Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Jeden den v životě chemika. Omlouvám se za chyby, které se tam možná vyskytují. Už moc dlouho si píšu do šuplíku. Pravopis jsem tím pádem nějakou dobu neřešila. :-D

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Stejně nikdy nevím co mám těm babám psát, zvláště když vypadají jako dokonalost sama. Ty musíš být, ale neuvěřitelná kráva, když s takovým ksichtem máš za potřebí opruzovat seznamky. Co?

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem, kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

Nemůžu do práce odejít, aníž bych si ho nevyhonil, to bych pak koukal na každou babu se zájmem a chtíčem a zas bych chtěl opíchat všechny hubený devetenáctky pod sluncem. První kolo je super, ani ne za dvě minuty otírám ruku do ponožky pohozený vedle postele.