Death.on.line zas on-line

Death.on.line zas on-line. Po dvouleté pauze zase na síti,
zase o něco zoufalejší, zase o něco troufalejší, ale pořád stejně naivní. Administrátoři sítě usoudili, že to co píšu a uveřejňuju není v jejich zájmu podporovat a zrušili mi původní profil. Dokonce si dali práci s tím, že jsem nemohl použít původní nick Death.on.line a tak se ze mě stal FromHell.

Mraky imaginárních bab na dosah, jedna lepší než druhá. Stačí si vybrat věk, výšku, váhu, barvu vlasů, barvu očí, vyholená nebo nevyholená, prsa na pupek a nebo až pod kolena, jestli má ráda
klasiku a nebo i anál, a nebo rovnou ji zatáhnout na grupáč. Je neuvěřitelný co jsou lidi na sebe schopný vyblejt. Dva roky mimo a pořád tady opruzujou stejný ksichty, asi je život nudí ještě více než mě. Oproti dřívější době ubylo kreativity, prezentace vlastní myšlenky nebo názoru je tu cizí pojem. Ty nejbystřejší ve svém profilu zneužití maximálně citát od Wericha, Cicera a nebo nejtrapnější frázi z Malého prince: „Co je důležité, je očím neviditelné, správně vidíme jen srdcem“. Uf jako by někomu někdy šlo o srdce. Jde jen o kundu a nebo čuráka, majetek, peníze a pár vyjímkám o duši. Srdce je jen orgán, docela důležitý, ale jen orgán.
Hlavně, že všechny baby chtějí inteligentního, vtipnýho, zábavnýho,společenského a hlavně finančně za vodou chlapa.
Ale když jim napíše stopro vtipný a určitě i inteligentní mladík jako já, nezmůžou se ani na odpověď nemám zájem s tebou komunikovat. Záhy se dozvídám proč, prý je tu přechlapováno a každá baba dostane denně 200 vzkazů od mrdu chtivých chlapů.
Jasně, že to žádný z nich nepřizná a je zrozen pouze pro rodinu, praní plýnek dětí, který nejsou ani jeho. Po měsíci života na síti a odeslání zhruba 300 vzkazů babám, různého druhu a tvaru.

Žádný zářez ani v náznaku o smysluplnou komunikaci. Jedna mamina, co by mě brala za synka, protože toho jejího zavřel, poznamenala: Kvůli pár slovům a zdařilým frázím se s tebou holka nevyspí. Asi má pravdu, zas budu muset opíjet baby na baru. Nikdy bych nevěřil jak to může být účinná metoda. Soused z vedlejšího vchodu se pravidelně 2x týdně chlubí novým zářezem přitaženým z diskotéky.
„Tak co to bylo tentokrát?“ Ptám se už jen ze setrvačnosti.
„No mrkni na drát“ vytahuje telefon.
V pátek to byla 19, zůstala u mě až do neděle.
A ve středu rychlovka s 35, ale čum na ty kozy,
to ji zafinancoval manžel.
„Mě umělý nic neříkají, jo ale jinak pěkný baby, dá se ně koukat.“
Moje trapná otázka: „A máš zájem je ještě někdy vidět?“.
„Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví, asi ještě nemá tolik nalítáno, ale zas výhoda je, že si s nima můžeš dělat, úplně co chceš a ještě držet hubu“.
Konstatuju: „ Super díky za rozšířený mých obzorů.
Jo máš štěstí, musím jít.
Znáš to, porno na netu čeká, ikdyž tohle asi neznáš.“
Křičí za mnou: „Taky by jsi to měl zkusit, někdy tě vemu sebou“.
A směje se.
Kokot.

Recyklační značka skla

Už jsem chtěl smazat profil, bo to bylo k ničemu. Ztracený měsíc opruzen bab po netu. Před dvěma lety nebyl problém. S pár holkama zajít na sport, pivo, panáka, jasně že mě sralo, že jsem je nedostal do postele, ale komunikace byla fajn. Zlepšoval jsem se v ní, dokonce jsem si v tom začal dělat systém, stejný otázky různým holkám, a dopředu jsem si tipoval jejich odpovědi. Měl jsem úspěšnost kolem 65%. Na psychologa amatéra to nebylo
špatné.

V prvním vzkazu jsem ji pochválil kreativní profil a slova.
Ani jsem nečekal odpověď, podobných vzkazů jsem rozeslal stovky. Bez reakce. Dle fotek vypadala moc slušně a samo, že chtěla vážný vztah. Já jsem byl rád, že jsem se jednoho vážného vztahu zbavil. Tak kdy si sakra, taky začnu užívat, co živote? Začali jsem si více dopisovat, čím více jsme si psali, tím více my docházelo jak jsme rozdílný. Proč se se mnou vůbec baví? Jsme jak cukr a sůl. Ona iluzionistka a hlavou ve hvězdách a astrologii a já nevěřící Tomáš
a to doslovně. Když někdo řekne, že jedno a jedno jabko jsou dvě jabka, tak dokud mi je neukáže na stole nevěřím mu ani slovo. Ve vzkazech je vtipná a pohotová, moc dobrý soupeř na dopisování.

