Dobré, sice je pro mě nepochopitelné, jak může chláp spát (předpokládám) rok se ženou a pak se z něj stane gay... Zřejmě byl bisexuální. Nebo byla ta zkušenost s ženou tak frustrující :-)))

mannaz: Ouuu. Díky. Záměny jmen - to je moje častá chyba - opravil jsem.

Cyri: Díky. Mě je inspirace hudbou odepřena - mám absolutní hudební hluch. :-)

Opravu chyb jsi myslel v logice vlastní úvahy nebo v gramatice? Jestli to druhé, tak to vzdávám... (Překonáváš i Ďáblova pasáka.)

Přečetl jsem jen první odstavec a na víc jsem neměl sílu. V první větě je třikrát slovo "líbí". Už to značí, že další čtení bude utrpení! Čeština je jazyk bohatý na slova, obraty...
Vzápětí máš dvakrát "všimla" a v druhé půlce odstavce tvrdíš: "Jak lezla nahoru, žebřík za ní začel mizet. " Takže za ní (tedy pod ní) mizí žebřík, jak se tedy můžeš chytit žebříku a lézt za ní, když žebřík dole zmizel?
Já vím, že je to pohádka, kde ne všechno musí být reálné, ale tím spíš bych zdůraznil, že mi chybí posdlední šprincle žebříku (vyskočila jsem...).

Každý autor by měl zvážit prostředky, které použije, a cíl, který jimi chce dosáhnout. To, co jsi napsla není povídka, jen jedna scéna, a to je největší slabina díla. Chybí tomu příběh. A příběh je to, čemu je podřízen popis prostředí - a tedy i míra naturalismu. Umím si představit příběh, kdy by tato scéna seděla, ale protože ten příběh chybí, ptám se po smyslu tvého textu. Co jsi nám tím chtěla sdělit?

No, šlo to číst. Občas mě rušily chyby a překlepy (z konvezačního, světlě, vstyčeným, stáhlla, zvlášní ...), občas mě docela vadily nespisovné (nářečí?) výrazy (tédle, nechcu, zpustošele...). Přechodník: ruka heldajíce cigarety - nemá být hledajíc? Někde jsem nechápal smysl: "Ten s tou obrazek z rumu z bermud."
A ještě - zajímalo by mě, jestli existuje jed, který paralyzuje svalstvo rukou a nohou, ale ne svalstvo, které zadržuje krev v penisu. :-)

Musím se přidat k mým předkomentátorům. Dílu by se dalo vytknout strašná spousta chyb. Ale pokud je ten tvůj věk pravdivý, tak to není vůbec špatné.

Jiří Turner: počkej, počkej... Mám tomu rozumět tak, Hunter píše básně blbě a kazí básníkům "průměr", ale sci-fi kazit může???
To je literární rasismus!

Hmmm. Zaujala mě myšlenka: "Těžko se v poezii, stejně jako ve výtvarném umění, rozlišuje upřímný autor, který hledá jiné, nové, svobodné a originální vyjádření svých myšlenek a emocí od podvodníka, který toto pouze předstírá, aby byl zajímavý. "
Nemůžu se vyjadřovat k básním, ale jako autor sci-fi, fantasy a erotických povídek si vymýšlím jako na běžícím pásu ve snaze udělat povídku zajímavou. Chceš tím říct, že povídky jsou tak jiné? Nebo jsou tak falešné? Chceš říct, že bez příslušného "citového prožitku" nejde napsat pěkná báseň?

puero: Huráááá! Díky. (Možná tě vezmu za slovo)

puero: "Báseň nemá mít dějovou linku. " - Nesouhlasím! Báseň nemusí mít dějovou linku, ale může. Já vím, že takové ty neuznáváš, ale nech taky něco, co bych mohl ocenit (= může se mi líbit) já "bez básnického střeva".
Většina těch nedějových (a mnohdy nerýmujících se) básní jsou pro mě nicneříkající změni slov.

