Kdy tohle peklo skončí? - asi nevhodné do 18 ti let

Ležím na posteli, na svém loži ze spermatu a slz
a představuju si jak mrdám Gedžitku z Rychlý roty, fešná myška, jak by jí tam pacholek slušel. Je to jen falešná záminka vystříkat se do peřin. Vzpomněl jsem si na jednu babu z dnešního rána.
Stála u pouličního stánku s nějakýma hadrama,
zkoušela jsi docela pěkný šaty, sekly ji. Zvoní mi telefon, volá mi matka z nemocnice, dobrá zaminka se zastavit a opřít se o patník.
Očumuju ji.
Pozoruju ji jak se prohlíží ve střepu zrcadla, tak ta by kurva stála za pořádný hřích. Pak se stane něco nevídaného, normálně se venku před všema lidma svékne do podprsenky a zkouší si další šaty, ty krávo tak to jsem už hodně dlouho neviděl, jen tak na ulici. Divím se tomu, že zatím nad ní slintám jen sám. Matka pokračuje v hovoru, že neví jestli má jít na operaci se zádama, moc ji nevnímám,a jen se soustředím, na něco neobvyklého před sebou.
Mami to máš jako v obchodu, nejdříve si zjisti maximum informací o rizikách a teprve na základě informací se rozhodni a rozhodně neposlouchej žádný slepice z ulice, že někde něco slyšeli. Taky jsem slyšel něco o tom, že jsem geniální a jak jsem dopadnul.
Vidíš jak všichni lžou jen, aby vypadali líp. Obléká si svoje původní tričko, tak pěkně plochý bříško jsem už dlouho neviděl, černá podprsenka skrývá pěkný dvojky.
Péro v mých kalhotách ožívá ač to není ani dvě hodiny
co jsem si ho dvakrát vyhonil při sledování porna na netu.
Platí šaty, usmívá se, otáčí se a pomalu odchází.
Říkám mami promiň, ozvu se později.
Dovolte, pozoroval jsem Vás
a ty šaty co jste si vybrala Vám náramně sluší.
Fakt super pohled – hoden jen bohům.
Díky, ale už musím jít.
Do prdele, už ani ta komunikace mi nevychází,
proč tu vůbec ještě smrdím?
Já jsem se o to neprosil,
tady dejchat a ještě k tomu pomalu chcípat.
Kdy tohle peklo skončí?

Se zpožděním dorazím do nenáviděný práce, musím se hodně přemáhat, aby je tam hned z první všechny neposlal do píči.
Moje šéfová se ptala jestli ještě pořád píšu ty hnusný povídky, a jestli mě přešla moje póza pesimisty. To není póza pesimisty,
ale životní názor, má řadu nesporných výhod.
Ty si pořád stěžuješ na nějaký depky a co ti kde zas kdo provedl,
a že ten pitomec to neudělal podle tvých představ, pořád mi vyprávíš o zklamáních, u mě tohle nehrozí. Pro mě je všechno špatný, takže neexistuje depka, protože v tom žiju celou dobu, není zklamání, když nic nečekáš. Ten to názor si pěstuji už hodně dlouho a učím se v něm být lepší a lepší, ikdyž správně z mého podhledu by asi mělo být horší a ještě horší.
Poslední rok mě drží v takovém stresu, a tak mě vycucává , že jsem rád že se večer doplazím do své postele. Podivám se na nějaký stupidní film a usínám bez vyhonění péra, maximálně věnuju 5 minut nezáživného a utahaného sexu svoji drahé polovičce.
Usínám bez myšlenek o destrukci. Zradil jsem sám sebe.
Neustále v pozoru na co jsem zas zapomněl a jen čekám ránu.
Papír a moje duše snese všechno.
O optimizmu vedeme nikdy nekončící rozepře.
Nikdy nepochopila, že optimizmus je způsobem jen nedostatek informací. Či se ve větší míře jedná o sebe klam .

Woody Alean údajne psal na posteli, byl vytrvalý protože většina jeho následovníkú a protivníků při této činnosti dříve usnula než něco vymyslela. Já má nejvíce myšlenek, když si honím péro a nemůžu se udělat. Někdy to může trvat i půl hodiny a za tu dobu i totálního pitomce něco napadne.

Vzpomněl jsem si na hodinu angliny na škole a jak jsme si měli na hodinu připravit nějakou esej, samo že jsem na to jako jediný ze třídy zapomněl, asi proto, že jsem jako jediný tu noc před písemkou sundával z paní učitelky kalhotky a oddával
jsem se tělesným rozkoším. Byl jsem tehdy plný energie a spermatu. Ve třídě, když všichni vytáhly papíry s připraveným textem polil mě pot. Na prstech jsem ještě cítil její vůni, a teď takovýhle podraz. Dobře si mě vychutnávala – a kde máš ty připravený text? Promiňte, já jsem na to včera úplně zapomněl, já jsem včera zapomněl na celý tenhle posraný svět.
Do prdele taky mohla něco kváknout.
Všichni spolužáci se mi smály a prej už tu trávu nemám hulit.
Víte zažil jsem něco těžko popsatelného a vložil jsem do toho všechnu svoji energii. Třeba to dáš z hlavy, není zas tak složité.
To jsem si o mrdání myslel taky, a tolikrát mi to už pořádně
zamotalo hlavu.
Za hodinu jsem ze sebe vypotil dvě věty o tom jak je to tady špatný svět a jak já jsem jediný naivní.
Přidal jsem k tomu dvě karikatury její postavy a dostal jsem za svoji práci nedostatečnou. Týden jsem s ní nemluvil. Vydrželo mi do pátku, než jsem zas skončil u ní nahý na koberci.
Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Končí pracovní týden, a že mě nespokojené kancelářské kryse se stává nespokojený dělník na stavbě. Víkendy strávené u lopaty mě deptají. Maminka říkala uč se ať nemusíš házet lopatou a já se učil a stejně jsem u ni skončil. Naštěstí většinu úkaček už vyhodily, pořád remcali o platu a že je ta práce moc těžká. Šéf se mi směje do ksichtu, že jsem levnější než bagr tak si mě tam nechávají.

Ten buzerant co má dvě děti a ženu a k tomu dalších 5 bab na občasný mrdání. My bude dávat rady do života.

Dělej tak jako by jsi tu byl tisíc let a buď připraven na to,
už tu zítra nemusíš být.
Máme jedinou jistotu a tou je smrt.
Až tuhle hranici člověk pokoří, bude to tu stál za úplný hovno.