Fénix

Epické básně mám rozhodně raději než lyrické, ačkoliv pochybuji o tom, do jaké míry jsem schopen/a ocenit jejich poetickou složku. Nicméně práce s jazykem se ti daří a už při čtení mi tvá báseň evokuje představy živé jako film. Ke konci pak vybízí k probuzení vlastní fantazie, což se mi moc líbí.

Smělý nápad pustit se do epické básně. Je to jiné než jen načtrnuté pocity nebo pouze naznačený děj. Jen jsem nechytnula pravidelný rytmus, který by mi pomohl celou báseň přečíst, což by zvláště u takhke dlouhé básně přišlo vhod.
Jinak nápad zaměřit se na fénixe se mi líbí. Je to úžasná bytost. Jsem ráda, že se nedal. :-)

Je zajímavá =))

Příběh poezii sluší, o tom není pochyb a stačí přečíst dílo Máchy, Erbena, či moje milované Never more. Přesto do značné souhlasím s Puerem. Poesii (a konec konců ani próze a už vůbec dramatu) samotný příběh nestačí. Je třeba ho umět podat. Jinak vzniká dojem, že pijeme kvalitní víno z kelímku a nemůžeme si jej tak vychutnat. Fénix je mytologický námět a já jsem velkou milovnicí mytologie. Je to příběh naděje, utrpění, rozloučení i nového začátku. Je to symbol očištění. To vše zde však úplně nevyzní (ani když je to polopaticky popsáno). Ta forma je poměrně dobře řemeslně udělaná. připomíná mi trochu školní práci. Rozhodně ve mě nezanechala nějaký pocit, že bys nebyl schopen ten příběh v této formě napsat. Spíše se mi zdá, že se nepovedlo tam investovat něco navíc. Vážím si však práce a pozornosti, kterou jsi tomuto dílu věnoval. To je to, co mi u jiných autorů křičejících jen nahodilé metafory mnohdy vadí. Práce je totiž důležitá i v poezii. Stejně jako schopnost na sobě dál pracovat, abychom se mohli těšit z dalších děl. K tomu doporučuji knihu : Jak psát báseň, kde je hezky popsán i vznik právě Never more.

puero: Huráááá! Díky. (Možná tě vezmu za slovo)

Vladan: Tak teda jo. Pro příště uznávám básničky s dějem.

puero: "Báseň nemá mít dějovou linku. " - Nesouhlasím! Báseň nemusí mít dějovou linku, ale může. Já vím, že takové ty neuznáváš, ale nech taky něco, co bych mohl ocenit (= může se mi líbit) já "bez básnického střeva".
Většina těch nedějových (a mnohdy nerýmujících se) básní jsou pro mě nicneříkající změni slov.

V moderní poezii jde obsah ruku v ruce s formou. Aby čtenář nabyl ten správný dojem z obsahu, musí autor zvolit tu pravou formu. Nedá se jedno oddělit od druhého. Proto taky nejde napsat hororovou báseň tradiční formou. Nikdo pořádně neumí napsat báseň, ze které by se člověk bál, už když by ji četl. Je to o pečlivém výběru slov, délce vět, detailech na které je třeba dávat důraz a přitom neupozadit ten zbytek, a tak dále. Slova fungují jak mají, když se správně umístí do věty. Abys vyjádřil co potřebuješ, musíš umět sestavit slova ve věta tak, aby její význam byl správný. Co třeba ta skrýš, co tam uprostřed té básně DLÍ ? To nejde. Skrýš nedlí. Skrýš není živá, aby dlela. Je to špatně použité slovo, jelikož ta skrýš není myšlena metaforicky, to by muselo být všechno metaforické. Dlít v té skrýši může Fénix, ale těžko na té skále bude dlít skrýš. Jako jo, je to detail, ale umění psát básně spočívá hlavně v detailech. Aby se člověk potěšil obsahem, příběhem, k tomu nepotřebuje báseň. nikdy ji nepotřeboval. Verše obsah rozmazávají, příběhu líp svědčí vyprávění, drama, próza, ne báseň, tam musí příběh jít ruku v ruce s vhodnou formou, dávat dostatek prostoru detailům, ne se striktně držet dějové linky. Báseň nemá mít dějovou linku. Báseň je báseň. Je to čtení pro čtení. U básně si chceš vychutnat to, že je to báseň, ne ten příběh. To jak to zní, jak se to čte, jak k sobě slova krásně přilnou a věty jak se doplňují a dokreslují ve tvé fantazii celý příběh. Když jsem dočetl fénixe, měl jsem v hlavě ten příběh. Ale nic víc. Žádné detaily. Nic bokem, nic co by ten příběh obohacovalo navíc. Stejný účinek by to mělo, kdybys to nenapsal do veršů , nýbrž do jedné věty. V poezii přece nemůžeš jen napsat příběh. Poezie potřebuje víc. Mnohem mnohem víc. Jemnost. Nenucenost.

puero: Staromilské říkáš.. No něco na tom asi bude a takový dojem by taky měla vyvolat, rozhodně bych ji ani náhodou do moderní tvorby neřadil ;-) Vždycky mě lákaly spíš alternativní, neobvyklé styly (jak v hudbě, tak v poezii/próze), takže tak nějak nevím, jak si tvůj komentář přebrat, pokud ti vadí styl, za to holt nemůžu, každopádně uvítám jakékoli připomínky k obsahové/formální stránce, proto jsem to sem taky dal ;-)

Ani tahle ty moje rozpaky rozhodně nerozplynula. Už to staromilské Ó na začátku. Do moderní doby se to moc nehodí, člověk si u toho Ó vybaví otylého kastráta, kontratenoristu, který se chystá opěvovat něco realitě šíleně vzdáleného... ale to je těžko posuzovat a kriticky hodnotit, když neznám tvůj postoj k poezii. Ze dvou děl si obrázek neudělám. Takže nevím, mám-li být hodný a raději si všímat něčeho jiného, nebo opravdu přitvrdit.

Jiří Turner: Díky za rady, věděl byste, prosím, jak konkrétně můžu tyto "disciplíny" trénovat? :)

Víš, ono je to s těmi epickými básněmi složité, nechci přemoudřele teoretizovat, ale podle mého, aby tato forma měla smysl, musí v dokonalých rýmech nebo rytmice ( nejlépe v rýmech i rytmice) plynout. V podstatě tím autor pomáhá čtenáři se čtením a zapamatováním si textu. Homér, K. H. Borovský nebo Neruda by o tom mohli povídat. Mohu-li poradit, brousil bych verš, rytmiku a skladbu, epická báseň je dřina, ne nějaká " pochybná načrtnutá emoce"(jako to dělá autor tohoto dlouhého komentáře). Obsahu není co vytknout.