Přítel mé kamarádky

Přítel mé kamarádky
Jako bych stála na hraně propasti. Koukala jsem do té nekonečné hloubky a za ní, čekal Tyler. Ten nejkrásnější a nejlepší kluk na světě a natahoval ke mně ruce. Zoufale jsem je k němu natáhla, byl moc daleko, chtěla jsem ho obejmout a líbat tak dlouho, až bychom nemohli dýchat. Zakousla jsem se do spodního rtu a natahovala se k němu, co nejvíc to šlo. Zem pod nohama se mi ztratila, a pak jsem už jen padala to tmy.
„Melody vstávej!“ Zařvala mi Rebeka do ucha a bouchla mě polštářem do tváře. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Byl víkend a já spala u své nejlepší kamarádky Rebeky. Její rodiče odjeli do vinného sklípku a ona měla volný byt.
„Co myslíš?“ Zeptala se od zrcadla. „Co je lepší?“ Prohlížela si vínový top s velkým výstřihem, po chvíli ho odhodila na postel a ze skříně vytáhla minišaty bez ramínek. „Myslíš, že se budou Tylerovi líbit?“ Zeptala se pochybovačně. Jako bych dostala další ránu, ale už ne polštářem, jen to jméno mě mučilo. Milovala jsem ho od první chvíle, ale na neštěstí, Tyler byl Rebečin přítel, já pro něho byla jak kamarádka jeho holky.
„No tak ospalče, kluci přijdou sice až na večeři, ale máme moc práce.“ Usmála se, vlastně zářila jako sluníčko. „Myslím, že v těch šatkách seš k nakousnutí.“ Prohlásila jsem a vydala se do koupelny. Nohy jsem měla jako z olova. Rozčesala jsem si vlasy a vyčistila zuby, zatím, co mi Rebeka sdělovala, co všechno musíme stihnout.
Potom, co se Rebeka namalovala, jsme vyrazily na nákup do města. Byla ve svém živlu, zato já si připadala jako blbec, ona si pozvala Tylera na večer a mě domluvila taky rande. Nic horšího vymyslet nemohla. Doma jsme se pustily do úklidu a Rebeka se pak pustila do těžkého úkolu, zkrášlit mě. Jako by to šlo.
Seděla jsem v kuchyni a ona básnila o Tylerovi a dnešním večeru, a že je ten pravej čas na milování. Další rána. Přitom kolem mě skákala se svou kosmetickou paletkou, make-upem a dalšíma věcičkama, které jsem ani neumím popsat. Po době, která mi připadla nekonečná, se spokojeně usmála. „Sakra Melody, ty ses ale sexy.“ Zavrněla, aby podpořila své tvrzení. „No jasně.“ Zabručela jsem.
Ona se zatím vytratila vedle. Zatím jsem uklidila židli a pustila se do krájení zeleniny. Bylo něco po 2 hodině a kluci měli přijít v 5. „No tak se podívej.“ Culila se Rebeka a podala mi zrcádlo. Protočila jsem oči a podívala se na svůj odraz. Ze zrcadla mě pozorovala krásná, hnědooká dívka. Vůbec jsem se nepoznávala, ta holka v zrcadle byla krásná, žádné kruhy ani pupínky. „Wow.“ Vydechla jsem překvapeně.
„Říkala jsem to.“ Zasmála se, a začala s přípravou masa. Prohlížela jsem, i když jsem zrcádko odnesla do její ložnice. „Melody, pohni zadkem! Ta zelenina se sama nenachystá!“ Řvala po mě Rebeka z kuchyně. „Díky.“ Obejmula jsem ji a vrátila se k přípravě večeře. „Říkala jsem, že si krásná.“ Prohlásila Rebeka, jako by nic neudělala.
„Hele doděláš to, než se převleču? Než se do těch šatů dostanu, děsně mi to trvá.“ Zakňučela jako smutný štěně. „Jasně.“ Přikývla jsem. „Fakt nechceš něco půjčit?“ Ozvala se z pokoje. „Ne, víš, že mám větší číslo, vypadala bych ještě tlustější.“ Zabručela jsem. „Sakra Melody! Přestaň být takovej pesimista! Vždyť ses krásná holka! Mám tu jeden top, co ti skvěle padne.“ Dodala vesele.
