Svatební šaty pro dešťovou vílu

Na romantiku Irena nikdy moc nebyla. Kouřit začala v třinácti, pít na zábavách v patnácti a sprostě mluvila odjakživa, na vesnici se to tak nebralo. Klukovi, co jí dal první pusu a potom se objímal s jinou, vylila krýgl za krk a ještě ho seřvala do čuráků. Ale do Karla se zamilovala. Neromanticky, věcně a se vším všudy. Teda až na antikoncepci.
To už jí bylo osmnáct, Karel měl dvaadvacet, sportovní postavu a vrozený šarm, kvůli kterému jí ho kamarádky záviděly. Dítě v břiše Irenu utvrdilo, že je to její osudová láska, a hned na ní začala pracovat. S pomocí svých rodičů zařídila svatbu, bydlení, Karlovi lepší práci. Odmaturovala, porodila syna. Broukala mu ukolébavky a věřila ve šťastný domov. A o půl roku později se Karlovi narodila ještě dcera, jinde a s jinou.
Když se to Irena dozvěděla, řvala jako tur a nadávala jak dlaždič. Přestala kojit a začala znovu kouřit. Ale milovala ho, milovala syna, a když Karel nakonec řekl: „Lásko, spláchneme to?“, poslechla ho. Přestala řvát na Karla a v mokrých nocích si řvala už jenom pro sebe.
Za rok u nich zazvonil Karlův nevlastní brácha. Bylo mu šestnáct a místo s matkou alkoholičkou chtěl bydlet s nimi. Irena kývla, bylo jí ho líto. Další dva roky pak bezmocně skřípala zuby, kdykoli v jediném místním konzumu natrefila na tchyni, která si v košíku nesla akorát dvě flašky rumu, zatímco Irena nakupovala hromadu pečiva a ten nejlevnější salám a tavený sýr, tak aby vydržela s mateřskou co nejdéle. Tchyně si všechny peníze, které dostávala na nezletilého syna, nechávala pro sebe a Karel to odmítal řešit, nemluvil s matkou už několik let. Ale Irena ho milovala, byl to chlap jejího života.
Po mateřské si Irena rychle našla práci, koupili byt ve městě a žili ve třech jako šťastná rodina. A někdy taky ve čtyřech, ale o tom Irena nevěděla, dokud se jednou tou čtvrtou nestala její kolegyně. Mladá a hloupá, měla potřebu pochlubit se svým milostným úspěchem a shodit Irenu před kolegy. Možná i doufala, že tak milence získá natrvalo. Irena řvala jako tur a nadávala jak dlaždič, jenže v té době už byla znovu těhotná. Karel prosil a přísahal, že miluje jenom ji. Ona milovala Karla a milovala své děti. Spláchla to nočním deštěm.
Z druhé mateřské musela zpátky do práce brzo, Karlovi se nějak nedařilo uchytit. Snažil se, celé hodiny trávil na počítači údajně hledáním inzerátů, ale buď nic nenacházel nebo v práci stejně dlouho nevydržel. Irena táhla všechno sama, domácnost, úvěr na byt a vlastně i Karlovy alimenty. Každý rok byla o kilo těžší a o metrák utahanější. Chlap jejího života si zatím v létě pěstoval sexy opálení, celoročně pak sportovní figuru a kontakty s něžným pohlavím.
O některých Karlových odskocích Irena věděla, jiné vytušila. Jednou mu oplatila stejnou mincí, ale rychle zjistila, že na tohle není stavěná. Přepadla ji těžká morální kocovina, ze které se musela vyzvracet, tak jí bylo ze sebe špatně. Chlap jejího života prostě byl jenom jeden. A věřila, že on to má stejně, přece se k ní pokaždé vrátil.
Starší syn se brzo oženil a odstěhoval, mladší už byl skoro dospělý, úvěr na byt splatili a zdálo se, že jsou z nejhoršího venku. A právě tehdy se Karel odstěhoval k milence. Celý rok z toho byla Irena špatná a místo tradičního kila přibrala rovnou pět. Ale nakonec všechny splíny spláchla osvědčeným nočním deštěm, vytrvalým a pročišťujícím.
