Jana a Jakub - část 3.

3.část
Když ji v práci volali k telefonu, že má hovor, docela ji to udivilo. Karel jí nikdy netelefonoval. Poznala však záhy, že to Karel není . Jakub si s ní smluvil schůzku. Svolila, ale přitom si myslela svoje. Ale čím víc se blížil domluvený termín, tím více váhala. S Karlem měla stále nějaké neshody, už jí šel vážně na nervy a o nějakou další známost neměla ten nejmenší zájem. Ale nakonec, proč by si zase jednou nemohla udělat legraci z nějakého chlapa.ona. Mužskej jako mužskej. A na schůzku šla. Zpočátku se bavila myšlenkou jak si z něho krásně vystřelí a dá mu za čas vale.  Jenže...
     Jakub se nevnucoval, byl milý a přirozený. Líbila se mu, něčím ho přitahovala. Nedal se zviklat jejím flirtováním a domluvil si další schůzku. Dělala drahoty, Jakub však byl vytrvalý.
      Nedalo se zapřít, že ji Jakub okouzloval stále víc a víc. Docela ráda zapomínala na svůj původní záměr, vystřelit si z něj.  Byl docela jiného ražení než všichni ti, které poznala před ním. Často měla nutkání vše skoncovat, nechávala se zapírat, ale musela si přiznat, že jí pak , světe div se, začínal scházet.
    Najednou v něm cítila jakousi oporu, kterou nikdy před tím nepoznala.Stále ho srovnávala s Karlem a Jakub z toho porovnávání vždy vyšel líp , ať šlo o cokoli. Chápala stále víc, že se musí rozhodnout pro jednoho z nich. Musela se usmát, byl první, který se jí nesnažil dostat do postele hned při prvním setkání.
   
  * * *
Jednou ji holky z práce vylákaly na cvičení. Nebyla sice líná, ale najednou cvičit dobré dvě hodiny v tělocvičně, to člověk cítí všechno. Když byly v šatně, docela se těšila na vanu. Už aby v ní ležela. Po koupeli se cítila příjemně. Ještě si dosušila vlasy a už se viděla v posteli. Vtom se ozval zvonek. 
    "Hrome, kdo sem leze?" hrklo v ní. Snad ne Karel. Teď by si opravdu nepřála s ním mluvit. Třeba je to jen Liba od vedle, utěšovala se, když však otevřela dveře, stál tam Jakub. Překvapilo jí to.
   "To mě nepozveš ani dál? " zeptal se jí Jakub , jen co  se vzájemně pozdravili a přemítal, jestli udělal dobře. Nikdy si nepřála, aby k ní zašel. Musel se však usmát její zmatenosti, když najednou nevěděla kam s rukama.
    "Jel jsem náhodou kolem, tak jsem zkusil, jsi-li doma."
   "Tak pojď dál, když už jsi tady." Přistoupil k ní a objal ji.
    "A co pusa?“ zašeptal jí do vlasů..
   Jeho chování bylo tak přirozené a tušila, že kdyby řekla, aby odešel , jistě by jí vyhověl.
    "Dáš si kávu, nebo něco k snědku?" zeptala se, nečekala však na odpověď a postavila konvici s vodu na vařič. „Počkej chvilku, jen na sebe něco oblíknu," řekla a vešla do vedlejšího pokoje. Když však otevřela skříň, nevěděla honem co na sebe. . Rozepínala si župan. Bože takhle jsem netrojčila, ani když jsem šla prvně na rande, pomyslela si , vždyť se nic neděje. Nakonec na sebe oblékla co jí přišlo první do ruky.Vrátila se do kuchyňky. Voda už pomalu vařila.
    "Dáš si tedy čaj nebo kávu?" zeptala se ho znovu.
    "Ani ne..." a než stačil cokoli dalšího říct, tak už Jana otvírala ledničku.
    "Mám tady víno!" 
    "Tak třeba," souhlasil Jakub a vyloženě se bavil jejími rozpaky.
    Jana podala skleničky. Když vyndala lahev z ledničky, Jakub k ní přistoupil a chopil se zlatavého moku a sám nalil.
    "Na co si připijeme?" 
    "To opravdu nevím," usmála se Jana.
    "Třeba na tvou krásu," řekl Jakub a přivinul ji k sobě, a znovu ji objal. V jedné ruce držel skleničku a najednou se mu ve druhé ruce objevil řetízek.Jana nevěřila svým očím. Byl to ten, který onehdy obdivovala ve výloze.
    "Ale Jakube, co.. "
    "Budeš mít svátek, ne? Já tady nebudu, tak sem ti ho musel přinést už teď!"
    "Ty blázne jeden, vždyť to muselo stát..."Jakub však nedbal jejích protestů a připnul jí ho. Objala ho. Zašeptal ji do ucha:
    "Jestli se ti nelíbí tak,..."
   "Ne, ne.. je moc krásný, děkuji." 
    Sevřel ji v objetí, zachvěla se.Líbal ji, cítila, že po ní touží a najednou se bála přiznat, že ona po něm taky. Jeho ruce byly stále odvážnější.
   "Počkej, ne tak prudce," mírnila trochu jeho nedočkavost.
    Ale cožpak je možné být v klidu v její přítomnosti, když tak krásně voní, když jej tak nádherně vzrušuje.
   "Smím?" zeptal se, poté co jeho prsty začaly rozepínat její halenku. Pouze přikývla.

* * *
Čím více se cítila Jana s Jakubem šťastnější, tím více si uvědomovala, že s Karlem to musí ukončit, co nejrychleji, a že to nebude jen tak, to věděla stoprocentně. Jako by se vypařil a při tom měla leckdy pocit, že ho má v patách. Teď ho musí vyhledat stůj co stůj.
Jak jí někdy Jakub strašně chyběl, tak si teď přála, aby už konečně odjel na to školení a ona měla čas to s Karlem vyřídit.

* * *
    Jakub se vzbudil, byla ještě tma. Podíval se na ručičky svých hodinek. No, to sebou musí hodit, jinak ten vlak nechytne. Opatrně vstal, aby Janu neprobudil, a šel si do kuchyně připravit snídani. Podíval se na ni. Byla krásná i ve spánku. Jak se mu od ní nechtělo, nejradši by k ní vklouznul a objal ji, jenže to by mu asi ujel i ten vlak v osm ráno a to si nemohl dovolit. Dopil v rychlosti čaj a chvatně odcházel.Měl nejvyšší čas.
   Jana mu dělala poslední dny starosti.  Jako by ji něco trápilo, či se něčeho bála. Byla někdy podrážděná a nervosní. Nic, až přijedu, musím si s ní promluvit.