Tak mi odešel kamarád. Kamarád můj nejvěrnější...

Krátký ponurý příběh vhodný na dlouhé cesty.

vánoční povídka psaná s použitím zadaného tématu, postav a prostředí

Alegorie o autorském právu a nebinárství, určená k zamyšlení. Přestože obvykle dávám přednost „historii“, vůči alegoriím nemám averzi. Jde o upravenou verzi starší povídky. Nová verze používá dvojtečku namísto lomítka (zajímalo by mě, zda se to tak čte lépe) a vybrané tvary pátého rodu, kde by byl dvojtečkový zápis nepraktický.

"Remix" povedenějších veršů ze staršího kousku.

Alegorie o autorském právu a genderfluidismu, určená k zamyšlení. Přestože obvykle dávám přednost „historii“, vůči alegoriím nemám averzi.

Co kdyby vám zemřel někdo dost blízký a nechal vás tu? Mě tu nechal můj otec. A co bylo horší. Nechal mě tu mé matce.

Přesně si ten den pamatuji. Bylo 26.listopadu. Byl jsem v práci a jelikož se ten den narodila dcera mému šéfovi, pozval celé oddělení na oslavu. Každému objednal vodku a zařval na celou restauraci, že je to holka.

Túto poviedku rozdelím na tri časti a možno aj viac.

Jedna kratší z mojí připravované sbírky povídek o mém životě

Inspirováno trochu skutečností :-(

:-(

sepsáno k výročí 3.11.1957

Narychlo splácaná povídka, jejíž hlavní myšlenku možná nepochopíte...

...když jsme se dostali do obyváku, kluci se už uvelebili a vybrali i film. Sedla jsem si vedle Erika, ten mě hned objal kolem pasu. „Nedáš si skleničku?“ Zeptal se. Ani jsem si nevšimla, že kluci donesli pití, ale ochotně jsem si vzala skleničku a lila do sebe jednu za druhou...