"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Krátkej příběh ze života.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Co všechno může způsobit společenská deprivace. ;)

Tak to prostě je a ne, že ne.

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Povídka - Všichni její muži , je rozdělená do několika kapitol, kde se v každé kapitole dozvíte něco víc o hlavní hrdince příběhu.

Bylo to opravdu zvláštní setkání...

Rodinné trable...

O Halině Pawlowské, nástrahách časné sexuální výchovy a přednostech poskytování první pomoci.

Po dlooouhé době, snad zpět:o)