Jana a Jakub - 2 část

2. část

"Dobrej večír," tak jsme tady," spustil hned ode dveří Karel, držíc Janu kolem pasu.

"Jen dále, dále..." zvala je hostitelka dál, a hned spustila, kde se co nachází.

Karel ji přerušil, že se opravdu nezapře její průvodcovská zkušenost a hrnul se dovnitř, kde byla zábava již v plném proudu. Stačilo se jen přidat a to také udělali.

Bylo skoro k ránu, když se vraceli do Janina bytu, spíše malé garsonky. Jana podala přede dveřmi Karlovi klíče, aby odemknul. Jí by se to asi nepodařilo. Když byli uvnitř, Karel ji objal. Nebránila se, chtělo se jí ze všeho nejvíc spát.

"Chci tě," zašeptal jí do ucha. Odstrčila ho.

"Najednou, celý večer sis mně skoro nevšiml a najednou bys měl chuť?"

"No tak, nedělej fóry, snad nechceš, abych se tě doprošoval a plazil se po tobě jako Kamil po Laděně."

"To zrovna ne, ale za celý večer si se mnou ani jednou netancoval."

"Víš , že to neumím." Otočila se a zamířila do koupelny, aby se odlíčila a přitom pohybovala hlavou na znamení nesouhlasu.

"Snad se nechceš ,Jano, hádat?"

"Já? Ty vždycky začínáš a máš blbý řeči. Petru, tu jsi nepřehlížel, viď? A nevykládej, že neumíš tančit, alespoň ne mně." začala se Jana zlobit.

"To by snad stačilo," silou ji Karel přivinul k sobě. "Seš přeci rozumná holka, nebudem se dohadovat kvůli jednomu nevydařenýmu večírku. A jestli se ještě zlobíš kvůli těm mizernejm dvoum stovkám, tak ti jich můžu obstarat nejmíň pětkrát tolik."

"To budeš teda móc hodnej," řekla Jana sice ironicky, ale začínalo jí být najednou všechno jedno.

* * *

"No, Jano, ahoj, ty mě přehlížíš jak lány s obilím," uslyšela jednou na autobusovém nádraží něčí hlas.Otočila se po něm.

"Nazdar, Anka, kde se tu bereš?" ptala se Jana udiveně.

"Ale, vracím se z čundru a teď hledám nejlepší spoj a koho tady nevidím."

"Ty seš, ale pořád stejná."

"Jen aby, jak říkal náš tříďas, vše je relativní. Ale teď pojď, já tě seznámím."

A než se Jana pořádně rozkoukala už byla v hloučku mladých lidí, s nimiž byla Anka na čundru. Dočista zapomněla na čas a vůbec ji nepřišlo, že mezi ně nepatří. A jak šla řeč, slíbila nejen jim, ale hlavně Aničce, že s nimi půjde večer na diskotéku.

Bylo již po osmé hodině a Jana váhala má-li se oblékat a někam jít. Ano, slíbila to kamarádce, jenže to bylo odpoledne a teď měla obavy, že tam bude mezi jejími kamarády navíc. Avšak dlouho nepřemítala, z přemýšlení ji vyrušila Anička. Sotva otevřela dveře hned na ni kamarádka spustila:

"No, nazdar, co je? Jak to, že nejsi oblíknutá? Všichni čekáme jen na tebe a ty si tady hovíš, místo abys chvátala nadýchat se trochu hospodskýho smradu. Takhle si ničit plíce úplně čistým povětřím, to jó." chrlila Anička větu za větou a hned pokračovala, protože se mezitím rozhlížela po garsonce.

"Máš to tady fantastický. Co já bych dala za takovýto bejvání. Víš kde bydlím? V podnájmu.Koupat se můžu tak nejvíc dvakrát tejdně, vařit si nesmím, když si udělám kafe, tak bába, teda domácí . řve okolo toho ještě celý měsíc."

"No já se jí ani moc nedivím," dobírala si Jana Aničku, "že tě takhle omezuje. Jestli na ni spustíš jako na mně , tak tě má asi za celý den dost."

"Mně? Já jsem ta nejhodnější a nejtišší z celýho baráku."

"Tak to si dovedu živě představit."

Mluvily spolu bývalé spolužačky, jako by se naposledy viděly včera a ne před pěti lety. Jedna druhé občas napsala dopis. Poslední dobou si vyměňovaly pouze pohledy k narozeninám a k svátku. Když se Anička posadila, nevydržela sedět dlouho.

"Můžu se přičísnout? Ale nezdržuj se, já si koupelku najdu sama." zeptala se Anna a aniž čekala na odpověď, zamířila do síně, kde tušila dveře od koupelny.Když se vracela,Jana si zrovna oblékala halenku a evidentně nepočítala, že Anička přijde tak brzy.

"Od čeho jsi modrá na zádech?" všimla si kamarádka modřin na Janiných zádech .

"Ále, ty záda mám jak sem tuhle sletěla po schodech. Já myslela, že bourám celej barák, ale naštěstí to odnes jen můj zadek a záda. Ještě teď se mi dělá husina, když si na to vzpomenu, dívej." odpovídala Jana a ukazovala Aničce předloktí a opravdu ,měla na něm husí kůži.

"Jo ták, a není to vášeň toho tvýho, že je schopnej tě povalit přímo na schodech.Ať to dopadne jak chce, on padne do měkkýho.."

"No teda Anka , nepřihnula sis tak trošku, ten můj je tak vášnivej leda po penězích. "

"No tak já ti teda věřím, že to byly schody..."

"Jestli toho nenecháš tak nikam nejdu." řekla Jana a Anička za svá slova vyfasovala štulec do ramene .

"Já se polepším, slibuju.." odvětila Anna s takovou grimasou v obličeji, že se Jana chtě nechtě musela smát.

Na to jak se jí zpočátku nechtělo, bavila se výborně. A jakpak by ne, když ji Anička přivedla mezi báječný lidi. Dočista někam jinam než ji vodil Karel. Jeho večírky se s tímhle večerem nedaly vůbec srovnávat.

Nutno říct, že se na diskotéce poznala i s Jakubem, byl z party s kterou byla její kamarádka na čundru. S ním většinou tančila. A ten ji také doprovázel domů. Byl velice milý a bylo jí s ním dobře. Nic víc, nic míň. Dočista by na něj, jako na společníka jedné zábavy zapomněla, kdyby se jí nepřipomněl.