Když se ozval zvonek, stála jsem vedle Rebeky v levandulovém topu kolem krku s kamínky. Třeba se Tylerovi zalíbím. Napadlo mě. Rebeka otevřela a nadšeně se vrhla Tylerovi kolem krku a políbila ho. „Čau boručku.“ Znovu ho políbila a usmívala se od ucha k uchu.
Tyler je asi o hlavu vyšší než já, má blond vlasy, které se mu trochu vlní a nejvíc sexy úsměv, jak jsem kdy viděla. Oči má čokoládové, a když se na člověka podívá, není lehké se pohnout, jako by člověka uhranul. Chtěla bych ho vidět bez trička.
„Čau Melody.“ Usmál se na mě a pozoroval mě těma sexy, sladkýma, čokoládovýma očima a já jen tupě koukala s otevřenou pusou, jako husa. „Tohle je Erik, můj kamarád.“ Ozval se a ukázal na tmavovlasého kluka za sebou. „Čau Melody.“ Usmál se na mě Erik, pak se vesele pozdravil s Rebekou, znali se, já jsem zatím dál pozorovala Tylera. „Dneska ti to sluší.“ Zašeptal mi, když kolem mě prošel. Ještě pár vteřin jsem cítila jeho teplý den na krku.
Zůstala jsem stát a koukala na zavřené dveře. Všude kolem byla jeho vůně a já ji vdechovala plnými doušky. „Hej Melody, večeře.“ Volala mě Rebeka. Pracně jsem se dotáhla do kuchyně, která byla proměněná v útulnou jídelnu. Vládlo tu šero a voněla tu nějaká květinová voňavka, kterou Rebeka našplíchala do vzduchu.
Sedla jsem si na své místo, vedle mě se usmíval Erik. „Kam chodíš na školu?“ Zeptal se mě. „Gympl.“ Zabručela jsem. „Pěkný, já chodím na strojírnu, no a…“ Ani nevím, co dál říkal, nezajímal mě, ne, že by nebyl pěknej, ale nebyl ten pravej. Podívala jsem se na Tylora. Ten byl nakloněný k Rebece, která mu něco šeptala, a pozoroval mě. Poskočilo mi srdce a pokusila jsem se trochu usmát, ale asi jsem vypadala jako debil, protože on se podíval na Rebeku a vášnivě ji políbil.
„:..no a ty máš nějaké zvíře?“ Zeptal se Erik. „Ne táta je alergickej, takže smůla.“ Povzdychla jsem si. „To nevadí, můžeš se někdy přijít podívat k nám, pokud chceš.“ Usmál se. „Jasně.“ Zabručela jsem a zacpala si pusu salátem. Jak to Rebeka dělá, že je tak sexy a každej kluk ji chce? Já chci Tylera!
Zatím co Rebeka si s Tylerem něco potichu špitali, já a Erik jsme potichu jedli. „Běžte do obyváku.“ Broukla Rebeka. „My to s Melody uklidíme, že?“ Křenila se na mě, a já jen přikývla. „Erik se ti nelíbí?“ Začala Rebeka, když kluci odešli vedle. „Je pěknej a taky dost prachatej.“ Povídala dál. Tak si ho vezmi ty a já si vezmu Tylera. Sykla jsem v duchu. Potichu jsem vyhodila zbytky a nádobí naskládala do myčky.
Když jsme se dostali do obyváku, kluci se už uvelebili a vybrali i film. Sedla jsem si vedle Erika, ten mě hned objal kolem pasu. „Nedáš si skleničku?“ Zeptal se. Ani jsem si nevšimla, že kluci donesli pití, ale ochotně jsem si vzala skleničku a lila do sebe jednu za druhou. Tyler se s rebekou po chvíli přesunuli do jejího pokoje, zůstala jsem s Erikem sama.
