 15.01.2015 11 923(19) 0 |
Je to tak, že lidé něco uvidí, uslyší a pak tomu uvěří? Nebo je to tak, že něčemu uvěří a pak všechno, co vidí a slyší, zapadne do jejich schématu?
Já jsem například viděl UFO. Před mnoha lety v Křižíkově ulici v pražském Karlíně. Připadá li vám toto místo málo vhodné pro výskyt létajícího talíře, vězte, že čím méně vhodné bude místo pro takové sledování, tím věrohodnější bude ten prožitek. V „oblasti 51“ to nepřekvapí nikoho, tam je patrně výjimečné UFO nespatřit. Ale Karlín, to je jiná.
Vracel jsem se pozdě večer z restaurace. Chápu, že tím hned v úvodu vyvolávám jakési podezření, ale je to autentický zážitek, takže nebudu nic tajit.
Nevím jak vy, ale já jsem při nočním návratu z restaurace velmi vnímavý, nebál bych se říci, že až senzibilní.
Vzpomínal jsem na příjemnou diskusi s přáteli, těšil jsem se na vlídné přijeti doma, byl jsem smířen se světem. Nasával jsem chladný vzduch ztichlé noční ulice, vnímal cinkot nočních tramvají, který jako hradba zeslabuje Negrelliho viadukt, jenž zároveň léta odděloval centrum od divoké periferie.
A právě při pohledu nad slavný viadukt jsem to uviděl. Světla. Jasná světla, která byla díky úhlu mého pohledu vysoko nad všemi možnými světly lamp a domů. Prvotní myšlenku o letadlu či vrtulníku rozptýlil jejich pohyb. Ta světla, a tušené tmavé těleso mezi nimi, se bláznivou rychlostí pohybovala horizontálním i vertikálním směrem, popírajíce zákony setrvačnosti. Tak měl přeci pravdu Ludvík Souček.
Stál jsem konsternovaně na chodníku pod viaduktem jako agent Mulder a říkal jsem si, že moje Sculyová zase nic nevidí, protože opět odmítla se mnou jít.
Neměl jsem fotoaparát a mobilní telefony v té době měly velikost telefonních centrál doby dnešní. Bloudil jsem pohledem ulicí, hledaje nějakého dalšího svědka, ale ta podívaná byla určena jen pro mé oči. Vždy to tak přeci bývá.
Mezi oblouky viaduktu vanul svěží vítr, který přenášel k mým uším od tajuplného předmětu jakési tlumené vibrace. I vzduch byl jakoby zelektrizovaný a já jsem se bezděčně podíval na hodinky, protože časový posun se dal čekat každým okamžikem.
A pak jsem to uslyšel. Táhlé zadunění. Jakoby neviditelný bubeník rozvířil desítky tympánů a frekvenci úderů paliček stupňoval za hranu pozemských možností. Hluk se blížil a já stál jak přikovaný se vzdutým kabátem, zježenými vlasy a s očekáváním příštích vteřin.
Elektrická drezína přejela po viaduktu neobvykle rychle a svým průjezdem rozbila světla kosmického korábu na tisíce malých světýlek, které se snesly z mokrých trolejí na koleje pod nimi.
Hluk tympánů dozněl a ulice zešedla. Kolem mne přejel taxík a z oken protějšího domu zaznělo finále manželské hádky. Čas se vrátil do svých mezí. Proč jsem neodešel o chvíli dříve, mohl jsem vidět UFO.
Já jsem například viděl UFO. Před mnoha lety v Křižíkově ulici v pražském Karlíně. Připadá li vám toto místo málo vhodné pro výskyt létajícího talíře, vězte, že čím méně vhodné bude místo pro takové sledování, tím věrohodnější bude ten prožitek. V „oblasti 51“ to nepřekvapí nikoho, tam je patrně výjimečné UFO nespatřit. Ale Karlín, to je jiná.
Vracel jsem se pozdě večer z restaurace. Chápu, že tím hned v úvodu vyvolávám jakési podezření, ale je to autentický zážitek, takže nebudu nic tajit.
Nevím jak vy, ale já jsem při nočním návratu z restaurace velmi vnímavý, nebál bych se říci, že až senzibilní.
Vzpomínal jsem na příjemnou diskusi s přáteli, těšil jsem se na vlídné přijeti doma, byl jsem smířen se světem. Nasával jsem chladný vzduch ztichlé noční ulice, vnímal cinkot nočních tramvají, který jako hradba zeslabuje Negrelliho viadukt, jenž zároveň léta odděloval centrum od divoké periferie.
A právě při pohledu nad slavný viadukt jsem to uviděl. Světla. Jasná světla, která byla díky úhlu mého pohledu vysoko nad všemi možnými světly lamp a domů. Prvotní myšlenku o letadlu či vrtulníku rozptýlil jejich pohyb. Ta světla, a tušené tmavé těleso mezi nimi, se bláznivou rychlostí pohybovala horizontálním i vertikálním směrem, popírajíce zákony setrvačnosti. Tak měl přeci pravdu Ludvík Souček.
Stál jsem konsternovaně na chodníku pod viaduktem jako agent Mulder a říkal jsem si, že moje Sculyová zase nic nevidí, protože opět odmítla se mnou jít.
