden kretén" . V podstatě je to totéž, jako "den blbec", akorát že sedmkrát tolik. Tady popisuju středu. Nevím proč středu... prostě mě tak napadla středa. Samozřejmě je to smyšlené ;)

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

You can hide...

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

Hypoglykémie je jako alkoholové opojení.. "A co milujete na chlastu?" "Ten mír a pohodu, když ležíte ožralý na zemi..." (jsem diabetička už nějakej patek, tak proto...)

/děkuju Jacku Kerouacovi za propůjčení názvu a Charlesi Bukowskimu za propůjčení citátu.

Cílem díla rozhodně není vyvolávat v někom vášně. Respektuji názory ostatních. Nadsázka při čtení jedině pomůže, každopádně pokud se k dílu vyjádříte, ocením to.

Na motivy skutečné události, u které jsem byl jako zasahující hasič.