|
Je to krátká povídka o nečem, co pravděpodobně postihlo každého z nás - o depresi. Omluvte prosím gramatické chyby.
 20.01.2008 3 1119(16) 0 |
Kámen, který vzal do ruky se mu zdál podivně těžký, ale vůbec nad tím nepřemýšlel.Jeho hlava byla přeplněna jinými myšlenkami.Podíval se zamyšleně na kámen a mrštil jím do vody parkového jezírka.Sledoval dráhu jeho letu k vodní hladině, jeho pohled kámen doprovázel do té chvíle dokud se mu pod hladinou neztratil.Kámen rozčeřil vodní hladinu a muž sledoval stále se zvětšující kruhy na vodní hladině.Pozoroval je do té chvíle, dokud se hladina neuklidnila a nebyla opět jako zrcadlo.
„Chmm.“ Povzdechl výsměšně. „Jaký je smysl našeho konání, když to dopadá vždy stejně?Na činy se postupem času zapomene, na lidi taktéž.I za velkým balvanem se jednou hladina zavře.Zapomnění.Tak je to se vším.Kdybych spáchal sebevraždu, bylo by to jako oblázek vržený do řeky.Nikdo si toho ani nevšimne.Možná si někdo řekne: ‚Zase to není hotové.Kde je ten co se o to stará?‘“ To vše létalo hlavou tohoto muže stojícího na kraji parkového jezírka, hledícího na jeho klidnou hladinu.Měl silnou depresi a zdálo se až zvláštní, že ještě nespáchal sebevraždu.Ani se o to nepokusil.
„Chtěl bych, aby byl všeho už konec.Mé činy, mé konání, mé snažení…Vše je k ničemu.Nikdo si tohohle nevšimne, každý jen vidí co jsem neudělal, co jsem přehlédl, na co jsem zapomněl.Už toho mám vážně dost!“ Takové myšlenky létaly hlavou muže trpícího silnou depresí, stojícího na břehu jezírka s klidnou vodní hladinou.
Pomalu vyndal ruku z kapsy kabátu a jeho prsty mířily nahoru k jeho krku.Zkušeným pohybem si povolil knoflíčky své košile a povolil kravatu.Udělal krok zpět a mocně, ze všech sil, zařval.Dal do toho vše, veškeré své emoce, všechny pocity, celé své srdce…
Opřel se rukama o kolena a zhluboka dýchal.Cítil se trochu lépe.Vlastně trochu lépe, ale úplně dobře.Zhluboka dýchal a nemyslel na nic.Zhluboka dýchal, nemyslel na nic a jeho hlava byla jako prázdná ulice. Zhluboka dýchal, nemyslel na nic, jeho hlava byla jako prázdná ulice a bylo mu dobře.Zhluboka dýchal a byl rád.
Narovnal se a navyklými prsty si zase zapnul knoflíček košile a utáhl kravatu.Pomalu se otočil a odcházel pryč.Pryč od toho jezírka s klidnou vodní hladinou.Nevěnoval mu už ani jeden pohled.
„Chmm.“ Povzdechl výsměšně. „Jaký je smysl našeho konání, když to dopadá vždy stejně?Na činy se postupem času zapomene, na lidi taktéž.I za velkým balvanem se jednou hladina zavře.Zapomnění.Tak je to se vším.Kdybych spáchal sebevraždu, bylo by to jako oblázek vržený do řeky.Nikdo si toho ani nevšimne.Možná si někdo řekne: ‚Zase to není hotové.Kde je ten co se o to stará?‘“ To vše létalo hlavou tohoto muže stojícího na kraji parkového jezírka, hledícího na jeho klidnou hladinu.Měl silnou depresi a zdálo se až zvláštní, že ještě nespáchal sebevraždu.Ani se o to nepokusil.
„Chtěl bych, aby byl všeho už konec.Mé činy, mé konání, mé snažení…Vše je k ničemu.Nikdo si tohohle nevšimne, každý jen vidí co jsem neudělal, co jsem přehlédl, na co jsem zapomněl.Už toho mám vážně dost!“ Takové myšlenky létaly hlavou muže trpícího silnou depresí, stojícího na břehu jezírka s klidnou vodní hladinou.
Pomalu vyndal ruku z kapsy kabátu a jeho prsty mířily nahoru k jeho krku.Zkušeným pohybem si povolil knoflíčky své košile a povolil kravatu.Udělal krok zpět a mocně, ze všech sil, zařval.Dal do toho vše, veškeré své emoce, všechny pocity, celé své srdce…
Opřel se rukama o kolena a zhluboka dýchal.Cítil se trochu lépe.Vlastně trochu lépe, ale úplně dobře.Zhluboka dýchal a nemyslel na nic.Zhluboka dýchal, nemyslel na nic a jeho hlava byla jako prázdná ulice. Zhluboka dýchal, nemyslel na nic, jeho hlava byla jako prázdná ulice a bylo mu dobře.Zhluboka dýchal a byl rád.
Narovnal se a navyklými prsty si zase zapnul knoflíček košile a utáhl kravatu.Pomalu se otočil a odcházel pryč.Pryč od toho jezírka s klidnou vodní hladinou.Nevěnoval mu už ani jeden pohled.
21.01.2008 - 19:39Děkuji, jsem za kritiku rád...Se psaním začínam a jsem si vědom nedostatků...
Ale s tím opakováním "Zhluboka dýchal" to bylo naschval.. :)
Ale s tím opakováním "Zhluboka dýchal" to bylo naschval.. :)
21.01.2008 - 19:26Zajímavý námět, s úmyslem jej dobře zpracovat. Ale podle mě se to podařilo jen z části. Chtělo by to trošku probrat a stále se opakující slova "např.zluboka dýchal a nemyslel na nic", nahradit podobným významem. Určitě by to upoutalo větší pozornost čtenáře. Moažná by stálo za úvahu rozvést i to, proč zrovna takovou depresí ten mladík trpěl. Ale nic ve zlém, možná je to jen můj názor. Ale určitě v psaní pokračuj.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hladina jezírka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bylo nebylo...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Raphael [17], LucasBun [14], Rico11 [13], incompris [13], taron [13], Akaren [12], jaroslav [11], Olivka [10], markky [8]» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o milancholik :je v mém srdci ať už s ním, či bdím... pořád nevím, kde se stala ta úplně největší a nejposlednější chyba.. Ale asi o tom život je.. ach ty texty ach ty melodie... při tech vážně srdce prudce bije...