Neměl jsem fotoaparát a mobilní telefony v té době měly velikost telefonních centrál doby dnešní. Bloudil jsem pohledem ulicí, hledaje nějakého dalšího svědka, ale ta podívaná byla určena jen pro mé oči. Vždy to tak přeci bývá.
Mezi oblouky viaduktu vanul svěží vítr, který přenášel k mým uším od tajuplného předmětu jakési tlumené vibrace. I vzduch byl jakoby zelektrizovaný a já jsem se bezděčně podíval na hodinky, protože časový posun se dal čekat každým okamžikem.
A pak jsem to uslyšel. Táhlé zadunění. Jakoby neviditelný bubeník rozvířil desítky tympánů a frekvenci úderů paliček stupňoval za hranu pozemských možností. Hluk se blížil a já stál jak přikovaný se vzdutým kabátem, zježenými vlasy a s očekáváním příštích vteřin.
Elektrická drezína přejela po viaduktu neobvykle rychle a svým průjezdem rozbila světla kosmického korábu na tisíce malých světýlek, které se snesly z mokrých trolejí na koleje pod nimi.
Hluk tympánů dozněl a ulice zešedla. Kolem mne přejel taxík a z oken protějšího domu zaznělo finále manželské hádky. Čas se vrátil do svých mezí. Proč jsem neodešel o chvíli dříve, mohl jsem vidět UFO.
17.01.2015 - 11:12Amelie M.: Je to více jak dvacet let starý text, přemýšlel jsem, že bych ho dotvořil do nějaké jakoby sci -fi povídky a chtěl jsem si ověřit reakce na základní pointu. Sám to vnímám jako takové nedotažené.
17.01.2015 - 11:08Severak: děkuji za komentář, já to asi v závěru nedostatečně vysvětluji. Byla to voda na trolejích, která ve větru a v určitém nasvícení vytvořila tu velmi sugestivní iluzi.
V drezínách se nevyznám, mohla být klidně dieselová, byla velmi hlučná a tu iluzi vysvětlila.
V drezínách se nevyznám, mohla být klidně dieselová, byla velmi hlučná a tu iluzi vysvětlila.
16.01.2015 - 23:23Jiří Turner: děkuju za vysvětlení.. někdy prostě do nějakého dílka neproniknu a nerada se tvářím, že rozumím všemu :-) po vysvětlení se mi dílko jeví docela příjemně.. a u těch překlepů je samozřejmé, že člověk někdy přehlédne..
16.01.2015 - 23:18to, UFO mohla být dost dobře nějaká elektrická jiskra. Spíš je mi záhadou, co autor označuje pojmem "elektrická drezína".
Je to popsané poměrně střízlivě, přesto tajemně. Zdravím z Karlína. :D
Je to popsané poměrně střízlivě, přesto tajemně. Zdravím z Karlína. :D
16.01.2015 - 09:22Amelie M.: Máš pravdu, posléze mě také napadlo, že to vysvětlení není zcela jednoznačné. Byla to voda na trolejích, která ve větru a v určitém nasvícení vytvořila tu velmi sugestivní iluzi.
Ve zmíněné větě jsem vskutku našel dva chybné tvary, stalo se to, asi jak jsem upravoval starý text . A stávat se to nemá. Děkuji za komentář.
Ve zmíněné větě jsem vskutku našel dva chybné tvary, stalo se to, asi jak jsem upravoval starý text . A stávat se to nemá. Děkuji za komentář.
15.01.2015 - 21:00Milé a úsměvné, tak nějak typicky pro tvoje prózy. Nevtíravý humor, jen tak mimochodem, to mám ráda.
K otázce v úvodu - myslím, že lidé často uvěří a pak si vytvoří schéma tak pevné, že je docela těžké ho rozbít... pokud zrovna nejede třeba drezína :). Vlastně tě zachránila před bludem :).
K otázce v úvodu - myslím, že lidé často uvěří a pak si vytvoří schéma tak pevné, že je docela těžké ho rozbít... pokud zrovna nejede třeba drezína :). Vlastně tě zachránila před bludem :).
15.01.2015 - 20:27já jsem to upřímně moc nepobrala.. je to plné hezkých obrazů, ale asi jsem nepochopila vůbec pointu.. jaký časový posun? a co tedy bylo nebo nebylo to ufo?
a trošku mi dělají problém věty v tomto odstavci - Jasná světla, která byla díky úhlu mého pohledu vysoko nad všemi možnými světly lamp a domů. Prvotní myšlenka o letadlu či vrtulníku rozptýlil jejich pohyb. Ta světla, a tušení tmavé těleso mezi nimi, se bláznivou rychlostí pohybovala horizontálním i vertikálním směrem, popírajíce zákony setrvačnosti.
přijde mi, že jsou tam překlepy a možná chybí nějaká čárka, dlouho jsem tápala nad souvislostmi..
a trošku mi dělají problém věty v tomto odstavci - Jasná světla, která byla díky úhlu mého pohledu vysoko nad všemi možnými světly lamp a domů. Prvotní myšlenka o letadlu či vrtulníku rozptýlil jejich pohyb. Ta světla, a tušení tmavé těleso mezi nimi, se bláznivou rychlostí pohybovala horizontálním i vertikálním směrem, popírajíce zákony setrvačnosti.
přijde mi, že jsou tam překlepy a možná chybí nějaká čárka, dlouho jsem tápala nad souvislostmi..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
UFO : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jak psanci komentují psance 2
Předchozí dílo autora : Opravdový čert
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.
