Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

Je to z psychiatrického prostředí. Ale potřebuju znát váš názor jestli v psaní této povídky pokračovat a jestli ji publikovat. Jedná se o mou vlastní ne moc příjemnou zkušenost.

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

Je to vlastně jayjayův nápad. Já ho jenom zapsal. Vůbec s tím nejsem spokojený, protože je tam hodně chyb, ale zase mi přijde líto to vyhodit. Nakonec přidám i podobnou anotaci, jako minule: "Vím, že to nevíš. Jenom bych chtěl, abys to věděl."

Tohle se hodí na Mikuláše :-)

Napsáno na motivy kamarádova zážitku