|
Těžce provokativní úvaha lehce inspirovaná Améliinou básní Lhář a diskuzí pod ní. Těším se na vaše názory :).
 16.03.2015 21 1410(25) 0 |
Pravda je hrdá, čistá, silná, vznosná, sebejistá. Poctivá, charakterní a neúprosná.
Je krásné žít v pravdě, ale zároveň jednoduché a omezující. Pštros s hlavou v písku, který se nechce rozhlédnout a namlouvá si, že nic lepšího než písek není.
Lež je pokaždé jiná. Může být elegantní dáma, zdrženlivá a jemná, stejně jako pouliční coura, která jde s každým.
Pravda je pořád stejná. Pevná, celistvá, ze všech stran vypadá jako z té čelní. Ortodoxní, rigorózní, jedna jediná, vyvolená. Trochu nuda, ne? Navíc omezuje, trochu jako svěrací kazajka, která brání pohledu z jiného úhlu.
Lež otevírá dveře do dalšího rozměru. Když je lží moc a každá otevře dveře někam jinam, je to zmatek jako v zrcadlovém bludišti
Pravda je vždycky bělostná jako sníh, neposkvrněná.
Lež má tisíc odstínů. Někdy je bílá a neviňoučká, někdy černá a zákeřná, někdy má barvu pekla a jindy duhy. Z každého úhlu může vypadat jinak, skládat se do pestrých obrazců jako kaleidoskop.
Žít jen s pravdou je jednoduché a posilující.
Přizvat ke společnému životu lež člověka oslabuje, ale zároveň přinutí slézt z vlastního povýšeného piedestalu, dává mu schopnost pochopení k slabostem druhých, odstup, vícerozměrný pohled. Na zemi paradoxně může být větší rozhled než nahoře. Někdy je lepší dívat se na věci zespodu a shovívavě.
Kdo žije jenom s pravdou, je svým způsobem bezbranný. Neumí se orientovat v bludišti, a když dojde na skutečný boj, postrádá mrštnost.
Pustit do svého života lež vyžaduje odvahu a rozvahu. Lež není pro slabé nátury. Je třeba ji ovládat, ale nenechat se jí ovládnout.
Sebevědomá pravda vzdaluje až k nelidskosti.
Lež, stejně jako každé selhání, polidšťuje.
Jsme silní v pravdě a slabí ve lži? Nebo je to právě naopak?
Je krásné žít v pravdě, ale zároveň jednoduché a omezující. Pštros s hlavou v písku, který se nechce rozhlédnout a namlouvá si, že nic lepšího než písek není.
Lež je pokaždé jiná. Může být elegantní dáma, zdrženlivá a jemná, stejně jako pouliční coura, která jde s každým.
Pravda je pořád stejná. Pevná, celistvá, ze všech stran vypadá jako z té čelní. Ortodoxní, rigorózní, jedna jediná, vyvolená. Trochu nuda, ne? Navíc omezuje, trochu jako svěrací kazajka, která brání pohledu z jiného úhlu.
Lež otevírá dveře do dalšího rozměru. Když je lží moc a každá otevře dveře někam jinam, je to zmatek jako v zrcadlovém bludišti
Pravda je vždycky bělostná jako sníh, neposkvrněná.
Lež má tisíc odstínů. Někdy je bílá a neviňoučká, někdy černá a zákeřná, někdy má barvu pekla a jindy duhy. Z každého úhlu může vypadat jinak, skládat se do pestrých obrazců jako kaleidoskop.
Žít jen s pravdou je jednoduché a posilující.
Přizvat ke společnému životu lež člověka oslabuje, ale zároveň přinutí slézt z vlastního povýšeného piedestalu, dává mu schopnost pochopení k slabostem druhých, odstup, vícerozměrný pohled. Na zemi paradoxně může být větší rozhled než nahoře. Někdy je lepší dívat se na věci zespodu a shovívavě.
