|
Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).
 27.11.2013 17 1216(20) 0 |
Šramot nad hlavou mohl znamenat jen jedno. Manželé se probudili najednou a nepotřebovali mluvit, myšlenky se samy rozběhly stejným směrem. Dveře na terasu otevřené kvůli kočce. Úleva, že chlapeček ještě spí s nimi v ložnici. Cennosti, které zůstaly v kuchyni. Byli mladí a odvážní, tak si šli na vetřelce počkat pod schody.
Spěchali. V domku bydleli teprve rok a nahoru dali jen pár krámů, co zloděje dlouho nezdrží. Vyzbrojili se kuchyňskými noži a za chvíli bez dechu pozorovali plazící se stín, který se vyloupl nad schodištěm. Jeden stín. Ozbrojený levnou baterkou. A vyděšený k smrti. Cvak! Oslepený prudkým světlem z moderního hranatého lustru před nimi stál sotva patnáctiletý kluk tmavý nejen špínou. S jeho zanedbaným zjevem kontrastovala jediná věc. V ruce držel dva spacáky vzorně zabalené ještě z obchodu, kde si je před týdnem koupili.
Chvíli se třásli všichni tři a mířili na sebe noži a baterkou. Vetřelec pošilhával k otevřeným dveřím na terasu, žena otáčela hlavu ke kuchyni, kde ležel telefon. Možná by ho dokázali zadržet a neublížit. Možná by policie přijela včas. Možná by byli celou noc vzhůru. Možná by zkomplikovali život jemu i sobě. Muž napětí rozsekl: „Hoď to na zem a běž!“
Časem se noční příhoda proměnila v matnou vzpomínku vytahovanou na světlo jen k pobavení přátel. Roky se skládaly jeden na druhý jak kostky lega. Dveře na terasu od té doby každou noc pečlivě zavírali a podkroví brzy dostalo právoplatného obyvatele. Chlapeček byl živel a na druhé dítě ani neměli chuť, naplnil jejich svět až po okraj. Palubová podlaha podkrovního pokoje pod jeho nožkami často vrzala celý den, ale v noci mohla odpočívat. Dlouho to tak zůstalo. Noční kroky je začaly budit až později, o hodně později. Jako ozvěna průšvihů bez řešení a nikdy nesplněných slibů. Předzvěst nekonečných hádek a hororových scén. Noční vrzání nad hlavou teď znamenalo sevřený žaludek, zírání do tmy a čekání na ještě černější ráno.
Noc je mlýnice palčivých myšlenek. Dali mu všechno, a všechno bylo málo. Po vyhození ze školy ho zapsali do soukromé, marný pokus. Desítky cest do poraden a ordinací. Stud, který se časem vytrácel, až zůstal jenom šílený strach. A ještě naděje, které si ze zoufalství stavěli pořád nové a každá další byla trochu slabší než ta před ní. Zbořil je všechny, zadupal do země, až zbyla jenom ta úplně poslední. Aby přežil a nezmizel z jejich života docela.
Když mu bylo osmnáct, práskl za sebou dveřmi.
Šramot nad hlavou mohl znamenat jen jedno. Manželé se probudili najednou a nepotřebovali mluvit, myšlenky se samy rozběhly stejným směrem. Z podkroví všechny cennosti už dávno zmizely a zbytek domu nechali po zkušenostech zabezpečit. Stejně jim to bylo fuk. Byli staří a unavení, tak nikam nespěchali. Chytli se za ruce a nechali se opájet poslední nadějí. Aspoň na pár hodin. Jejich chlapeček. Zloděj v podkroví.
Spěchali. V domku bydleli teprve rok a nahoru dali jen pár krámů, co zloděje dlouho nezdrží. Vyzbrojili se kuchyňskými noži a za chvíli bez dechu pozorovali plazící se stín, který se vyloupl nad schodištěm. Jeden stín. Ozbrojený levnou baterkou. A vyděšený k smrti. Cvak! Oslepený prudkým světlem z moderního hranatého lustru před nimi stál sotva patnáctiletý kluk tmavý nejen špínou. S jeho zanedbaným zjevem kontrastovala jediná věc. V ruce držel dva spacáky vzorně zabalené ještě z obchodu, kde si je před týdnem koupili.