Trochu jsem cítila pití v hlavě, ale myslela jsem na Tylera, co teď asi dělá s Rebekou? Je už v ní? Najednou jsem ucítila Erikovy prsty pod tričkem, jak se mi cpaly pod podprsenku. „Hned přestaň.“ Zabručela jsem a pokusila se ho odsunout. „ Ale no tak kotě, bude se ti to líbit.“ Brouknul mu do rtu a pak si začal cpát jazyk do krku. Chtěla jsem křičet, ale jeho jazyk mi to nedovoloval, tak jsem sebou slabě škubala, ve snaze osvobodit se, ale marně. Drtil mě a já cítila alkohol, a že se mi dělá špatně. Znovu jsem se škubla, až jsem ze stolu shodila misku s oříšky.
„Sakra kotě.“ Zaklel Erik. „Přestaň!“ Zakňučela jsem. On mě ale neposlouchal, svléknul mi tričko, a snažil se mi rozepnout podprsenku. „Hned přestaň.“ Kňučela jsem. Na tvářích mě štípaly slzy a on mě zatím dál svlékal. „Dost! Přestaň.“ Kňučela jsem, zatím, co mi svléknul podprsenku. Zoufale jsem se snažila zakrýt svou nahotu. On se jen napit z flašky a usmál se. Pěkně mi stisknul ňadro, až jsem vykřikla bolesti.
Najednou všechna bolest a tlak ustal. Viděla jsem Tylera, jak táhne Erika pryč. Rebeka se ode dveří rozběhla ke mně. „Sakra Melody ses v pohodě?“ Objala mě. Srdce mi bylo, jako o závod a já se třásla. Po chvíli se vrátil i Tyler, ale bez Erika. Nesl si košili a přehodil mi ji přes ramena a zapnul pár knoflíčku. „Melody moc mě to mrzí, Erik je debil, když se napije, ublížil ti?“ Pozoroval mě těma krásnýma očima a já se přitulila. Jeho vůně mě příjemně šimrala v nose.
Rebeka si zatím prohlížela svůj top, jak ho ze mě ten blbec snažil škubnut, začaly se z něho sypat korálky. „Promiň, nechtěla jsem ti ho zničit.“ Zašeptala jsem, děsilo mě, jak se mi třese hlas. „Měla by sis lehnout.“ Zašeptal mi Tyler. „Pomůžeš mi do postele?“ Zašeptala jsem. Přikývnul. „Ulož ji do ložnice.“ Řekla mu Rebeka.
Přitulila jsem, když mě vzal do náruče, bylo to dokonalé. Tvář jsem mu zabořila do hrudi, až teď mi došlo, že má jen jeany. Je tak zatraceně sexy. Cítila jsem, jak mě položil do měkké postele a zakryl mě, Já se ho však nepouštěla. „Prosím zůstaň u mě.“ Zašeptala jsem mu. Pohladil mě po vlasech a sedl si. Otevřela jsem oči a koukala do těch jeho. „Nechceš donést vodu?“ Zeptal se nejistě. „Proč?“ Pípla jsem. „Cítím víno, kolik si toho pila?“ Ptal se dál. „ Já nevím, ale je mi fajn.“ Zavřela jsem oči a nepouštěla ho.
Když jsem znovu otevřela oči, bylo už ráno a já v ložnici zůstala sama. Žaludek jsem měla jako na vodě a po tom včerejšku mi bylo trapně. Nejen, že mě viděl Erik, ale taky Tyler. Zachumlala jsem se víc do deky. „Čau zlato.“ Oslovila mě Rebeka, v rukách držela tác a usmála se. „Jak ti je?“ Sedla si vedle mě. „Jde to.“ Posadila jsem se a chtěla zakrýt svou nahotu, když mi došlo, že na sobě mám Tylerovu košili. Utekl mi malý usměv.
„Sakra Melody moc mě to mrzí.“ Zaklela Rebeka. „Neměla jsem tě do ničeho nutit. Odpustíš mi to?“ Zakňourala. „Jo. Jen už nikdy žádné rande.“ Zabručela jsem a nasála vůni z košile. „Už nikdy žádné rande. Slibuju.“ Kňourala Rebeka dokola. „Kde máš Tylera?“ Zeptala jsem se a přerušila ji. „No, odešel asi před hodinou, byl naštvanej na Erika a řekl, že si to s ním musí vyřídit.“ Nejistě mě pozoroval. „Jsem ok, jen mě vyděsil.“ Objala jsem ji, ale cítila jsem se tak otupěle…
Uběhlo pár dní a já se dostala do normálu, když se u nás doma ozval zvonek. Zrovna jsem pekla domácí chleba, ruce jsem utřela do zástěry a šla otevřít. Za dveřmi stál Tyler. „Čau Melody, můžu dál?“ Zeptal se, ruce v kapsách a koukal do země. „Jasně.“ Ustoupila jsem. Jak ví, kde bydlím? Potichu prošel do domu, nakouknul při tom o každé místnosti a usadil se u stolu. Potichu pozoroval vál a rozdělaný chleba na něm.