Kdo žije jenom s pravdou, je svým způsobem bezbranný. Neumí se orientovat v bludišti, a když dojde na skutečný boj, postrádá mrštnost.
Pustit do svého života lež vyžaduje odvahu a rozvahu. Lež není pro slabé nátury. Je třeba ji ovládat, ale nenechat se jí ovládnout.
Sebevědomá pravda vzdaluje až k nelidskosti.
Lež, stejně jako každé selhání, polidšťuje.
Jsme silní v pravdě a slabí ve lži? Nebo je to právě naopak?
Ze sbírky: Antimoudra
17.03.2015 - 09:19Singularis: Děkuji, velmi zajímavě jsi to rozvedl. Píšeš, že skutečná pravda je velmi vzácná, a něco na tom je... je to absolutní pravda teď, tady, pro někoho, ale platí to i jindy, jinde, nazíráno z jiného úhlu? Ochota přiznat si pochybnost vlastně připouští i lež, teprve s ní přichází ona vícerozměrnost. Líbí se mi tvůj příklad z počítačových her. A taky myslím, že se silou je to složitější.
16.03.2015 - 20:28Velice zajímavá úvaha. Myslím, že pravda a lež jsou v podstatě jin a jang - jedna vyplývá z druhé a je v ní obsažena. Proto lze pochopit lež na základně pravdy (stačí říkat "pravdu o lži") i pravdu na základě lží (příklad napsala v komentáři Yana).
Skutečná pravda je velmi vzácná - stačí se podívat na historii fyziky: o většině jevů pravdu neznáme, a tak se naše poznání (to, co používáme na místě pravdy) občas mění s příchodem nových teorií.
K pravdě nezbytně patří i ochota přiznat si, že pravdu o něčem neznáme, a to, čemu věříme, nezbytně být pravda nemusí a je třeba prozkoumat i jiné možnosti. Proto pravda neomezuje možnost vícerozměrného pohledu na svět.
A protože pravda umožňuje pochopit lež, aniž by se jí musela sama stát, nebrání ani shovívavosti a pochopení.
Nemyslím, že kdo žije jen s pravdou, je bezbranný. I v počítačových hrách se vyskytují dva typy bojovníků - jeden mrštný v lehké zbroji, který spoléhá na možnost uhnout (něco jako lež), a druhý v těžké zbroji, který jde přímo a spoléhá na to, že mu jen tak někdo neublíží (něco jako pravda). A žádný z nich není bezbranný.
A co se týče odpovědi na závěrečné otázky, myslím, že pravda a lež se silou (ani tou psychickou) nijak nesouvisejí.
Skutečná pravda je velmi vzácná - stačí se podívat na historii fyziky: o většině jevů pravdu neznáme, a tak se naše poznání (to, co používáme na místě pravdy) občas mění s příchodem nových teorií.
K pravdě nezbytně patří i ochota přiznat si, že pravdu o něčem neznáme, a to, čemu věříme, nezbytně být pravda nemusí a je třeba prozkoumat i jiné možnosti. Proto pravda neomezuje možnost vícerozměrného pohledu na svět.
A protože pravda umožňuje pochopit lež, aniž by se jí musela sama stát, nebrání ani shovívavosti a pochopení.
Nemyslím, že kdo žije jen s pravdou, je bezbranný. I v počítačových hrách se vyskytují dva typy bojovníků - jeden mrštný v lehké zbroji, který spoléhá na možnost uhnout (něco jako lež), a druhý v těžké zbroji, který jde přímo a spoléhá na to, že mu jen tak někdo neublíží (něco jako pravda). A žádný z nich není bezbranný.
A co se týče odpovědi na závěrečné otázky, myslím, že pravda a lež se silou (ani tou psychickou) nijak nesouvisejí.
16.03.2015 - 17:19Jiří Turner: Děkuji za další zajímavý pohled na věc. Souhlasím, že z objektivního hlediska a u objektivně ověřitelných věcí je jasno. Relativita se týká pojmů pravda a lež, tedy tebou zmíněné šedé zóny. A pak taky jejich chápání - není to tak snadné, že pravda je vždycky ta dobrá a lež ta špatná.
