Planeta Jupiter

Planeta Jupiter

„Mohl bys uvařit čaj?“
Jasná otázka, která teoreticky nezní, jako příkaz. Není tam vykřičník.
„Jasně,“ uvařím litr čaje s citrónkem a bude co popíjet celý den.
Jenže to bych musel zapnout konvici.
Po chvíli čekání manželka pronese: „Vy chlapi jste úplně nemožní, na co pořád myslíte?“
Jsem už ve věku, kdy myslím na planetu Jupiter.
„To je v pohodě, určitě bych si všimnul, že se voda nevaří a za chvíli bych to zapnul.“
Žena zaútočila: „Včera večer, když jsem se vrátila z práce, tak jsem našla v mikrovlnce tvůj oběd.“ Významně se na mě podívala s nevyřčenou otázkou v očích.
„Hajzlík jeden, jak se tam mohl dostat?“ Snažil jsem se zlehčit situaci.
Uznávám, občas se to stane. Příjdu z práce strčím tam talíř a něco mě napadne. Většinou už v autě se mi tvoří v hlavě nová povídka a ta má prostě přednost před obědem.
„Tak mi tedy vysvětli na co myslíš!“ To zazněl rozkaz jasně položený.
„Myslím na Jupiter a jeho přitažlivost,“ řeknu popravdě a zároveň přemítám, jak je možné, že kafe, které si po jídle běžně uvařím, tak to jsem si dal, ale oběd ne.
Zajímavé.
Vidím, jak v manželčiných očích jiskry zapalují plamínky.
„Pane jo, tak přitažlivost Jupitera nás asi zachrání před prázdnou ledničkou, nebo špinavým prádlem. Kdybych takhle myslela já, tak tady máme pěknej bordel.“
Uznávám, že kdyby takhle přemýšlela ona, tak by to tady vypadalo dost špatně. Ovšem jelikož vím, že Jupiter ji nechává lhostejnou, tak na něj myslím aspoň já.
Hypotéku jsem zaplatil, v práci mě dnes také viděli, elektřinu nám ještě nevypnuli. Dům jsem postavil před čtyřmi roky, tak snad mám nárok chvíli se zabývat kosmickými tělesy.
Přešel jsem do protiútoku: „Jenže ty nevíš, že Jupiter díky své obrovské gravitaci, je pro naši sluneční soustavu něco, jako vesmírný vysavač. On přitahuje všechny ty komety, které by do nás mohly narazit. Kdyby nebylo té obrovské planety, už by nebyla žádná lednička a špinavé prádlo.“
Viděl jsem, že argumenty byly velice slabé a s manželkou ani trochu nepohnuly.
„Takže pán myslí na gravitace a komety a já mám zajišťovat jídlo a starat se o děti? Mám dojem, že tohle nás asi neuživí!“
„Uznávám, sice neuživí, ale zase víme na čem jsme.“
Je přece důležité vědět na čem jsme.
Po půl hodině rozhovoru jsem nalil čaj do šálku a podal ženě. Sedli jsme ke stolu a napili se.
„Brr,“ vyhrkla žena, „tys tam nechal ty pytlíky celou tu dobu. Je to hrozně hořké!“
Tak teď nevím, jestli i za tohle může Jupiter.