Jaké je to v nebi

V nebi je to různý, někomu se tam líbí někomu ne, ale mě se tam moc líbí, akorát jedna věc se mi tam nelíbí. A co, to vám teďka povím. Jednou v neděli jsem šla jako vždycky na ranní procházku. A najednou jsem si všimla, že uprostřed cesty je postavený žebřík. A taky jsem si všimla, že není o nic opřený. Tak jsem šla dál a když jsem se vracela, žebřík tam pořád stál. A pak jsem viděla dívku, jak k tomu žebříku přiběhla a lezla nahoru. Jak lezla nahoru, žebřík za ní začel mizet. Já nevím, co mě to napadlo. Chytila jsem se žebříku a začala za ní lézt. Nevím jak dlouho jsem za ní lezla, ale asi dost dlouho, protože když jsem vylezla nahoru, byla už tma. Tak jsem si řekla, že bych měla počkat někde tady do rána a pak, když jsem tady, tak to tu prozkoumám. A jak jsem řekla, tak jsem taky uďála. Schovala jsem se pod něco, co vypadalo jako strom a hned jsem usnula.

Najednou mě probudili divné zvuky. ,,Co to tu leží? Co to je?" A já si všimla, že to jsou lidi s křidýlkama, a taky jsem si všimla, že mezi nima je ta dívka, co lezla po tom žebříku. Jedna holka s křidýlkama se mě zeptala, co tu dělám. Tak jsem jí řekla, že jsem se šla ráno projít a uviděla jsem žebřík, který byl divný, protože nebyl o nic opřený. Pak jsem šla dál a když jsem se vracela on tam pořád byl. A pak jsem uviděla dívku, jak přiběhla a začala lézt na ten žebřík a on za ní začal mizet, já nevím, co mě to napadlo, chytla jsem se žebříku a začala lézt za ní. A když jsem sem vylezla, byla už noc, a tak jsem si sem lehla a usnula a pak jste mě vy probudili. ,,My jsme se tady prolítá… procházeli a uviděli tady někoho pod stromem." - ,,A tak jsme se šli kouknout, kdo to tady leží." - ,,A pak když jsme uviděli, že to je člověk, přišlo nám to divný, jak by se tu mohl člověk objevit. Ale ted už to víme. Jenom nevíme, kdo za to může, neřekla bys nám, kdo lez po tom žebříku?" - ,,Já nevím, jestli vám to můžu říct, bojím se, že když vám to řeknu, že jí něco uděláte." - ,, Neuděláme jí nic. Tady se nikomu nic nedělá, neubližuje ani nenadává. Třeba já, když jsem šla na zem a zapomněla zchovat křídla, taky my nikdo nic neudělal, jenom mi řekli že příště si je musim schovat a vysvětlili proč." - ,,A můžu se zeptat, proč se musej zchovávat?" - ,,Protože s křídlama nás vidí jenom nemocný, malý děti nebo ti co umíraj." - ,,Proč?" - ,,To nevím prostě, to tak je. A řekneš nám teda, kdo lez po tom žebříku?" - ,,Já nevím, tak tedy dobrá. Ten kdo lez po tom žebříku, měl dlouhé hnědé vlasy a malou černou kočku a hodně spěchala, že když jsem za ní lezla ani jsem jí málem nestačila." - ,,Říkáš dlouhé hnědé vlasy a malou černou kočku a lezla strašně rychle, žes jí ani nestačila? Kdo to asi byl? Už vím, že by Sluněnka? Sluněnko ty jsi byla na zemi?" - ,, Byla jsem tam, šla jsem se kouknout. Jak se vede mamince, tatínkovi, bráškům a sestřičkám. Když jsem šla zpátky, tak jsem uviděla pána, jak mlátí malou černou kočku a tak jsem si řekla, že jí vezmu s sebou a že jí tady bude líp než na zemi. A tak, když jsem jí viděla, že se jí podařilo utéct, tak jsem jí vzala a odnesla sem. Doufám, že jsem neuďála špatně." - ,,Uďála, ale už se nedá nic dělat." - ,,A proč jsem to udála špatně?" - ,,Protože zvířata, kterým někdo ubližuje se nikam nemaj nosit." - ,,Chudáci zvířátka." - ,,Neboj, lidem se to oplatí. A taky zrovna ta kočka, co jsi jí sem přinesla, se měla mít za pár dní líp." - ,,Proč?" - ,,Protože za pár dní jsou prázdniny a přijede Anička Lísková. A ta si jí vždycky na prázdniny bere k babičce a dědečkovi, a zrovna tenhle rok si jí chtěla vzít domů, protože jí to rodiče konečně povolili. A hlavně sem se maj nosit jenom zvířátka co umíraj nebo jsou vážně nemocný. Ale jestli bys jí chtěla odnést zpátky na zem, tak to už nejde. Leda, že by jí někdo zachránil. Ale nikdo z nás to nemůže být." - ,,Já bych jí klidně zachránila, co mám pro to udělat?" - ,,Opravdu jí chceš zachránit? Pořádně si to rozmysli, je to velmi nebezpečné. Když jí nezachráníš budeš tu muset zůstat." - ,,I kdybych tu měla zůstat, chci se o to pokusit." - ,,Tak dobrá. Musíš pro záchranu kočky udělat toto: najít tady za jeden pět věcí co nejsou na zemi, za další najít měsíční korále, co se stratili andělce Zuzaně, a dát jí ty korále. A to poslední a nejtěžší - najít tady tu kočku, co jí sem Sluněnka, odnesla, a odnést jí zpátky na zem. Zítra se do toho můžeš pustit. Zatím ti to tady, jestli chceš, ukážem." - ,,To víš, že chci. Moc mě zajímá, jak to tu vypadá." - ,,Tak mi ti to tady ukážem, jdi za náma."

