"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

rovněž povídky/symbolické

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Nemůžu se rozmyslet, jestli je to infantilní pohádka nebo surrealní povídka, jak jsem původně zamýšlela :D

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death