Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

...

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

rovněž povídky/symbolické

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.