Lence

I.

Copak nevidíš že jsi jen loutka
nasazená figurka plnící účel
nástroj pro získání obdivu

někdy se na tebe tak moc zlobím
a chtěla bych zakřičet
hodně nahlas
abych tě vytrhla z mlžného opojení
ať se podíváš kolem sebe
svýma vlastníma očima

v hloubi duše vím
že křičím sama na sebe
na naivní stín mé minulosti

ve skrytu té zloby
se v klubíčku choulí soucit

kéž bys to dokázala vidět
dřív než já

vím že nejde jen tak
prohlédnout závoj lží a přetvářek
a tak jen čekám

s tíhou pozoruji
jak nosíš pod srdcem syna
se skoro stejným jménem
jako má ten můj



II.

Nosíš mé příjmení
a moje náušnice

moc bych ti přála
abys s tím vším
nemusela nést také
tu stejnou bolest


III.

Neznám tě
a přesto

v jediném pohledu do tvých očí
mihla se
zoufalá prosba o záchranu

možná to nebyla tůň
ale zrcadlo

snad se v nich zaleskl
jen odraz světa
zástupy a generace žen v podřízení

nebo jsem se dívala
na sebe samu

nebudu tě zachraňovat
protože vím
že tenhle příběh patří tobě

ale dveře raději nechám pootevřené
a když zavoláš o pomoc
uslyším tě