O chlapečkovi, co se naučil násobilku

Nejdřív jenom malou a uměl ji, jako když bičem mrská. Měl na ni přirozený talent, ale nezůstal jen u něj. Trénoval ji o přestávkách, cestou ze školy i večer před spaním. A po čase, když v sobě ucítil tu sílu, přešel na násobilku velkou. Zintenzivnil úsilí, ale první plody se brzy dostavily a poháněly ho dál a dál. Mumlal si čísla, kudy chodil. Sám si zadával příklady a bryskně docházel k výsledku. Kdekoliv uviděl čísla, neudržel se a začal je násobit. Učitelka napsala na tabuli číslice a on už vykřikoval výsledek, aniž byl vyzván a aniž by věděl, že mají být násobena. Občas za to byl i pokárán, ale nikdy nepochopil proč. Vždyť byla hodina počtů a on přece počítal! A nejen to, počítal nejlépe a nejrychleji ze všech! Copak to ostatní nevidí?

Ale samozřejmě, že to viděli. Pravda byla taková, že o jeho umění násobilky dobře věděli všichni kolem. Nikdo ho nemohl přehlédnout. Všichni viděli, že mu to jde, přesto je nebavilo pořád dokola opakovat, jak je dobrý. A tak je chlapeček toužil o svých schopnostech přesvědčovat znovu a znovu. Strkal jim je pod nos doslova při každé příležitosti. Když některý spolužák špatně spočítal příklad, hned ho opravil. A když ho spočítal dobře, pochválil ho - to on zase uměl - a okamžitě vysypal z rukávu doplňující výpočty. Byl opravdu velmi dobrý. Jak někdy sám říkal a vesele se tomu smál, byl rychlejší než kalkulačka.

Další rok ve škole začali probírat nové učivo a násobilce se už tolik nevěnovali. Chlapeček se poctivě snažil porozumět, co se po něm žádá, ale bohužel, v hlavě mu pořád zavazely naučené výpočty. Jakmile uviděl dvě čísla, okamžitě je začal násobit, takže se nemohl na nic jiného soustředit. Když byl vyvolán, skvěle vše vynásobil, ale buď nechápal, která čísla se spolu mají násobit, nebo netušil, co daný výsledek znamená, takže často měl celý příklad špatně. Začal dostávat špatné známky. Ba co hůř, lepší známky teď dostávali i spolužáci, kteří nenásobili ani zdaleka tak rychle a přesně jako on. Jaká nespravedlnost!

Tehdy se chlapeček zachmuřil a zatvrdil. “Stejně je celá tahle matematika jenom odrazem pohodlnosti lidí, kterým se nechce naučit pořádně počítat, a tak si raději hrají na modernisty,” mumlal si pro sebe, když si jako každý večer před spaním třikrát projel celou velkou násobilku. “Přece jenom čísla jsou čísla!”