Představa s květináčem pobavila, díky :).
Představa s květináčem pobavila, díky :).
16.03.2015 - 16:09Osobně rád leccos relativizuji, ale myslím, že pravda a lež žádnou relativní podobu nemají. Jsou zcela konstantní. Pravda je jenom jedna, není ničí, není menší a nic pravdivějšího než pravda není. O lži platí totéž. Mezi nimi je však obrovská šedá zóna, kde se jako pravda a lež tváří a jsou tak prezentovány domněnky spekulace, hypotézy a názory. Některé jsou pravdami, jiné ne. Kdo to ale ví?
Pravda může povznést stejně jako zranit. Lež asi nikoho nepovznáší, ale může hojit a dávat naději.
Tyto pojmy jsou často jen prázdnými veřejnými nebo soukromými prohlášeními, ale ve své podstatě se týkají všech skutečností, které většinou nelze ověřit .
Sedím u psacího stolu, píšu tento komentář a na hlavě mám květináč. Je to pravda?
Je, ale jenom já to vím.
Nikdo z vás ostatních to nemůže vyvrátit ani potvrdit.
Pravda může povznést stejně jako zranit. Lež asi nikoho nepovznáší, ale může hojit a dávat naději.
Tyto pojmy jsou často jen prázdnými veřejnými nebo soukromými prohlášeními, ale ve své podstatě se týkají všech skutečností, které většinou nelze ověřit .
Sedím u psacího stolu, píšu tento komentář a na hlavě mám květináč. Je to pravda?
Je, ale jenom já to vím.
Nikdo z vás ostatních to nemůže vyvrátit ani potvrdit.
16.03.2015 - 14:46Yana: Moc děkuji za upřímný a zajímavý příspěvek. Těší mě, že tě k tomuto zamyšlení přiměla moje úvaha - tím pádem měla smysl :). Jak píšeš, dilema pravda/lež si čas od času řeší každý, je to jen na něm a zvažují se i další věci, někdy jsou ty pojmy docela relativní...
16.03.2015 - 14:42Amelie M.: Na tom taky něco je :). Život člověka nutí ke kompromisům. Vzpomínám si, jak jsi sem psala něco o upřímnosti, že by se neměla uplatňovat za každou cenu a někdy je docela nepatřičná. To s tou pravdou a lží taky trochu souvisí.
16.03.2015 - 14:21Doma jsem často slýchala že každý má tu svoji pravdu, a tak to je, pravda je relativní, tedy možná i lež, a pak je také lež z milosrdnosti, a to vlastně je dobrý skutek
16.03.2015 - 14:18Hm, nebudu si číst komentáře pode mnou, třeba bych se nechala ovlivnit a nenapsala nic. Napíšu svůj malý příběh. Mimochodem moje maminka o mém tatínkovi říká že to byl chronický lhář, nevím, možná, třeba jen ho k tomu nějak nutila. A já. Když jsem byla malá holčíčka i trochu větší) měla jsem bujnou fantazii, byla jsem hravá a byla jsem taky prolhaná a dokonce a klidně se k tomu přiznám, jsem něco i ukradla. Tak a je to venku. A vůbec mi nevadí když se k tomu teď přiznávám, to proto, že teď nelžu ani nekradu!. Příčí se mi to, mám ráda čisté svědomí a nechci se do svých lží zamotávat. Takže měla jsem nakročeno, ale včas jsem si uvědomila že takhle ne. A tak to mám ráda. Myslím, že každý se se lží ve svém životě setkává, jde o to, jak se s ní vypořádá, jak si v ní lebedí. Tak, asi je dobré se se lží setkat a udělat si na podkladě těch setkání zdravý náhled a pak si vybrat, ale to už je charakter každého jedince, někdo je necharakterní intrikář, jiný charakterní jedinec. Já to mám tak že na podkladě necharakterních vlastností jsem si vytvořila charakterní pohled a takových lidí okolo sebe si tedy vážím, těch co se klidně přiznají, ale něco si z toho odnesou do kvalitního života.