Ptám se jí co znamená její nick HF_47: „Je to recyklační značka skla“
Ptám se mě co znamená FromHell: „Je to recyklační značka duše“

Ale o psaní a vzkazách život není, aspoň né ten reálný. A i z dobrého psaní se jednou stane stereotyp a pak to jednoho a nebo oba přestane bavit. Proto překvapila, když mi jednou napsala, abych za ní a její malou dcerkou dorazil. Píšu čas v kolik dorazím na nádraží. Autem bych jel raději, člověk je svobodnější, ale bez technicky se mi nechce riskovat po silnicích. Takhle se budu moct i
něčeho napít a né být jen odkázaný na nealko. Tím se uklidňuji. Vylézám z busu, čekám kdo se mě ujme.
Přichází příjemná slečna s capartem.
Pozdravíme se.
Podáváme si ruce.
Dítě se při pohledu na mě nerozbrečelo, jako bývá zvykem.
První bezvýznamný úspěch.
Ještě, že mě nepředstavila – Tohle tady je tvůj nový tatínek.
Asi bych utekl. Jsem nervózní, ostatně jako vždycky při komunikaci s opačným pohlavím na živo. Kvůli capartovi musím kontrolovat každý svoje slovo, abych neřekl něco nevhodného. Jen jednou mě zpraží pohledem, když jsem malé začal vysvětlovat, jak má v tomhle věku čistou a nezkaženou duši, ale bohužel se to zhorší, jak po něm bude chtít společnost dodržovat normy, a že z něj stane deformovaný jedinec a jakákoliv čistota z něj zmizí.
Balíme se z cukrárny, dneska mi horká griotka nějak nesedla.
Jsem překvapen, že mě neposílá zpátky na bus. Následuju je, cestou kupujeme nějaké víno a pár věcí pro malou.
Ditě se konečně ukládá ke spánku a já se konečně dovolím napít vína, když už po ruce není nikdo koho bych mohl zkazit. První sklenka do mě padne na ex, stejně i tak druhá. Půl den s neznáným
děckem jsem přežil a ono snad taky. Prošel jsem si malým soukromým peklem. Sedím na pohovce a dívám se oknem na oblohu. Čekám a netuším na co. Jak tohle dopadne je ve hvězdách, který stejně nejsou přes mraky vidět. Vrací se, prý už spí, vypadá uvolněnější, než já rozhodně. Do sklenky ji dolévám zbytek lahve, naštěstí nekomentuje kam se asi poděl zbytek, máme ještě dvě lahve. Popíjíme a já potvrzuji, že děcko je záhul.
„Co sprcha ptá se?“
„Souhlas“. Dostávám ručník, z báglu si beru kartáček.
Do sprchy si sebou beru skleničku.
Voda je fajn, dávám si co nejstudenější,
protože už půl večera mám polostopořené péro.
Moc to nepomáhá, stačí si na ni vzpomenout…
Jo musím se přiznat, že mě vzrušuje.
Vyjdu ze sprchy s omotaným ručníkem kolem pasu, vyjímečně jsem se i osušil.
„Jestli budeš hodný nechám tě přespat u sebe na posteli“
Ukazuju ji bouli na ručníku, bude lepší, když zůstanu tady,
klidně na zemi. Na posteli vedle tebe
bych se nemusel udržet. Nějak moc mě vzrušuješ. Už jenom z komunikace na tohle téma se boule zdvojnásobila, jasně přeháním, ale je určitě větší než předchvílí. Koukám kam složím hlavu. Bere mě za ruku a říká, že s tím něco provedeme. Usmívá se. Já mám v očích hrůzu, že by myslela kastraci? honí se mi hlavou. Leháme si na postel. Sundává ze mě ručník, dívá se na to stojící neštěstí před sebou. Chytá můj penis u kořene a přetáhne předkožku přes žalud pomalým pohybem. To pár krát opakuje. Říkám, že by chtěl trochu navlhčit. Vsune mi do úst svoje dva prsty a sliny roztírá po žaludu. Pohyb ruky se zrychlý, a já si představuji jak do ni pronikám a ona vrní rozkoší a radostí. Jsem nervózní, cizí prostředí, trvá dlouho než dopadnou kapičky bílého spermatu na povlečení.
Řekne: „Teď spi“
Odpovídám: Rád bych ti to oplatil, zajedu rychle rukou pod její noční košili dotknu se jejího prsa, strhne moji ruku.
„Nepřipadá v úvahu ,spi a nebo jdeš vedle“.
Nedaří se mi usnout, ikdyž jsem měl dost vína,
přece jenom jsem pořád vzrušený
a nadržený. Ona oddechuje klidně a pravidelně.
Konečně upadám do spánku, doufám, že nebudu chrápat.
Probouzím se jako první, mám slabou kocovinu, to bude si nedostatkem spánku. Opatrně z ní odhrnu deku, a svoji rukou zajíždím pod noční košily. Napadají mě hodně zvrhlé myšlenky, co by se s ní dalo dělat. Pár krát ji přejedu přes bradavky, cítím jak se stopořují. Vyhrnuju ji noční košilku nad pás a líbám ji na bříško a pupík. Instinktivně přes sebe přehazuji deku, líbám ji na bradavky, postupuji dolů, jsem na bříšku, do pupíku vsunuji svůj jazyk, prohýbá se, postupuju směrem dolů. A je to tady. Velice opatrně ji líbám, je zavřená, vzpurná. Snažím se jazykem proniknout dovnitř, brání se. Dráždím ji. Možná se mě pokusila odsunout , nevnímám to. Saju z ní. Na jazyku začínám cítit její vlastní šťávy. Je sladká a otvírá se. Jazykem ji dráždím uvnitř. Z ničeho nic sebou trhne, drsně, málem jsem přišel o jazyk. To asi orgasmus nebude.
Vnímám klapnutí dveří. ÁÁÁ ratolest vstoupila do pokoje, do prdele to nemohla ještě pár minut počkat. Tady to zrovna začínalo být zajímavé. Nenápadně se pod dekou přesunuji na svoji část
postele. Děti v tomhle věku jsou daleko vnímavější než dospělí.
„Mami, co to dělal Tomáš pod tou dekou?“