Bylo nebylo...

Stalo se to jednou velice dávno…

Dveře se otevřely a v nich stál muž.Husté černé vlasy mu padaly do obličeje a takřka půl obličeje zakrýval plnovous.Zpod huňatého obočí hleděly hluboké oči, oči, které již mnoho viděly a mnoho zažily.Na sobě měl těžký cestovní plášť a pod ním koženou kazajku.Celá krčma se otočila, aby si příchozího prohlédla.Nastalo chvilkové ticho, dokud se hlasitě neodsunula jedna židle.Muž, který vstal byl opravdu velice velký.A stejně hodně zarostlý jako příchozí muž.I jeho oči toho musely hodně zažít.Tito dva muži si byly až na barvu svých vlasů a vousů a velikost, velice podobní.

„Bratře, jsem rád, že jsi přišel!“ vykřikl hlasitě na celou hospodu hromotluk a rozpřáhl své silné paže s dlaněmi jako lopaty.

„I já tě rád vidím, Medvěde.“ odpověděl příchozí a vykročil k Medvědovi.Bratři se objaly.Bylo vidět, jak oba toto shledání těší.Po objetí si ještě věnovaly hluboký pohled do očí.V tom pohledu bylo více než hodiny rozmluvy, říkaly vše, vše co ten druhý potřeboval vědět.

„Tak asi půjdem.Myslím, že je akorát na čase.“ řekl Medvěd a hodil hospodskému minci.Hospodský ji chytil ve vzduchu a nestačil se divit.Byl to stříbrňák.A bratři odešli.

Noc byla prosvícena stříbrným světlem měsíce.Sem tam praskla větvička pod nohami dvou poutníků.Šly neviděni, neslyšeni.Jediný kdo věděl o jejich přítomnosti, byla blízko stojící lesní zvěř.Již šly dlouho a cíl jejich cesty byl na dohled.Vysoký holý kopec Obřan.

„Kdy tam máme být?“ zeptal se bratra Medvěd.

„Za rozbřesku.“ odpověděl Vlk.

A bylo opět ničím nerušené ticho.Každý přemýšlel o tom co se dnes stane.Měli se setkat s Černým Rytířem.Konečně se dnes rozhodne kdo z koho.Kdysi dávno jim tento rytíř vyvraždil rodinu a oni zasvětili celý svůj život jeho hledání.A nyní?Nyní bude boj.Jej edno kdo vyhraje, důležité je, že se konečně setkají.Bude konec nocím, při kterých se s řevem probouzely, bude konec výčitkám svědomí.Možná taky bude konec všeho, ale oni si to uvědomovaly a vůbec jim to nevadilo.Naplnil se jejich sen.Dnes ho uvidí.

Vycházelo slunce, když vystoupaly na kopec.On tam již stál.Nehnutě se díval na červeň vycházejícího slunce.Helmu měl položenou na štítě, který ležel vedle jeho meče.Bratři se zastavily a chvíli na něj hleděly.Rytíř se otočil.Bratři se nadechly…A zase vydechly.Jeho obličej nebyl zrůdný, jak si celou dobu představovaly, byl to obličej normálního zralého muže.Jeho oči se na ně dívaly se pohrdání a výsměchu.Nikdo nepromluvil, nikdo nepřetnul ticho.Až po chvíli…

„No, co je?Chtěli jste bojovat, tak se připravteNemám na to celý den.“ Řekl výsměšně, avšak s naprostým klidem a kamennou tváří rytíř.

Medvěd chtěl odpovědět, ale když viděl bratra, že shazuje tlumok a začíná se připravovat, změnil názor a následoval jeho příkladu.Vlk si vytáhl z tlumoku drátěnou košili, železné rukavice, nárameníky a chrániče stehen.Pomalu se začal oblékat.Medvěd začínal taktéž vybalovat.Drátěná košile, meč a sekera.Když byl vlk oblečen vzal si meč, který vybalil jeho bratr.Medvěd si vzal sekeru.Rytíř se na ně celou dobu díval, jen si při tom utahoval nějaké řemínky na své skvělé černé plátové zbroji.Teprve když byly bratři připraveni a v rukou třímaly zbraně, si rytíř nasadil helmu, vzal štít a chopil se svého meče.

„Dnes zemřeš!“ zařval Medvěd, když viděl, ze je rytíř připraven, a rozeběhl se na něj.Rytíř byl již v bojovém postavení.Levá noha vpřed, štít vstříc nepříteli a čepel meče opřenou o hranu štítu.Když se k němu Medvěd přiblížil, napřáhl meč a silně sekl z půlobratu.Noha minula nohu a na pravé noze udělal otočku.Mědvěd, který jeho ránu vykryl, však nyní stal k nepříteli zády.Rytíř využil své setrvačnosti a udeřil silně Medvěda štítem do zad.Ten sebou třískl o zem.Teď byla řada na Vlkovi, ten udělal dva rychlé kroky a sekl zespoda.Nepřítel hravě vykryl ránu a udělal krok vzad a mrštil štítem po právě vstávajícím Medvědovi, který sebou znovu třískl o zem.Rytíř si chytil meč obouruč a zavrčel: „Skončíme to.Nemám čas nazbyt.“

Rytíř vykročil směrem k Vlkovi a sekl z boku směrem na pravou nohu.Vlk ránu vykryl a z krytu přešel rovnou do útoku.Nepřítel udělal rychlý přešlap v pravo a sekl.Sok spadl na zem s přeseklou krční tepnou.Šermíř přešel k medvědovi, který stále vstával, a kopl ho do obličeje.Medvěd se sesul k zemi a plival krev.

„Kdyby tohle byl příběh, který vypráví vypravěč dětem, tak bych dnes zahynul a nebo by to došlo až sem a já tě nechal žít se slovy: ‚Až dospěješ, tak si mě najdi a uvidí se.‘ Ale my nejsme v příběhu a ty jsi mě chtěl zabít.Takže to ukončíme.“ řekl Černý rytíř, udělal krok a usekl Medvědovi hlavu.Pak poklekl, tiše se pomodlil, plivl na mrtvoly a odcházel v zář vycházejícího slunce.