midori: V některých dialozích/myšlenkách. :-)

Nápad fajn, jen abych asi ocenila lepší zpracování, někdy jsem se ztrácela.

Skvěle napsáno... upřímně, já už se sem tu a tam chodím už jen bavit, jiný smysl už pro mě tenhle web nemá... :-D

Taaak ju, tak jsem konečně dočetla.
Tak v první řadě, napsané je to skvěle, výborně stupňuješ, člověk se fakt děsí, co je za dalším rohem. Ta zápletka sama o sobě hodně dobrá, mrazivá a ta představa, brrr...
Ale... asi mám stejný problém jako Am :-) Dostala to nějak moc zadarmo - zahuhlala bestie a ďábelsky se zašklebila.
Ne, vážně, nejspíš bych čekala, že ji v tom trochu víc pokoupeš, víc odhalí ona a pak to jen poskládáš dohromady, jako mozaiku. Zasloužilo by si to víc si s tím pohrát, trochu víc natáhnout čtenáře na skřipec, trochu kličkovat, a tak :-)
Ale i tak jsem si to rozhodně jsem užila a ráda si vychutnala tvůj vybroušený styl v něčem delším. Jen tak dál :-)

Mno, dej si do kupy typografii (před čárkou a tečkou se nepíše mezera, uvozovky upravdu nejsou dvě čárky, psaní přímé řeči, dělení textu atd.), pravopisný pravidla, pak to možná bude i relativně čitelný a můžeme se bavit dál. ;-)

Tak ju, na to, že jsi to napsala v 17 to není špatné, je na tom ten věk dost vidět, nevyzrálost stylu a pod., ale kdyby každý sedmnáctiletý psal takhle, tak by se mohly začít stavět slavobrány. Co mi ale hodně vadilo byly chyby, jak pravopisné, tak stylistické a to hlavně opakující se slova. Ty před publikací chtěly opravit.
Příběh sám o sobě špatný není, sice nic nového pod sluncem, ale zpracováno na věk ve kterém jsi to psala pěkně. Obzvlášť stavba, kdy se střídala současnost a postupné retrospektivní pasáže, se mi líbila. Jen druhý díl ti nenavazuje na první, začíná tak, že čtenář najednou neví co, jak a kde, měla jsem pocit, že tam vlastně něco chybí, chtělo by to tu scénu nějak uvédst.
Neřeším zasazení ani reálie, tam by se dalo najít chyb hromada, jen si dovolím... rozsudek při popravě vždy čte soudce, stejně jako by měl proběhnout právní proces a ne stoličky, ale postupné vytahování na smyčce, nebo shození dolu. ;-) Pardon, to jsem si nemohla odpustit ;-).
Takže celkově hodnotím kladně, možná by nebylo vůbec špatné to přepsat, proškrtat, trochu na tom zapracovat.
A jo, prosimtě Inkvizice se zabývala "zločiny" náboženského rázu - kacířství, čarodějnictví a pod. "Civilní" vraždy patřily světskému právu a soudu. Jen na okraj k tvému komentu níže. :-)

No jasně, můžou, přece... protože jsou ženský, že jo... jaksi, už ze samého principu, přece... to že maj to... tento, provokuje, že? Pak ho má jeden udržet v kalhotách, když sou všude, přece!
Teď vážně, téma je to poměrně ožehavé, názor, že si za to žena může sama nejspíš nepochopím. Lecos popchopit dokážu, třeba takový "bitevní adrenalin" je pěkná sviň (ten je ale v dnešní době poměrně dost pasé), ale omlouvat to a hlavně házet vinu na oběť... ne to nejde. Vždycky je možnost volby. Postoj "On mě provokoval/a" je alibismus.
Technickou stránku nezhodnotím, ale obsahově se mi to moc líbí.

Severak: Jop, ten jsem zaznamenala, docela by mě zajímaly další reakce :-D

Ano, rostoucí trpaslíci bydlí i v jiných zahrádkách. Taky si občas říkám co jsem komu udělala... možná snad radši nevědět :-D
Díky!

Problém vyslovený lze vyřešit, vysvětlit, ukončit... jít dál. Možná někdy rychlá smrt, častěji ale vyčištění vzduchu, uvolnění. Jakýkoliv vztah (partnerský, pracovní, přátelský...) nemůže existovat bez problémů a pokud nesnese jejich řešení, pak je lepší rychlá smrt, než otrava mlčením. Za mě rozhodně mluvit, vztah, který za to stojí, vydrží. Promlčený problém zbytečně nabírá na intenzitě a šine se k neřešitelnosti.
V práci máme na nástěnce krásné heslo: Většina problémů mezi lidmi vzniká z nedostatečné komunikace. A je to velká pravda.
Hezky napsané, líbí se mi to.

Amelie M.: Tak si lámej hlavinku :-D Díky.

