naslouchací povídka

Povídka lehce inspirovaná mými dojmy z díla Franze Kafky.

Samozvaná povídka inspirovaná probíhající básnickou soutěží. Jsou v ní použita všechna slova navržená v diskusi kromě „mrťafuk“.

Čtvrtá část:-)

Tuhle povídku jsem psala do soutěže na téma "Všude dobře... " Nejsem si moc jistá, jestli se povedla, tak budu ráda za váš názor :)

Povídka o tom co jsme a o tom, co může být v nás.

Druhé pokračování a zároveň závěr :)

Můj první metahemeralistický pokus. Prosím o názory a kritiku.

Vysáváme ostatní, abychom sami žili. Tak trochu o životě na vysoké škole, o promiskuitě, o životě bez lásky, o lásce. Hledejte sami ;)

Muž potká ženu a má pocit že není obyčejná, ma nutkaní se sni setkat a být u ní.

Volné pokračování kapek nevinnosti.

Po velmi dlouhé době se snad opět navracím ke psaní... K této povídce mě inspiroval jeden podivný sen, který se mi nedávno zdál, a jehož smysl my zůstává ukryt. Toto je tedy svým způsobem jeho převyprávění...

Existují zhudebněné básně nebo zdramatizované romány, ale jakým přídavným jménem charakterizovat to, že tato povídka je inspirována básní?

Moře je tajemné a nádherné...a nebezpečné