„Nechci otravovat, ale potřebuju si popovídat.“ Prohlásil po chvíli. „Povídej.“ Pokusila jsem se o úsměv a přitáhla si židli blíž k němu. Ta jeho vůně… „Jde o Rebeku…“ Zašeptal. „Skolabovala, je v nemocnici na kapačkách, tys věděla, že trpí anorexii?“ Zvedl ke mně oči. Zavrtěla jsem hlavou. Tohle pro mě byly novinky. Opět sklopil oči. „ Já taky ne…“
Měla jsem chuť ho obejmou, ale on byl rychlejší. „Sakra, jako to, že jsem si toho nevšimnul!“ Nadával mi do krku. Zůstala jsem potichu. „Promiň.“ Uvolnil své sevření, a podíval se na mě. „To nic.“ Pípla jsem a obejmula ho. Zaplavila mě jeho vůně.
„Jsem debil, jak jsem si toho mohl nevšimnout!“ Zaklel a schoval tvář do dlaní. „Ty za to nemůžeš, bude to dobrý.“ Zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech. „Myslíš?“ Podíval se na mě a já přikývla, teprve teď jsem si všimla jeho kruhů pod očima. „Nechceš si na chvíli lehnout?“ Šeptla jsem a on přikývnul.
Odvedla jsem ho do ložnice rodičů a rozestlala mu. Netroufla jsem si ho vzít do svého pokoje, protože se o něho musím dělit s mladší sestrou. Sotva ulehl, usnul. Asi je pěkně vyřízený. Pohladila jsem ho a ještě chvíli pozorovala, byl tak krásný, pak jsem se vrátila ke své práci. Zrovna když jsem uklízela kuchyni, vrátili se rodiče, asi spolu byli na obědě. Na kluka, co spal v jejich ložnici, mi řekli jediné, „Příště si ho vezmi k sobě do pokoje“.
Tyler se zatím probudil. „Víš Melody…“ Začal. „Nemusíš nic říkat.“ Zabručela jsem a pozorovala ho, byl tak krásný, neodolala jsem, políbila ho. Nebránil se. Líbal mě taky. Chutnal ještě líp, než jsem si myslela. Stáli jsme v kuchyni a tiskli se k sobě. Můj sen se mi splnil, aspoň na tuhle chvíli byl Tyler můj. Pak mě ale bodlo u srdce. Tyler přece chodí s Rebekou, ona je má nejlepší kamarádka, tohle ji nemůžu udělat. Odsunula jsme se a lapala po dechu.
„Promiň, tohle jsem neměla dělat.“ Zašeptala jsem. „Melody, ale já…“ Přerušila jsem ho. „Ne tohle byla blbost. Nejsem mrcha, co se ocucává s klukem nejlepší kámošky, asi bys už měl jít.“ Řekla jsem tvrdě, ale ničilo mě to, poslat pryč jediného kluka, kterého vážně miluju. Pokalo mi srdce a podlamovaly se mi kolena. „Hm.“ Zabručel Tyler, tvařil se, jako bych mu vážně ublížila. Je snad možné, že ke mně cítil něco víc a já ho odmítla?
Chtěla jsem ho obejmout a prosit ať mi odpustí, ať mi dá šanci, že ho miluju a chci být jen a jen s ním. Ani jsem nedokázala otevřít pusu. Cítila jsem, jak mě pálí očí. Chtěla jsem ho chytit záruku, ale on se otočil a šel pryč, ani se nerozloučil, napadlo mě, když jsem za ním zavřela dveře. Pokud něco cítil, tak jsem to zkazila, ale nedokázala bych ublížit Rebece. Je těžké vzdát se něčeho, co člověk miluje…