Chvíli se třásli všichni tři a mířili na sebe noži a baterkou. Vetřelec pošilhával k otevřeným dveřím na terasu, žena otáčela hlavu ke kuchyni, kde ležel telefon. Možná by ho dokázali zadržet a neublížit. Možná by policie přijela včas. Možná by byli celou noc vzhůru. Možná by zkomplikovali život jemu i sobě. Muž napětí rozsekl: „Hoď to na zem a běž!“
Časem se noční příhoda proměnila v matnou vzpomínku vytahovanou na světlo jen k pobavení přátel. Roky se skládaly jeden na druhý jak kostky lega. Dveře na terasu od té doby každou noc pečlivě zavírali a podkroví brzy dostalo právoplatného obyvatele. Chlapeček byl živel a na druhé dítě ani neměli chuť, naplnil jejich svět až po okraj. Palubová podlaha podkrovního pokoje pod jeho nožkami často vrzala celý den, ale v noci mohla odpočívat. Dlouho to tak zůstalo. Noční kroky je začaly budit až později, o hodně později. Jako ozvěna průšvihů bez řešení a nikdy nesplněných slibů. Předzvěst nekonečných hádek a hororových scén. Noční vrzání nad hlavou teď znamenalo sevřený žaludek, zírání do tmy a čekání na ještě černější ráno.
Noc je mlýnice palčivých myšlenek. Dali mu všechno, a všechno bylo málo. Po vyhození ze školy ho zapsali do soukromé, marný pokus. Desítky cest do poraden a ordinací. Stud, který se časem vytrácel, až zůstal jenom šílený strach. A ještě naděje, které si ze zoufalství stavěli pořád nové a každá další byla trochu slabší než ta před ní. Zbořil je všechny, zadupal do země, až zbyla jenom ta úplně poslední. Aby přežil a nezmizel z jejich života docela.
Když mu bylo osmnáct, práskl za sebou dveřmi.
Šramot nad hlavou mohl znamenat jen jedno. Manželé se probudili najednou a nepotřebovali mluvit, myšlenky se samy rozběhly stejným směrem. Z podkroví všechny cennosti už dávno zmizely a zbytek domu nechali po zkušenostech zabezpečit. Stejně jim to bylo fuk. Byli staří a unavení, tak nikam nespěchali. Chytli se za ruce a nechali se opájet poslední nadějí. Aspoň na pár hodin. Jejich chlapeček. Zloděj v podkroví.
Ze sbírky: Povídky
11.11.2014 - 08:13Máta: Děkuji za přečtení i za zhodnocení. Jsem moc ráda, že se ti líbila :)
11.11.2014 - 06:58Tak jsem nakoukla. Ano, líbilo se mi to. Je to stručné, ale přesto emoce zůstávají pod povrchem, mezi řádky, ale jsou tam. Smutek, bezmoc, beznaděj a hned s nimi ruku v ruce otázky - Proč? Kde je chyba? Chyby jsou přeci vždycky na obou stranách nejen na jedné... Nebylo to všechno, co mu dali, moc?
Ta elipsa se zlodějem v podkroví byla povedená, uzavřela to do celku. Celkově to šlo přes zhutnění do hloubky, dotklo se mě to. Nemám co bych vytkla :-).
Ta elipsa se zlodějem v podkroví byla povedená, uzavřela to do celku. Celkově to šlo přes zhutnění do hloubky, dotklo se mě to. Nemám co bych vytkla :-).
20.01.2014 - 10:29Orionko, nedovolím si odborně hodnotit povídku, ale námětem mě výrazně oslovila. Popsala jsi bolest a zklamání rodičů otevřeněji než někteří lidé s podobným osudem dokáží vyslovit.
06.12.2013 - 10:57na me to bylo az moc rychle. Povidka potencial ma, ale to bylo tak rychly ze jsem ani nestacil pochopit co tim chtel basnik rici. Vicemene jsem to pochopil a ujistil se komentarem od vladana,ale todle byla prudka rychlost. Takze vlastne ani nevim jestli se me to nelibilo nebo libilo :/
28.11.2013 - 11:49Bože! Na mě se neohlížej, já tě nekárám, že něco zařazuješ špatně! A co je literární útvar miniatura - vůbec netuším. Jen jsem upozornil, že na literárních serverech se nehraje na zavedené pojmy.
28.11.2013 - 11:11Vladan: Jenže kategorie črta tady není. Je miniatura totéž? Zkusila jsem jednu vložit a jsem zvědavá, jestli je podle Tebe zařazená správně :).
28.11.2013 - 10:18To je další problém literárních serverů. Pod pojmem povídka se schová ledacos. Povídka je totiž zápis příběhu.
V podstatě povídka bez příběhu není povídka, ale črta.
S délkou máš pravdu. Mikropovídka je rozsahově pro LS ideální formát.
V podstatě povídka bez příběhu není povídka, ale črta.
S délkou máš pravdu. Mikropovídka je rozsahově pro LS ideální formát.