Už ani nevím v jakém pořadí mi to tam ukazovali. Bylo tam toho spousta, ale pár věcí tam bylo nejlepších, a já vám řeknu, co to bylo. Hodně se mi líbily stromy, co tam maj, jeden strom je deštový, další sněhový, bouřkový, větrný, hurikánový a kulovobleskový. A spoustu dalších stromů tam měly. Na co ty stromi byly užitečné? Byly užitečné na toto: Divíte se, proč na zemi prší? Když prší, padaj listy z deštovýho stromu. Když je bouřka, padaj listy z bouřkovýho stromu. A tak to je se všema stromama, z kulovobleskovýho stromu padaj listy s kulovejma bleskama, ale ty moc naštěstí nepadaj. Tyhle stromy způsobují na zemi počasí. Když z nějakého stromu padaj listy na zemi to způsobí počasí. Taky tam maj duhu, o kterou se stará skřítek Duhovníček, a když začne pršet, vytáhne duhu, ale musí svítit i sluníčko. Když vytáhne duhu, tak pak jde podle duhy, a na konci zakope hrnec plnej peněz. Když má někdo na zemi štěstí, a jde podle duhy, a najde ten správný konec, může vykopat poklad, když ho tam Duhovníček dá. Ale když na to zapomene, žádný tam není. Ale někdy se stane, že odstraní Duhovníček duhu a zapomene odendat poklad. Takže tam někdo může najít poklad a neni na konci duhy. Tak to je ten poklad, co zapomněl Duhovníček odendat. Povím vám, co se mi tam ještě líbí.

Líbí se mi tam, že si tam každý může dělat, co chce. Děti s křidýlkama si tam celý den hrajou různé hry. Dospělí s křidýlkama tam dělaj různé věci, hrajou si s dětma, hrajou různé stolní hry, ale karty ne, ty patří do pekla nebo na zem. Taky tam skládaj básně, nebo duhovejma pastelkama malujou obrazy na sněhový papír, ale oblíbenější je andělský papír, ten aspoň nemůže roztát. Duhový pastelky jsou opravdu z duhy, duhový pastelky jsou kusy duhy, co odpadnou, při vytahování a uklízení duhy. Co je to andělský papír, to je úplně stejný jako náš papír, akorát je andělský. A co se mi tam ještě líbí? Ještě se mi tam líbí že se nemyjou, a jsou pořád čistý, nebo si nečistí zuby a nechodí k zubaři, a maj pořád zdravé a sněhobílé zuby. Taky mi řekli, že když někdo umře, tak se sem dostane jaký umřel. Když umře, dostane se sem, pokud nedělal nic zlého nebo neuďál víc dobrých skutků jako starý. A když chce jít zase na zem, oni ho tam pošlou. A na zemi se narodí jako malý dítě nebo jako malý strom, nebo jako kytka nebo jako něco jinýho, ale jako živý tvor nebo organismus, prostě jako něco co dýchá. Ale klidně může jít v příštím životě do pekla. Když umře nemocný v nebi je už zase zdravý. Ale, co se mi tam ještě líbí je toho hodně, už si to ani všechno nepamatuju. Ale co se mi tam nelíbí, to je jen jedna věc.

