Služebník smrti

Světlo dne náhle proříznul Erutův výkřik a celému Virdeanu se za jeho zvuku zastavilo srdce. Hlas ptáka smrti vždy znovu ožíval, když výzva o nárok na moc zpečetila osud dalšího člověka. Ta pečeť smrti jednoho, znamenala život národa, život mého lidu, a měla zabránit nevinným obětem války a zbytečnému krveprolití během revolucí. Jak spásná myšlenka: boj muže proti muži a daň jednoho života, nebo smrt všech nesená na křídlech Erutova šílenství.
Za pár týdnů to bude rok, co jsem přijal tíhu koruny, rok, co můj otec zemřel, rok od chvíle, kdy se mi jeho posledním výdechem vypálilo do tváře znamení moci. Byl den jeho pohřbu, když jsem uslyšel Erutův hlas poprvé během své vlády. Dnes to bylo po čtvrté.
Ten zvuk drtil uši a svíral útroby jako železná ruka, z které se nedá vymanit. Zvukem jeho hlasu se mi vždy čelo orosilo potem. Nebylo to strachem z mého nejnovějšího protivníka, působil to dech smrti, jež se nad Virdeanem vznášel. Vzhlédl jsem vzhůru na smaragdová křídla rozpínající se nad mou hlavou a pomyslel si: „Doslova.“ Nad mnou hlavou se vznášel pták Erut, dravec, jenž se vždy znovu zrodil v okamžiku, kdy byla rozlomena pečeť výzvy a pronásledoval toho, kdo nosí moc, v tomhle případě mě, dokud si s dalším výkřikem smrti neodnesl život. V rukou jsem držel pergamen, který svázal můj osud se jménem v jeho pravém rohu. V poslední den nejbližšího úplňku bude on, nebo já mrtvý.

Hodil jsem ten prokletý svitek na stůl plný dalších svitků a setřel si pot z čela. S tímhle problémem do novu stejně nic neudělám. Natáhl jsem se po jiném, otevřel ho a začetl se do obsahu:

Vládce Kaharianu, První bojovníku, Králi jezer, Strážce smlouvy, Ochránce míru, můj Pane Ermene,
Krajina hrabství Bourny je divoká a neúrodná. Lidé zde musí bojovat o obživu. Důležitým zdrojem je pro nás rybolov. Poslední dobou si ale lidé z okolí řeky Reiny stěžují na nedostatek ryb. Po prošetření záležitosti jsem došel k závěru, že tato situace nastala, neboť Nadeenští rybáři loví na stejném území, aby pak ryby prodali na jarmarku. Živobytí mých lidí závisí na rybolovu a řeka nenese dostatečné množství ryb pro naši obživu a Nadeenské obchody. Proto Vás žádám o výlučné právo rybolovu pro obyvatele Bourny v oblasti, kde se řeka dotýká našich hranic.
Doufám ve Vaše pochopení a čekám na Vaši odpověď.

Hrabě Sychel z Bourny.

S povzdechem jsem dopis odložil na hromádku stížností a požadavků mých hrabat. Celá situace bude muset být přezkoumána. Důvěřovat slovům dopisu by bylo naivní a odmítnout žádost bez důkazů nebezpečné. Pokud mám vládnout spravedlivě a snížit počet budoucích výzev, nesmím uvíznout v síti intrik Kaharianských šlechticů. Slepá důvěra, nebo dojem nezájmu o blaho poddaných by mohli mít fatální důsledky. Pokud napíšu do Nadeenu, samozřejmě všechno otočí ve svůj prospěch. Nejjistější bude, když to bude přezkoumáno osobně. Kvůli dalším vladařským povinnostem tam ale nemůžu jet já sám. Budu tam muset poslat někoho, na koho se můžu spolehnout. Takže jako obvykle, zřejmě Traima. Jako můj strýc má dostatek autority, bystrý úsudek a mou plnou důvěru. Nejednou mi pomohl a poradil a cesty po Kaharianu si užívá. Napsal jsem si Bournu na seznam úkolů, vylovil z hromady další lejstro a pomalu se propracovával dál a dál. Než jsem konečně dočetl poslední dopis, slunce už se sklánělo k obzoru.
Zazvonil jsem a do místnosti vešel dvířky pro služebnictvo sluha: „Přejete si, můj pane?“ „Nechte zavolat Traima Ermena do mé pracovny.“ „Jak si přejete, pane,“ s úklonou odvětil sluha a otočil se k odchodu, když mě napadlo: „Ještě okamžik, ať nám přinesou víno.“ „Jistě, pane,“ řekl sluha s další úklonou a odporoučel se.