Kolejnice života

Otevíráš oči. Připravuješ se totiž na velmi důležitou cestu. Ve spěchu vyrážíš na nádraží. V poslední chvíli si kupuješ jízdenku a snažíš se zorientovat ve spletité šachovnici nástupišť. Když nedorazíš na správný perón, tak se dostaneš úplně jinam, než jsi chtěl. Kvapným krokem vybíháš schody a ocitáš se ve vlaku. Výpravčí dává signál a vůz se rozjíždí. Ocitl ses ve společnosti cizích lidí. Jejich zraky se na tebe upírají a lačně sledují každý pohyb, který uděláš. Není ti příjemné jak se ti vpalují pod kůži, a tak si sedneš na nepohodlnou sedačku stísněnou v rohu. Při každém pražci sebou smýkneš, koleje nepříjemně skřípou a svit slunce tě oslepuje. Na každé zastávce přistoupí nové osoby a vystřídají se s těmi, pro které přišel čas vystoupit. kdyby neodešly, tak tu nebude místo pro ostatní. Přisedne si k tobě sympatická skupinka a začne si s tebou povídat. Zprvu jsi nejistý, ale hned na další stanici tě tvůj ostych opustí. Přichází průvodčí. Ač víš, že máš lístek bezpečně uložený v náprsní, tak se tvůj tep zrychlí a po tváři skane pár kapek potu. Pokorně svou vstupenku odevzdáš. Revizor se na tebe na chvíli podívá s pochybnostmi, ale nakonec ti lístek potvrdí a jde dál. Zanedlouho se tvůj dech zklidní a zahledíš se z okna na krajinu. Uvědomíš si, že teď už tě čeká jen bezstarostná jízda. Všechny povinnosti jsi splnil a můžeš se věnovat svým myšlenkám. Když vlak zastaví, vystoupí tvůj oblíbený hlouček. Zklame tě to. Jsi zas sám. Rozhlédneš se po vagóně a již nevidíš nepřátelské obličeje. Víš, že jsi jejich součástí. Uvelebíš se na sedačce a poklidně ti hlava klesne na hruď. Venku už se setmělo a přes zavřené oči vnímáš jen mihotavý svit zářivek. Probudíš se až když sebou vlak trhne a zastaví. Jsi na konečné.