Sweet death

Nikdy jsem nepatřila k tím rozmazleným pitomým děckám, které měly všechno, na co si jen vzpomněly. Ne, že bych si mohla kdovíjak stěžovat, nedostatkem jsem nikdy netrpěla. Naopak, já měla hodné rodiče.
Ze vzpomínek mi vytrhlo kruté zaškrundání žaludku, což mi připomnělo, že už jsem se dlouho nenakrmila. Milovala jsem krmení. Ten pocit, když se tělo přestává bránit a jediné co zbude, je prosebný pohled v zakalujících se očích. Lidé jsou tak slabí. Tváří se, jako by jim patřil celý svět, ale ve chvíli, kdy se jim zuby zabořují do krční tepny, chovají se, jako polní králíčci. Popravdě řečeno si vybírám ty namyšlený, sebejistý lidičky, co se tak rádi povyšují. Miluju, když jim ten jejich arogantní škleb mizí.
Někteří hlupáci mě dokonce prosili, abych je proměnila. Mysleli si snad, že je to nějaká výsada, když mě viděli v pravé podobě. Tupci. Pravda je taková, že se prostě ráda pobavím. Baví mě ta jejich naděje, ten pohled, když si myslí, že oni jsou ti vyvolení. Slíbí všechno, přísahají až za hrob a najednou vás strašně moc milují. Nesnáším vlezdoprdelky. Skončili ještě hůř, než ti, co mlčeli. Samozřejmě občas někoho proměním. Vybírám si je sama. Mám ráda zajímavé lidi, kteří se nedají získat, tak snadno. Hromada se jich snaží mi nastrkat všelijaké dary. Ne, že bych tyhle cetky potřebovala, ale můj upíří Otec mě učil, že dárky se nemají odmítat. A on má většinou radost i z tihle podlézavců. Prý se budou hodit na posluhování. Samozřejmě, že radši má ty, co mají mezi námi nějakou budoucnost. Prý mám na vybírání talent, tak se snažím nezklamat. Já a moje sestry.
Ano, má víc dcerušek. Vypadá to, že trpí na holky. V podstatě nám dává volnou ruku, mě a mým sestrám. Je nás pět. I když v jednom případě, mi přijde, že má slabost spíš pro princezničky. Jinak totiž moji pátou sestru nedokážu popsat. Nevadí, i když nechápu, co je na Agnet výjimečného, ta husa mi pozici miláčka nesebere.
Vida, další oči se rozsvěcují, bílím světlem. Jdu jí předvést otci.