Nelíbí se mi tam, že když se tam někdo omylem dostane, už ho nepustí zpátky na zem. Leda, že ho někdo v nebi nebo na zemi zachrání. Když mi všechno ukázali, co směj lidi vidět. Řekli mi, že zítra se můžu pustit do záchrany kočky a ukázali mi místo, kde mám spát a nikomu to nebude vadit. Zajmalo by vás na čem jsem spala? Spala jsem na mraku a přikryla se mlhou. Tak jsem jim popřála dobrou noc a šla spát.

Když jsem se ráno probudila, přišla za mnou Sluněnka a zeptala se, jestli nemám hlad, a já jí řekla, že mám hlad. Tak na chvíli odešla a přinesla mi misku plnou kaše a řekla mi: ,,Ta kaše je sněhomedová, snad ti bude chutnat." A taky že chutnala. Byla sladoučká jako med. A kdyš jsem tu kaši snědla, tak mi řekli že můžu začít se záchranou kočičky. ,,Musíš najít pět věcí, co nejsou na zemi, pak najít měsíční korále a najít andělku Zuzanu a dát jí ty korále. A to poslední, a nejtěžší - najít tu kočičku a odvést jí na zem." - ,,Hodně štěstí." - Mám najít pět věcí co nejsou na zemi.

Už to mám - počasový stromy - ty nejsou na zemi. První věc už mám. Andělský papír, ten neni na zemi. Druhou věc už mám. Po chvíli přemejšlení mě napadli ještě křídla, pastelky z duhy a měsíční korále. Třetí, čtvrtou a pátou věc mám. Korále už nebylo tak lehké najít. Sice jsem jedny korále našla, ale ty vypadali uplně normálně, až na to že neměli kulaté korálky, ale korálky co vypadali jako měsíc. Ale když jsem chvíli přemýšlela o těch korálech co jsem našla, řekla jsem si že to jsou asi oni. Tak ted už najít andělku Zuzanu a dát jí ty korále. Pak jsem si uvědomila, co když to nejsou ty měsíční korále ty co jsem našla. A jak jsem přemýšlela o těch korálech, uviděla jsem pod stromem holku se svěšenejma křídlama, a když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že brečí. Tak jsem se jí zeptala, proč brečí. A ona mi řekla, že brečí, protože ztratila měsíční korále. A moc pro ní znamenaj. Protože je dostala od anděla, který jí měl rád. A proč už nemá. - ,,Protože se rozhod, že půjde zpátky na zem. A na zemi si toho pamatuje strašně málo z nebe, jestli si vůbec něco pamatuje. Proto pro ní tolik znamenaj. A tak jsem jí řekla, že možná jsem ty korále našla, ale nejdřív potřebuji vědět, jak se jmenuje a jestli jsou to opravdu ty korále. Ona mi řekla, že se jmenuje Zuzana. A když jsem jí ty korále ukázala, ona řekla, že to jsou opravdu oni. Tak jsem jí ty korále dala a ona mi řekla. že kdybych něco potřebovala, ona mi pomůže. A tak jsem se jí zeptala, jestli neví, kde bych našla kočky. Ona my řekla, že ví a taky mě tam zavede.

Tak mě tam zavedla, já jí poděkovala a šla jsem hledat tu kočku, co jí sem Sluněnka odnesla. Viděla jsem tam různý kočky a bylo jich opravdu spoustu. Ty kočky tam hrály různé hry, ale všimla jsem si, že jedna kočka tam tak smutně seděla, a nic nehrála. Tak jsem se jí zeptala, jestli náhodou neni ta kočka, co jí sem Sluněnka odnesla. Ona řekla, že je. A tak jsem přemejšlela, jak bych jí zachránila. Když v tom jsem uslyšela: ,,Sestři, už se probouzí, už to s ní vypadá líp."