Hymna života, lásky a naděje

Osamělá skála moji víry,

větrá mými hříchy,

v srdci plno pýchy.



Stojím tu tak sama,

lítost moje oči vzala,

něžná noc mne objímala.



Živote můj,

ty měl si květ a vůni v soužení,

však všechny vlny přežily.



Ať noc je bláznivá,

rety naše promluvily

a já byla vášnivá.



Hvězdy tiše šeptaly

tajemství dávná,

srdce krvácí, to naše láska ví.





Ač stíny minulosti na mně splývají,

víra mou duši stále objímá,

je to kouzelná přesila.



Nová láska přišla za mnou,

je tolik nevinná,

jak rosa za úsvitu.



V jejich očích svítí naděje,

jako by svět znovu začínal,

stále žiji dál !


28.3.2025