16.03.2015 - 13:20dle mého je stejně těžké, snažit se žít v pravdě jako ve lži.. za pravdu se člověk často taky neschová.. a není to snadnější..
kolikrát jsem se snažila jít cestou naprosté pravdy a fér hry, například v práci.. výsledek? kdybych lhala, byl by mnohem lepší.. takže určitě pravda není jednoduchá a mnohdy ani posilující.. je pěkně těžké, snažit se žít fér.. člověku to ani okolnosti, svět, lidi.. nedovolí :)
kolikrát jsem se snažila jít cestou naprosté pravdy a fér hry, například v práci.. výsledek? kdybych lhala, byl by mnohem lepší.. takže určitě pravda není jednoduchá a mnohdy ani posilující.. je pěkně těžké, snažit se žít fér.. člověku to ani okolnosti, svět, lidi.. nedovolí :)
16.03.2015 - 13:05Mám ti napsat fiktivní názor, nebo ten skutečný? Ne, vážně - je mi úplně putna, co sis vymyslela a co ne :-)
Promiň, musím jít učit...
Promiň, musím jít učit...
16.03.2015 - 12:48DDD: Ten příklad je vyhrocený, aby byl snadno pochopitelný, jde o princip pravda nade vše.
A možná zapomínáš na jednu věc - jsme ve virtuálnu :). Navzájem se neznáme a u nikoho nevíš, co je pravda a fikce. Možná nevědomky polemizuješ s fiktivními názory docela často. Já otevřeně přiznávám, že tady jsem jen jako autor, nic víc... Kdybych to nepřiznala a tvrdila, že si nevymýšlím ani písmenko, byla bych pro tebe věrohodnější? :)
A možná zapomínáš na jednu věc - jsme ve virtuálnu :). Navzájem se neznáme a u nikoho nevíš, co je pravda a fikce. Možná nevědomky polemizuješ s fiktivními názory docela často. Já otevřeně přiznávám, že tady jsem jen jako autor, nic víc... Kdybych to nepřiznala a tvrdila, že si nevymýšlím ani písmenko, byla bych pro tebe věrohodnější? :)
16.03.2015 - 12:34Zvláštní, řekl bych, dost nereálný příklad...
Každopádně promiň, polemizovat s fiktivními názory mě bohužel nebaví a nemotivuje :-)
Každopádně promiň, polemizovat s fiktivními názory mě bohužel nebaví a nemotivuje :-)
16.03.2015 - 12:28Příkladem sebevědomé pravdy, která je až nelidská, by mohlo být oznámení lékaře pacientovi, že jeho stav je neléčitelný a je zbytečné, aby za ním dál chodil.
A myslím, že na literárním serveru polemizuješ s textem úvahy, ne s autorem. I úvaha je totiž literární útvar. Samozřejmě, že jsou v ní i moje názory, ale nakolik jsou modifikované v zájmu toho, co jsem psala v předešlém komentáři, si s dovolením nechám pro sebe :). Pro mě je literatura fikce a cokoli, co tady píšu, má jeden prioritní cíl - zaujmout čtenáře.
A myslím, že na literárním serveru polemizuješ s textem úvahy, ne s autorem. I úvaha je totiž literární útvar. Samozřejmě, že jsou v ní i moje názory, ale nakolik jsou modifikované v zájmu toho, co jsem psala v předešlém komentáři, si s dovolením nechám pro sebe :). Pro mě je literatura fikce a cokoli, co tady píšu, má jeden prioritní cíl - zaujmout čtenáře.
16.03.2015 - 12:07Díky moc za odpovědi. Jsem asi natvrdlej, ale pořád to úplně nechápu s tou sebevědomou pravdou. Můžeš mi dát příklad?