Se synem zrekonstruovali byt, v práci se Ireně dařilo. Po čtyřech letech odloučení podala žádost o rozvod a chtěla se s Karlem domluvit, že převedou byt na syny. Jenže on mezitím vystřízlivěl a viděl věci úplně jinak. Odmítl rozvod a vyrazil jí dech vyznáním lásky. „Vždycky jsem miloval jenom tebe,“ škemral o návrat, o kterém vyléčená Irena nechtěla ani slyšet. Nakonec jí navrhl: „Tak dobře, podepíšu ti ten převod bytu, ale ty stáhneš žádost o rozvod a budeme zase spolu."
Půlka bytu je půlka bytu a definitivní odstřižení od Karlových finančních kotrmelců k tomu. Navíc to Irena vnímala jako zadostiučinění a vítězství nad mladší sokyní, jak by ne. Vzala Karla zpátky, ale za jasných podmínek: už nikdy žádná jiná, jinak okamžitě rozvod. Všichni kolem včetně synů si tehdy ťukali na čelo, ale ona si jich nevšímala. Už jí nebylo dvacet a tušila, že za takových podmínek s Karlem stejně dlouho nezůstanou.

Potkala jsem ji o dva roky později a málem nepoznala. „Držím dietu podle Mačingové, je úžasná!“ vysvětlovala mi s úsměvem, jak se jí povedlo shodit patnáct kilo. Ale víc než štíhlá figura mě zarazilo Irenino oblečení. Nikdy nebyla na kanýry a volánky, její uniformu tvořily džíny a sako, prostě sportovní ženská. Teď se přede mnou vznášela v nadýchaném smetanovém modelu. A co bylo už naprosto neuvěřitelné, na hlavě měla romantický klobouk s krajkovou šerpou. „Strašně ti to sekne,“ řekla jsem po pravdě. „Vypadáš jako nevěsta, nejdeš náhodou na svatbu?“ Irena se rozesmála tak, že si jednou rukou musela chytit klobouk, aby jí nespadl. „Něco daleko lepšího! Dneska jsem se rozvedla a začínám znovu žít!“
Šly jsme to oslavit a vyprávěla mi, jak jako malá holka chtěla být vílou. Tajně vytahovala ze skříně záclony, tančila v nich před zrcadlem a snila o svatbě v nadýchané róbě. Pak většinou natáhla tepláky a šla zalívat zahradu, na vesnici se krajky moc nenosily. A když si chystala svatbu, bylo to tak narychlo a s tolika jinými starostmi, že jí maminka akorát povolila jednoduché saténové šaty z prodloužené v tanečních. „Když už jsem neměla pořádnou romantickou svatbu, tak aspoň romantický rozvod,“ vysvětlila mi ta dobře ukrytá romantička a přidala historku, jak Karla konečně dostala k soudu. „Představ si, jednou mi na služební mobil volá neznámé číslo. Byla to ta osoba, co u ní Karel čtyři roky bydlel. Prý se s ní před týdnem asi už definitivně rozešel, nebere jí telefon a nereaguje na nic. Ale půjčil si od ní dvacet tisíc, tak jestli bych mu prý nemohla domluvit, aby jí je třeba splácel!“ líčila Irena se smíchem. Tentokrát se už žádné spláchnutí deštěm nekonalo, Karlovi suše oznámila porušení podmínek a vyhodila ho z bytu. „No hurá, to jsi měla udělat už dávno!“ nemohla jsem si odpustit.
Prohlížela jsem si proměněnou Irenu a celou dobu si říkala, že za její šťastnou náladou a mladistvou vizáží určitě vězí nový chlap, ale ona všechny moje domněnky vehementně popírala. „A co teď vlastně dělá Karel?“ zeptala jsem se nakonec, když jsme se už loučily. Irena najednou ztuhla a chvíli nevěděla, co říct. „No, víš, on vůbec neměl kde bydlet, a tak se před pár týdny zase přistěhoval. Ale je jako beránek a chová se ke mně úžasně, tak jako vlastně nikdy,“ řekla mi šťastně rozvedená a odplula ulicí za chlapem svého života.