ŽblaBuňka: Díky. Každý známe nějaká slova, nemá vyjadřovat žádný můj stav mysli, své stavy mysli do literatury neventiluji, nebo jen málokdy. Je to prostě jen hříčka, myšlenka, nic víc. :-)

korálek: Díky! :-)

Skvělá práce,vtipně dráždivé, vkusné a přesto velmi intimní. Pobavila jsem se... ech... :D

Tematicky trochu jako neustále opakované klišé, možná trochu naivní, moc vzletné až nereálné, ale přesto zpracované tak, že hraje citlivé strunky. Přesně si pamtuju doby, kdy jsem psala podobné věci a i podobně uvažovala :-) Myslím, že to odpovídá věku, kdy jsi tohle napsala ty :-).
Přesto se mě to dotklo, možná i trochu tou nostalgií. Díky.

Úvahu jsem přečetla už včera, ale musela jsem si odpověď nechat uležet.
Určitě oceňuji tvoji práci a pečlivost se kterou je napsaná. Ale pro mě je ještě příliš stručná, generalizující a nejde do hloubky, čímž neříkám, že s mnohým tím, co je popsáno nesouhlasím.
To spektrum příčin arogantního chování je velmi velmi široké, od toho, že jistou aroganci máme my lidé v sobě jako druh (a nejspíš bychom bez ní nepřežili) - člověk je pán tvorstva a vše ostatní je podřadné a má mu sloužit (obrazně řečeno), stejně jako odraz kultury ve které žijeme (myslím, že i na ten široký společenský náhled by se nemělo zapomínat, protože to vše je naší součástí, ať chceme nebo ne, stejně jako jsme my jako jedinci součástí širokého prostředí), až po příčiny čistě osobního rázu, nejen ty tebou popsané, přičemž mnohé jsou mnohem mnohem složitější než jak jsou popsány. Pak ale to, jak jsou popsány, může být zavádějící, obzvláště pro někoho, kdo se problematikou chování lidí a vzájemné interakce hlouběji nezabývá.
Pro mě by to buď potřebovalo více otázek, témat k hlubšímu zamyšlení, vlastní protiargumentaci, čímž by se téma mnohem více rozšířilo a vše nebylo tak jednoznačné, nebo dalších 300 stran objektivní hluboké studie :-)
Ale děkuji, neříkám, že jsem si ji nepřečetla ráda :-)

Jop, rozhodně to není špatné, ta myšlena se mi líbí, i popsaná situace. Po formální stránce by se na tom dalo ještě zapracovat, ale jsou to spíš detaily, nic mě výrazně neruší.
Jsem zvědavá co bude dál.

Zajímavá úvaha... možná ji trochu rozvedu možná ještě trochu víc zamotám...
Co je vlastně pravda a co je lež? Pro mě je pravda čistě subjektivní záležitost, stejně tvárná, přizpůsobivá každému na míru... každý má svou subjektivní pravdu, ale jiný ji může vnímat jako lež... Žádná všeobecná pravda neexistuje a každý kdo ji kdy hlásal byl lhář.
V čem tedy žijeme, v pravdě nebo ve lži? I když říkáme pravdu, jsme o ní doopravdy přesvědčeni, je pravdou i pro jiného?

Pravda a lež, jen dvě strany jedné mince, jedna oslavovaná, druhá zatracovaná, za pravdu se bojuje, umírá, lež je kluzký nástroj zlodějů a podvodníků... ale kdo ví jak se věci skutečně mají? Kdo rozezezná, zda je pravda skutečně pravdou, lež skutečně lží?

Orionka: Jop, dobrá práce, pěkně si s čtenářem pohráváš, pěkně to dávkuješ, jen co je pravda. Líbí se mi to moc. Nemám co bych vytkla. Těším se na další!
A ten chlap... spojení němčiny a doktora ve mě vyvolává dost nehezké asociace, možná bezpředmětné, ale...
Ich-forma v hororu mi nevadí, naopak, myslím si že obzvlášť v některých částech je přímo žádoucí, er-forma může svádět k určitému odosobnění, obzvláště u autorů, kteří se některých hlubších náhledů do strachu nebo utrpení "bojí" nebo se jim vyhýbají. Také mi nevadí, že vím, že hrdinka přežije (ovšem nevím v jakém stavu, že?), ale pokud by ti to připadalo málo napínavé, šlo by to psát ne formou vzpomínky, ale současného prožitku, nebo jen že se vrací k tomu jak se do současné nezáviděníhodné situace dostala. Ale to jen že jsem si všimla komentářů :-)

No, po technické stránce mám stejnou výtku jako minule, text mi stále drhne. Pak si dávej pozor na formální stránku věci (někde jsem zahlédla tečku uprostřed věty, a pod.).
Jinak, nevadí mi strohost v textu, pokud je to účel, tady mi ale přijde trochu (dost) kontraproduktivní. Pro mě tomu schází švih, něco, co by mě upoutalo. Ale je to jen můj názor a já jsem poměrně náročný čtenář. Promiň asi to nebude můj šálek kávy :-).

Tak jo, málem mi tenhle skvost unikl jak se tu teď pohybuju méně. A ne, nesměju se, jsem nadšená... teda vlastně směju nadšením a tleskám a tak.
Za mě nemám co bych vytkla.Text nikde nedrhne, vše je na svém místě. Líbilo se mi to moc, popisů akorát, aby člověk pochopil prostředí a situaci a závěrečná gradace moc povedená, ta klika... uáááá. Těším se co bude dál!