Přesně tak, Lenča má pravdu. Poradím trik. Nejdříve se zaměř, na to, aby řádky co se rýmují, byli přibližně stejně dlouhé. Bude to vypadat výrazně lépe i kdyby si slabiky nepočítal.

Ve tvé předchozí básní "Lidská tvář" jsou řádky podobně dlouhé a rozhodně se ti povedla více. Není to náhoda. Dodržel si více pravidel. Báseň je vždy psána řečí vázanou. A tudíž svázanou mnoha pravidly. Tím vzniká v básni jasná struktura a symetrie. Přitom symetrie je jedním ze znaků krásy. Stejně tak i symetrický obličej působí krásněji.

Moje varianta zpracování tvé básně:

Na počátku byli pouze důvěřiví snílci
věřící ve vlídnost a lidskost širého světa.
Na počátku byli pouze egoičtí snílci
věřící ve svou neomylnost a takovým běda.

Časem uzřeli pravdu, jací byli pošetilci.
Zděšeně koukali, odtrhla se ohavnosti silueta.
Časem uzřeli pravdu o surové společnosti.
Zděšeně koukali, k srdci blíž trýznivá realita.

Tak to vždy bylo a tak to navždy jest.
Šotek jménem naivita a nedá se snést.
Na konci všech rozlehlých cest.
Čistá duše nenech se splést.

pěkný 1+

Když to nikomu neubližuje, tak to rozhodně nevadí. Pravda do posledního písmenka v příběhu, bude stejně lidem připadat nudně. To bys pak psala novinové články nebo kroniku. Lidé nečtou romány k vůli tomu co je, ale kvůli tomu co by se mohlo stát. Chtějí uvěřitelnost, nikoliv pravdu. Nový pohled, nové zpracování, nové myšlenky.

Kdyby lidé nesnili o tom, že jednou vstanou na měsíci, nikdy by se to nestalo.

Není zač, však jsem to také myslel v dobrém :)))))

Pěkné to sice je a početl jsem si, ale stejně mě fascinuje, jak si spousta lidí představuje, že se stačí svěřit a chvíli tiše romanticky nicnedělat a ono se tím vše rázem, jak máchnutím kouzelného proutku všechno vyřeší. To je jak ze seriálu sex ve městě. A horší na tom je, že se tohle nereálné klišé objevuje v knihách, filmech a seriálech poměrně často.

Vždyť to funguje jenom jako taková první pomoc, která uklidní, ale problém nevyřeší. A buďme upřímní, málo který takový rozhovor skutečně vede k sebereflexi nebo nějaké formě smíření nebo srovnáním se s něčím. Lidé se málokdy poučí nebo něco změní.

Po několika minutách či hodinách, stejně zase většina lidí začne uvažovat stejně jako na začátku. Je to jako s kouřením nebo alkoholem. Rozhodnete se, že přestanete, ale za chvíli cítíte potřebu a bojujete sami ze sebou.

Ovšem to by už byla ta zajímavá část příběhu, jak to v něm hlodá, jak začíná podléhat, ale nakonec to zvládne. Úspěch si musí každá postava příběhu zasloužit.

No vida, docela jsem se začetl. Líbilo se mi, že hrdinka chvíli nevěděla co se děje, protože to pouze cítila. Ten znepokojivý náznak mě nutil chvíli uvažovat, co se děje. A chtěl jsem číst dál, abych zjistil, jestli jsem se trochu trefil. To očekávání v konfliktu a jeho řešení působilo napínavě. Tím si i zajímavě vyjádřila výhody a nevýhody takového spojení na dálku. Takže cool kapitola.

Tak přesně takhle jsem to myslel. Tentokrát přímo geniální, bravo. Líbám ti nohy. Jeden problém za druhým, a to chození o kolo horké kaše, dobré dávkování informací, po kouskách, takže mi fantazie pracovala naplno. Pohrála sis s mým očekáváním. Takto je to lepší, než to vychrlit všechno najednou. Geniálně napínavé.

Napětí vychází z očekávání toho co asi přijde. Kdy čtenář tuší že se něco stane, ale neví co. Nebo je zvědavý, jak tohle dopadne.

No vida, cítím v příběhu konflikt. Ted by bylo dobré, ten konflikt, vygradovat dalšími událostmi. Čím více bude v sázce, tím více to bude napínavé. Napětí udrží čtenáře u čtení déle. Protože, když postavy překonávají překážky, mohou se postavy vyvíjet. Úspěch si musí postavy zasloužit.

Jasan, není zač.

Za sebe chci říct, že tohle je zatím asi nejlepší kapitola. Těch několik prvků humoru dílo hodně zvedlo. A začínám mít pocit, že si víc hraješ se slovíčky a postavy mluví zajímavě, originálně a charakterově.

"Tady nejde o houby, tady jde o princip!" - fakt hustý :)))))

Ahoj Lenčo, tak už jsem přečetl všech 12. kapitol. Je vidět, že tě psaní tohoto románu baví. Tak přeju ať ti to vydrží, rád si přečtu i další kapitoly.

Mám pár poznatků. Napočítal jsem 44 krát slovo jsem, v předchozí 11. kapitole jsem napočítal 41 krát slovo jsem. Skus se víc soustředit na slovesa nedokonavá, u kterých děj stále ještě probíhá, místo dokonavých, kde je děj už dokončen.