No - a k té polemice... těžko můžu s něčím polemizovat, když vlastně není jasné, jaký je skutečný postoj autora. Ten jenom nadhodil pár protichůdných myšlenek a čeká, co se z toho vyklube, aby s tím pak mohl buď souhlasit, nebo to napadnout. Takže: K čemu konkrétně jsi v tom svém uvažování došla ty? Co si doopravdy myslíš o tom, co zde píšeš?
Nebo si to teprv budeš myslet?
No - a k té polemice... těžko můžu s něčím polemizovat, když vlastně není jasné, jaký je skutečný postoj autora. Ten jenom nadhodil pár protichůdných myšlenek a čeká, co se z toho vyklube, aby s tím pak mohl buď souhlasit, nebo to napadnout. Takže: K čemu konkrétně jsi v tom svém uvažování došla ty? Co si doopravdy myslíš o tom, co zde píšeš?
Nebo si to teprv budeš myslet?
16.03.2015 - 11:31DDD: Moc děkuji za příspěvek do diskuze. Vezmu to postupně.
Sebevědomou pravdou jsem myslela takovou, která samu sebe klade nade vše a odmítá uznávat i jiná hlediska než pravdivost.
Ano, určitě i pravda vyžaduje odvahu, někdy obrovskou. A někdy je zase pohodlná. Záleží na okolnostech. Stejně jako u lži, která může být nástrojem slabochů, jak píšeš, ale zároveň se může stát, že je to právě naopak.
Nemyslím, že jsou pravda a lež snadno zaměnitelné, to se týká spíš subjektivních pravd, názorů. Ale jistá relativita tady je, pravda a lež nestojí vždycky proti sobě v ostrém morálním protikladu. Naprosto s tebou souhlasím, že i lež je někdy dobrá.
A jak se s tím, co říkám, ztotožňuji? :) Víš, já prostě uvažuji, protože mě to baví. A úvaha bez následné polemiky podle mě nemá smysl, proto je lepší dát jí provokativní obsah, dívat se na věci z nezvyklých úhlů, bořit dogmata, pobuřovat :). Jednoduše myslím, že to k úvaze patří, vybízí čtenáře k zamyšlení a k formulaci myšlenek... prostě o tom to je, nebo ne? :)
Sebevědomou pravdou jsem myslela takovou, která samu sebe klade nade vše a odmítá uznávat i jiná hlediska než pravdivost.
Ano, určitě i pravda vyžaduje odvahu, někdy obrovskou. A někdy je zase pohodlná. Záleží na okolnostech. Stejně jako u lži, která může být nástrojem slabochů, jak píšeš, ale zároveň se může stát, že je to právě naopak.
Nemyslím, že jsou pravda a lež snadno zaměnitelné, to se týká spíš subjektivních pravd, názorů. Ale jistá relativita tady je, pravda a lež nestojí vždycky proti sobě v ostrém morálním protikladu. Naprosto s tebou souhlasím, že i lež je někdy dobrá.
A jak se s tím, co říkám, ztotožňuji? :) Víš, já prostě uvažuji, protože mě to baví. A úvaha bez následné polemiky podle mě nemá smysl, proto je lepší dát jí provokativní obsah, dívat se na věci z nezvyklých úhlů, bořit dogmata, pobuřovat :). Jednoduše myslím, že to k úvaze patří, vybízí čtenáře k zamyšlení a k formulaci myšlenek... prostě o tom to je, nebo ne? :)
16.03.2015 - 11:13Máta: Děkuji, těší mě, že jsem tě inspirovala k zajímavému zamyšlení. Posouváš moji úvahu trošku do jiné roviny, od objektivní pravdy k subjektivní, která je vlastně osobním přesvědčením, názorem. Z tohoto pohledu jsou pojmy pravda a lež zaměnitelné velmi snadno a každý je může vidět jinak. Já psala spíš o vědomé lži, když člověk ví A, ale tvrdí B. I tady to ovšem může být relativní, jak psala už Amélie...
