Žena u Lampy

V New Yorské čtvrti, poblíž Times Squaru stála v noci žena. Zrovna pršelo, a ona stála vedle svítící lampy. Stála tam opuštěně, skoro jakoby čekala až k ní někdo přijde a nabídne jí šálek kafe. Měla velký černý deštník a šedě zbarvený dlouhý kabát, takový jako mají detektivové ze seriálů, na který koukám každý den v 10 hodin večerního času. Už odbíjela 10. hodina a muž v klobouku a černém obleku zrovna vyšel z kavárny, kde zrovna hrála jazzová hudba. Šel přímo k ženě, jakoby jí znal. Ale neznal. Když k ní přišel, zeptal se proč tam tak stojí, že ji musí z toho být zima. Říkala, že se má fajn a jak se prý mám já? Ano byl jsem to já, možná se divíte proč jsem se nekoukal na můj oblíbený detektivní seriál. Zrovna vypojily v mém bloku elektřinu, z důvodu spravování. Proto jsem šel do kavárny o několik ulic dál na koblihu a na kafe, proto jsem poslouchal jazz.

V té ulici vydávala světlo jen ta lampa a kavárna , která byla naproti. Ptal jsem se ženy, jestli nezajde na teplé kafe nebo čaj a na vynikající koblihu. Odmítla. Prý tu chce stát, prý jí to baví. Nevěděl jsem proč tam je, neřekla mi to. Jen řekla že to potřebuje. Zeptal jsem se jí na jméno. Řekla že s jmenuje Lucy, Lucy Taylor. Zeptala se na moje jméno, ale bylo to jen ze slušnosti, mé jméno znala. Odpověděl jsem. Mathew Edwards. Krásná Lucy se pousmála. Když jsem se jí zeptal proč se usmála, odpověděla „Já tě znám, ale neřeknu ti odkud. Zvědavě jsem se zeptal „A proč ne?“.
„Nemůžu“ řekla s kamennou tváří.

Chvíly jsem tam stáli oba, jako další dvě lampy, ačkoliv z nás nesvítílo světlo. Lucy po chvíly řekla „Mají tam dobré koblihy a kafe?“, „Ano“ radostně jsem řekl. Čekal jsem že bude chtít jít dovnitř, do tepla, ale ona se na mně podívala a řekla „Donesete mi prosím kafe a jednu jahodovou koblihu sem, sem ven pod tuto lampu?“. Jsem Gantleman, tak jsem řekla „s radostí“. Byl jsem trochu zaražen, že nechtěla jít dovnitř, ale přesto jsem měl radost že vypije něco teplého. Šel jsem dovnitř do kavárny, jelikož tam bylo velké světlo a ta lampa svítila velmi málo, tak jsem jí neviděl. Obědnal jsem kafe a jahodovou koblihu, přesně tak jak mně o ní požádala tajemná žena u lampy.

Vyšel jsem ven a mířil si to směrem k lampě. Najednou se zastavím a zarazím se. Ona tam nebyla. Rozhlížel jsem se a vykřikoval její jméno, protože jsem se oni bál. Nikde nikdo nebyl. Všichni byly doma, nebo v restauracích a kavárnách. Když jsem si stoupnul k lampě tak jsem dostal strach. Lampa najednou zhasnula a všude byla tma. Dokonce zhasnula i kavárna, vlastně celý blok. Vydal jsem se proto domů, do tepla. Nesl jsem si kafe a koblihu a přemýšlel, kdo byla ta žena, ta tajemná žena kterou jsem potkal u lampy. Doma jsem si zapálil krb a pil kafe a jedl koblihu.

Za dva dny jsem si koupil v mé nejoblíbenější trafice noviny a to co mě zarazilo bylo na stránce 6, v příloze s nadpisem- Zemřely.
Stálo tam "Žena byla nalezena kousek od Times Squaru, v příkopu před kavárnou Cafe Touch. Měla pět bodných ran v břiše a dvě v hrudi. Policie pátrá po vrahovy, ale zatím bez úspěchu. Podle všeho s ní byl neznámí muž a vrah si počkal až odejde, potom zaůtočil. O novinkách tohoto případu vás budeme informovat v dalších dnech."