No, gondy, to, že se mi nelíbí rým "třešňové háje" a "samuraje" nechám stranou, básním nerozumím, ale na rovinu - pokud se někde objeví text prošpikovaný hrubkami se zběsilou interpunkcí, tak už to samo o sobě odrazuje od čtení.
Nepřipadá ti jako neúcta k filozofii buddhismu to, že nevíš, jak se píše?
Nezlob se, ale obsah a forma (nejen básní) nejde oddělit. Dokonalý obsah psaný zmrveným jazykem je stejně špatný, jako formálně dokonale napsaný blábol.

Zdařilý útěk? Zdařilý útěk, když jeden z nich je stín? No, tak bych to nenazýval.
Pár myšlenek:
Rozehrál jsi zajímavé kulisy příběhu, ale právě že jen ty kulisy. Spousta námětů zůstává nevytěžená. Příběh samotný se sotva začne rozvíjet - a je konec.
Dám jeden příklad - zlodějka ukradne chleba - výborné seznámení s jejími schopnostmi, ale pokud tuto její schopnost v příběhu nepoužiješ, je to vlastně schopnost zbytečná. Nebo - k čemu je náznak citu Erika k Polce, když zůstává nerozvinut?
A pointa - ta musí být překvapivá, šok. To, že s Annou to bude nalevačku sděluješ už předem. Očekával jsem to - žádná pointa.
Můj dojem je ten, že sis uvědomil, že to je téma je na román, ale zalekl ses toho a rozhodl to uříznout.

Celkem dobrý. jediná zásadní námitka je závěr. Pokud to má být samostatná povídka a ne první kapitola románu tak by měla pointa vyřešit děj, ne jen odhalit identitu jedné postavy.

Já na očka dám si pásku
pak oslovím tu chásku
uzavřít se mnou chcete sázku?
Přidělá vám mnohou vrásku
a nejednu ztratíte lásku

než Vladana naučíte poezii!

Bože! Na mě se neohlížej, já tě nekárám, že něco zařazuješ špatně! A co je literární útvar miniatura - vůbec netuším. Jen jsem upozornil, že na literárních serverech se nehraje na zavedené pojmy.

To je další problém literárních serverů. Pod pojmem povídka se schová ledacos. Povídka je totiž zápis příběhu.
V podstatě povídka bez příběhu není povídka, ale črta.
S délkou máš pravdu. Mikropovídka je rozsahově pro LS ideální formát.

Docela dobré! Rozsahem je to ovšem mikropovídka (ani ne krátká povídka). A to ještě velice krátká mikropovídka. Hranice mikro je 9000 znaků, tvoje nemá ani 3000. Je umění napsat povídkou dobrou a krátkou. Na moje gusto je ale zhutnělá příliš. U takových povídek hrozí jedno nebezpečí - že čtenář v těch zkratkách a zjednodušeních najde i to, co autor nezamýšlel, o čem vůbec neuvažoval. Dám příklad. Je pochopitelné, že se nemůžeš rozepisovat o dětství a mládí syna. Ovšem zjednodušné konstatování "dali mu všechno" a stejně z něho vyrostl hajzl, vede na úvahu, jestli věříš na genetickou předurčenost. Nebo to bylo spíš tak, že na něho kašlali, nestarali se o něj, nechali ho ulici a on přebral žebříček hodnot od party místo od rodičů?
Samozřejmě, pokud bys ale tohle pitvala, vedlo by to na psychologický román, ale přílišná zkratka zase vzbuzuje nedůvěru!

Jiří Turner: Yana: Zastavím se u dvou vašich výroků:
"to, co lze dobře zaznamenat prózou, o tom je zbytečné psát báseň"
"Poezie přece vyjadřuje něco zcela jiného než próza,"
oba tyto názory vyznívají obdobně tak, jako by proza a poezie řešily jiná témata - měly jiný obsah. Ale podle mě to není pravda. Támata jsou stejná, rozdílná je forma - jak je vyjadřujeme. Tam, kde já mám na popis vztahu dvou lidí dvacet (nebo dvě stě) stránek, má básník dva verše (dvě bezverší), musí použít obraz, asociaci, opřít se o pocity.