Bestie z Ernaut - Starý Izmak

Irina i Tristan seděli spolu v krčmě v Kozím bobku. Strhli však na sebe nevyžádanou pozornost. Zrak místních se upínal totiž na jediné místo. Pod stolem, ležel horský pravlk, Šenk. Ten je však tiše ignoroval, právě olizoval talíř, kde ještě před malou chvilkou byla teplá polévka z krup a v ní byly nalámané kůrky ztvrdlého chleba.
„Kam máte namířeno, mohu-li se optat?“ ozval se hlas ze zadního rohu krčmy. Seděl tam postarší muž a v ruce žmoulal kousek dřívka, kterým si právě dočistil nehty, opatrně s respektem v očích pozoroval ležícího pravlka.

„Do Ernaut“ odpověděla pohotově Irina.

Tristan jen tiše seděl a pozoroval místní. Moc toho nenamluvil. Byl obezřetný a váhavý. Irina pohotová, drzá a její ústa byly rychlá. Její ústa mluvili často, bez bázně.

„Co, tam, děvče, … Tam lidé umírají. Trpí hlady, chudobou. Vše jim zničila ohnivá bestie z oblak. To poslední, co mají, jim vezmou nájezdníci Dragona Uchvatitele. A tak bohaté a krásné místo to bylo, …“ řekl zasmušile.

„Dragon!“zopakovala si pro sebe jméno, které z hloubi srdce nenáviděla. Všechno se jí to náhle připomnělo. Všechna ta bolest a beznaděj. Kterou si v sobě ty roky nosila, včetně jizvy na tváři. Irina se zadumala v bolestných vzpomínkách. V myšlenkách jí náhle projel živý obraz, vypálené vesnice a mrtvých rodičů. Poslední její pohled, než se jí podařilo utéct, byl na jejího malého bratra Juela, kterého probodl meč Dragonova přisluhovače. Malé tělíčko, se skácelo k zemi, do kaluže krve k mrtvým rodičům. Irinu z nepěkné vzpomínky probral hlas.



„Říká se, že je to samotný ďábel“

„Prý, otevřeli bránu pekel, ze které vychází šelma, která nás tu všechny zabije“ přidávali se postupně do rozhovoru ostatní lidé.

„Temné síly, ty se jen tak nezastaví. Už v samotné prastaré legendě se hovoří, o peklu z nebes, a … “

„Dětské báchorky“ otočili se muži za hlasem a zabrzdili vyprávění starého muže v rohu místnosti.

„Legendy jsou pravdivé, starý Izmak o tom ví své“ nedal se vrásčitý muž sedící v osamocení.

„A kdo je Izmak?“ vstal od stolu Tristan a zvláštním pohledem nedůvěry si prohlédl staříka.

„Já jsem Izmak“

„A co ta legenda Izmaku, co o ní víš,…? “ zajímala se Irina

„Nic mu nevěř, je to pomatenec, starý blázen“ stoupnul si k Irině Tristan a zatáhl děvče za pláštík, ta se hned obrátila zpět na starce.

„Ta legenda má paní, zní … pokračoval stařík „Rudá dívka, co bratra vlka má, až v sobě potlačí, co má, přemůže zlo za pomocí draka, havrana a vlka“

„Irino! Jestli chceš získat svého pravlka zpět, tak se tu nezdržuj s blázny a ožrali, ve špinavé krčmě“ obořil se na ní Tristan a připomněl jí, že jestli chce dostat zpět svého vlčího přítele, bude muset mít peníze a ty peníze, chtěla dostat z odměny za zabití bestie. Znepokojovala ho Irinina naivita.

To však neměl říkat. Lidé v Kozím bobku reagovali rychle.

Najednou byli obklopeni muži, co byli posilněni chmelovým mokem a jejich výraz ve tváři nebyl zrovna přátelský.

„Cos to řek!“ ohradil se sedlák s mastným čelem a velkýma rukama se sevřenýma v pěsti

„Blázny a vožrali, joo?!“ vztekle jim zatarasil cestu k odchodu

Irina se chtěla dostat přes lidi, co je obkročili. Stará šenkýřka zlověstně přistoupila k Irině a cestou svým mohutným tělem shodila pár korbelů ze stolu. Pivo se rozlilo na starou podlahu.

Šenk zpozorněl, postavil se, naježil svou chundelatou srst a vycenil zuby, zavrčel. Muži ustoupili a snažili se držet stranou od zvířete. Jeden muž z davu, se však rychle napřáhl a udělil Tristanovi pořádnou ránu do obličeje. Tristan maličko zavrávoral a ucítil krev mezi zuby. Vyplivl jí na zem. Chytl protivníka a mrštil s ním pod stůl až okolní židle popadali na zem. Ostatní nečekali na nic, vrhli se na Tristana. Irina svým útlým dívčím tělem se postavila před pána z Blat a vzala do rukou v rychlosti do rukou hrnek, kterým švihla jiného protivníka přímo do čela. Ten natáhl své obrovské ruce a začal se sápat jako hladový Ghúl po děvčeti, které balancovalo na starém stole, který se začal kymácet

Tristan zareagoval rychle a vzal do ruky dýku. Sebranka ustoupila. Tristan držel pevně dýku, přichystán okamžitě podříznout hrdlo všem, kdo by se k nim přiblížil. Irina seskočila ze stolu a zavolala na Šenka. Obrovské zvíře předstoupilo před útlou dívku. Vlk byl připraven zadávit každého, kdo by se k Irině přiblížil. Stačil jeden jediný povel. Irina však mlčela. Jeden z davu se nenechal zastrašit velkým zvířetem a cizinci, vrhl se na Irinu. Zrzka vyskočila hbitě na stůl, chytla muže za košili, která se vzápětí začala trhat. Muž se díky roztrhlé košili vytrhl. Irina spadla na zem. Jiný muž se rozhodl, že zneškodní Tristana, ale ten chytl tlustou šenkýřku za vlasy a přiložil jí svou dýku ke krku.

„Někdo tu dnes přijde o svou ženu, bude bez večeře“ držel jí pevně

„Klidně tu starou bachyni podřezej“ ozval se jeden z mužů bez jakéhokoli zájmu.

Žena se vytrhla Tristanovi a vrhla svůj vztek na muže, který by jí rád obětoval. Tristanovi bylo zřejmé, že se jedná o jeho muže. Najednou všechen zrak opilců mířil k bitce mezi starou šenkýřkou a jejím mužem. Tristan podal ruku Irině, ta vstala mezi hloučkem davu a pomalu se proplížili mezi bijícím se párem. Hospodou lítali židle vzduchem. Oba se rozeběhli směrem ke svým koním, kteří stáli za krčmou. Tristan vyskočil na Pailose a Irina ještě než stačila vyskočit na klisničku, zastavil jí pohled na belhajícího se starého Izmaka, který na ní mával.

Irina i přes spěch na starce počkala

„Jestli chceš vědět víc, jeďte do Černých lesů, za Trpasličí soutěsku. Najdi v lesích temné Elfy, … “

„Nechej nás, starče!“ Tristan se opět zlověstně podíval na staříka. Zavelel Pailosovi a tryskem uháněl do lesů.

„Dávej si pozor děvče, v očích máš bojovnost, ale srdce máš křehké“

Irina naskočila na Serinu, očima poděkovala a dala se do klusu do lesů. Šenk stále ještě naježený se vzteklým pohledem, vyběhl směrem za svou paní.

Stařík tam stál a díval se do dáli, slyšíc už jen dusot koní. Sám pro sebe se usmál

„Starý Izmak ví, legendy nelžou“