Například: rozebrala jsem to - rozebírám to; jen jsem tiše kývla - tiše kývám - tiše kývnu; uznala jsem poněkud posmutněle - uznávám poněkud posmutněle; souhlasila jsem naoko lhostejně - souhlasím na oko lhostejně; skoro jsem začala žárlit - skoro začínám žárlit;

s úsměvem jsem pokrčila rameny - s úsměvem krčím rameny; optala jsem se nejistě - ptám se nejistě; atd.

Přečetl jsem už všech šest kapitol tohohle románu a rád si přečtu i další díly. Je to sice můj první komentář k tomuto románu, ale to asi proto, že si nejsem úplně jistý co na to říct. Chtěl jsem totiž napsat komentář, který by byl užitečný.

I když andělé a esoterika, vyvolávání duchů, nebo minulé životy nejsou moje oblíbená témata, přesto jsem se docela začet. Některé kousíčky románu mi přišli zajímavé, atmosféra správně tajemná. Hlavní hrdince docela fandím, i když mam pocit, že má v hlavně někdy trochu zmatek, ale aspoň z ní cítím že je to dobrý člověk. A tomu se fandit dá.

Zatím mi chybí nějaká pořádná hlavní zápletka, na tohle jsem trochu vysazený, protože ji hledám vždy. U tohoto románu bych asi čekal zápletku typu souboj dobra a zla mezi anděli a démony. Něco hororově apokalyptického. Ale to je jen můj názor a má představa. Tak hodně zdaru a nepřestávej psát.

Geniální, tohle se mi líbí.

Že král pověřil někoho jiného, aby tam jel a věc prošetřil je asi správné. Král nemůže být všude a kdykoliv někam jede, měl by počítat s tím, že se někdo může pokusit o převrat, svrhnout ho a tak králové z praktických důvodů jezdili málo. I když v historii byli takové případy králů, kteří cestovali často, například Karel Veliký, který neustále cestoval. A žádný šlechtic nemohl dopředu vědět, kdy se ukáže právě u něj, což taky drželo šlechtice v patřičných mezích. Jenom mi přijde tak nějak jednoduché, prostě jen někoho pověřit, to toho král moc neumí, když jenom pověřuje. Rád bych se dočetl i co umí, nebo jak je chytrý. Nějaké zamyšlení nad strategickou důležitostí té oblasti, nad vztahy mezi těmi zeměmi nebo tak něco, co by naznačilo možný spor o místa rybolovu. Abych pochopil, že je král uvědomělí a zná svou zemi.

Motiv s rybolovem a žádostí rozšířit loviště mi připadají zajímavé. Málo ryb pro živobytí a obchod. Já být hrabě tak hlavně zdůrazním, že není dost ryb pro vlastní spotřebu, natož pro obchod, ale předpokládám, že právě tak nějak to bylo myšleno. Ten obchod je asi taky důležitý, když ta zemně jiné zdroje nemá. Takže proč ne. Já jen, že když čtu to slovo obchod, tak mam pocit, že situace není tak vážná a snadno přehlédnu, že není dost ryb k jídlu. Asi by to chtělo zdůraznit, že lidé začínají hladovět, a podtrhnout, vážnost situace.

Jako celek mi to připadá dobré. Ono napsat začátek je asi těžší, než psát další kapitoly, aspoň teda u mě určitě. Může z toho být dobrá fantazy. Ale pokusím se o brutální kritiku. Ten pták Erunt mi připadá inspirovaný Fénixem, na tom není nic špatného, protože má Erunt i svá specifika odlišná od Fénixe jako třeba ta pečeť. Ale je škoda, že o tom znovuzrození a pečeti se na začátku zmiňuješ hned dvakrát. Lepší je se místo toho o tom ptáku dozvědět něco nového, třeba že je to dravec. Protože to předtím zmíněno nebylo. Trochu to píšeš jako když očekáváš, že čtenář trochu tvou vymyšlenou mytologii zná, když se fungování toho ptáka snažíš vysvětlit, mnoho toho není a spíše to u mě vzbuzuje otazníky. Co je vlastně ta pečeť, jen metafora, nebo snad jde o ten pergamen co si čte a byla rozlomena pečeť toho pergamenu. Odkud se ten pergamen vzal, to ho přinesl ten pták? Nebo to někdo králi přinesl a pták se zjevil, protože král rozlomil tu pečeť? Je tam pár nejasností, které jsem nepochopil.

Hodně temná až kontroverzní zápletka. Zabití 99 lidí zachrání svět. Asi se to nebude líbit každému kvůli té kontroverzi co z toho cítím, ale pravdou je, že konflikt to je velký. Hororovou atmosféru to má jak slibuješ. Bude zajímavé sledovat, jak se tímhle popereš. Jak se budou vyvíjet motivace hlavní hrdinky, jestli jí ve skutečnosti nechce někdo podvést a záchrana nespočívá v něčem jiném. Cítím v tom hodně etických dilemat. Nebude naopak ztrácet své lidství, když na to přistoupí, nebo se jedná o skutečně nezbytný nutný krok? Tohle je složité téma, tak držím palce.

Těším se na pokračování. Byla by škoda, nedozvědět se jak to všechno dopadlo. Byl bych smutný a zklamaný :) :) Další kapitolu, moc prosím. :) :) :)