16.03.2015 - 10:56Co je to ta sebevědomá pravda? A myslíš, že pravda nevyžaduje odvahu? Není naopak lež často nástrojem slabochů neschopných postavit se za své činy? A jak bys definovala pravdu, či lež o kterých mluvíš? Nejsou náhodou často zaměnitelné? A nakolik se s tím, co říkáš, ztotožňuješ ty sama? Není to tak trochu "provokace" za každou cenu?
Ano, lež je jistě někdy dobrá. Ne ale taková, která má za úkol ublížit, nebo poškodit.
Ano, lež je jistě někdy dobrá. Ne ale taková, která má za úkol ublížit, nebo poškodit.
16.03.2015 - 10:41Zajímavá úvaha... možná ji trochu rozvedu možná ještě trochu víc zamotám...
Co je vlastně pravda a co je lež? Pro mě je pravda čistě subjektivní záležitost, stejně tvárná, přizpůsobivá každému na míru... každý má svou subjektivní pravdu, ale jiný ji může vnímat jako lež... Žádná všeobecná pravda neexistuje a každý kdo ji kdy hlásal byl lhář.
V čem tedy žijeme, v pravdě nebo ve lži? I když říkáme pravdu, jsme o ní doopravdy přesvědčeni, je pravdou i pro jiného?
Pravda a lež, jen dvě strany jedné mince, jedna oslavovaná, druhá zatracovaná, za pravdu se bojuje, umírá, lež je kluzký nástroj zlodějů a podvodníků... ale kdo ví jak se věci skutečně mají? Kdo rozezezná, zda je pravda skutečně pravdou, lež skutečně lží?
Co je vlastně pravda a co je lež? Pro mě je pravda čistě subjektivní záležitost, stejně tvárná, přizpůsobivá každému na míru... každý má svou subjektivní pravdu, ale jiný ji může vnímat jako lež... Žádná všeobecná pravda neexistuje a každý kdo ji kdy hlásal byl lhář.
V čem tedy žijeme, v pravdě nebo ve lži? I když říkáme pravdu, jsme o ní doopravdy přesvědčeni, je pravdou i pro jiného?
Pravda a lež, jen dvě strany jedné mince, jedna oslavovaná, druhá zatracovaná, za pravdu se bojuje, umírá, lež je kluzký nástroj zlodějů a podvodníků... ale kdo ví jak se věci skutečně mají? Kdo rozezezná, zda je pravda skutečně pravdou, lež skutečně lží?
16.03.2015 - 10:41Amelie M.: Moc děkuji za komentář. Ale nezlob se, neberu ho jako nesouhlas :). Ty jsi vlastně dopověděla moji myšlenku, že všechno, i pravda a lež, je z jistého pohledu relativní.
16.03.2015 - 10:30no.. dovolím si teď s tvou úvahou naprosto nesouhlasit, protože.. nikdo nežije v naprosté pravdě a nikdo nežije v naprosté lži.. :)
každý z nás lže.. naprosto každý.. jen je trošku rozdíl v tom, s jakým úmyslem lež používáme.. zda třeba něco zamlčíme proto, abychom tomu druhému zbytečně neubližovali, či zda lžeme naprosto záměrně, bez ohledu na ostatní a jen pro svůj prospěch a tak dál..
a vůbec.. co je pravda? existuje??
každý z nás lže.. naprosto každý.. jen je trošku rozdíl v tom, s jakým úmyslem lež používáme.. zda třeba něco zamlčíme proto, abychom tomu druhému zbytečně neubližovali, či zda lžeme naprosto záměrně, bez ohledu na ostatní a jen pro svůj prospěch a tak dál..
a vůbec.. co je pravda? existuje??
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chvála lži : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Perla na hnoji
Předchozí dílo autora : Všimli jste si, že harfa má loket?