28.11.2013 - 09:57Vladan: Díky za rozbor, přesně to jsem potřebovala! S rozsahem máš samozřejmě pravdu, ale když jsem nakoukla do kategorie povídek, tak 9000 znaků jich má jen naprostá menšina. Říkám si, jestli to nebude tím, že internet všem trochu mění vnímání, relativizuje čas i délku... Asi podvědomě vnímám ten tlak "nesmí to být moc dlouhé, nikdo by to nečetl". V tištěné podobě je to asi jiné.
Určitě by šlo příběh rozvést a víc vysvětlit. Ale on to byl spíš záměr, jednak nechat věci nevyřčené a k domyšlení a jednak mi nešlo o příběh, ale o kontrast - mannaz to hezky vyjádřila jako kruh osudu. Neřeším, proč to se synem tak dopadlo, ale jak se změnil žebříček hodnot a vůbec postoj dvou lidí, kteří na stejnou věc najednou reagují úplně jinak než před lety. A taky to, že největším zlodějem nám můžou být ti nejbližší.
Určitě by šlo příběh rozvést a víc vysvětlit. Ale on to byl spíš záměr, jednak nechat věci nevyřčené a k domyšlení a jednak mi nešlo o příběh, ale o kontrast - mannaz to hezky vyjádřila jako kruh osudu. Neřeším, proč to se synem tak dopadlo, ale jak se změnil žebříček hodnot a vůbec postoj dvou lidí, kteří na stejnou věc najednou reagují úplně jinak než před lety. A taky to, že největším zlodějem nám můžou být ti nejbližší.
27.11.2013 - 22:53Docela dobré! Rozsahem je to ovšem mikropovídka (ani ne krátká povídka). A to ještě velice krátká mikropovídka. Hranice mikro je 9000 znaků, tvoje nemá ani 3000. Je umění napsat povídkou dobrou a krátkou. Na moje gusto je ale zhutnělá příliš. U takových povídek hrozí jedno nebezpečí - že čtenář v těch zkratkách a zjednodušeních najde i to, co autor nezamýšlel, o čem vůbec neuvažoval. Dám příklad. Je pochopitelné, že se nemůžeš rozepisovat o dětství a mládí syna. Ovšem zjednodušné konstatování "dali mu všechno" a stejně z něho vyrostl hajzl, vede na úvahu, jestli věříš na genetickou předurčenost. Nebo to bylo spíš tak, že na něho kašlali, nestarali se o něj, nechali ho ulici a on přebral žebříček hodnot od party místo od rodičů?
Samozřejmě, pokud bys ale tohle pitvala, vedlo by to na psychologický román, ale přílišná zkratka zase vzbuzuje nedůvěru!
Samozřejmě, pokud bys ale tohle pitvala, vedlo by to na psychologický román, ale přílišná zkratka zase vzbuzuje nedůvěru!
27.11.2013 - 14:27Erma: Opravdu velký dík. Dámy, vy mě snad přesvědčíte, abych se zas vrhla na prózu a popřela tak, co jsem včera napsala o literárních webech :).
27.11.2013 - 14:25Yana: Díky za krásný komentář. Jsem ráda, že Tě moje povídka zaujala a našla jsi v ní to, co jsem tam chtěla dát.
27.11.2013 - 13:38Prima napsané, čte se to samo a téma také skvělé. Nevím co tomu vytknout, má to vše co povídka mít má.
27.11.2013 - 13:34dojala mě tvoje povídka, smrskla si do ní toho tolik co by vydalo na román, velice kultivovaným projevem, bez zbytečných řádků jsme se vcítili do dramatu jedné rodiny, vyjádřila jsi neskutečnou rodičovskou lásku...
27.11.2013 - 13:29mannaz: Moc děkuji, pochvala od znalce potěší dvojnásob! Jinak máš pravdu, že není nejdelší... ale nevím nevím, jestli to s nějakou delší budu riskovat :).
27.11.2013 - 13:12Orionko, tohle je ještě krátká próza :-). Navíc se čte sama a s napětím. Moc dobře vygradovaná. Zvláštní kruh osudu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zloděj v podkroví : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neštěstí do dětských očí. V přímém přenosu
Předchozí dílo autora : Literární weby nejsou noční můra
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
melody [17], Mitochondrie [17], Awkward [15], Notreal [14], zdenof [14], Zdarec [11], Martin Jelínek [10], hlahlo [4]» řekli o sobě
Liss Durman řekla o veronika :Veruuu.. To je opravdu hodně těžký se vyjádřit, ale pokusim se. Píšeš skvělý dílka, líbí se mi jejich nezapomenutelná atmosféra, která mi zůstává v hlavě ještě dlouho potom. Na nic si nehraješ, všechno ti jde od srdce a nejspíš proto tě mám tak ráda.
