Jedna starší miniaturka, jen pocit, třeba někoho osloví

Nejsem básník, píšu hlavně prózu, ale občas přijde chvíle, kdy si potřebuji zakřičet. Tohle je takový bezmocný výkřik do tmy. Třeba někoho osloví...

Jak vypadá chvíle, kdy se i ostřílený voják začne modlit? Proč? Jeden voják, dvěstě slov. Další střípek ze souboru Indiánské miniatury.

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Odlehčená, romantická povídka, kterou jsem napsala někdy před rokem do soutěže. Sice trochu delší, ale třeba při neděli potěší. Pro Amelii M.

Další z Indiánských miniatur. Asimilovaný indián - jeden muž, jeden klavír, dvěstě slov.

Jak různé významy může mít jedno slovo. Jak různé na něj mohou být pohledy. Jedna žena ve dvou stech slovech. Ze souboru Indiánské miniatury.

Jedno zapomenuté nepříliš veselé výročí. Kdo vzpomene? Kdo se zastaví? Dnes je tomu právě 150 let... Jeden důstojník, jedno osudné ráno, dvěstě slov. Ze souboru Indiánské miniatury.

Povídka psaná do soutěže zhruba před rokem (tématem byla píseň Just tonight od The Pretty Reckless), tak trochu můj první experiment s fromou. Odlehčenější, i když ne pořád. Příjemné čtení.

Jen pár slov, možná bez významu, možná význam mají. Ze sbírky Mozaika.

Spíš krátké zamyšlení formou povídky. Zachycení okamžiku, hledání odpovědí...

K nedělnímu dni povídka napsaná do soutěže, ovšem jaksi neodeslaná, prostě jsem na ni zapomněla. Na téma: Škola základ života. Ze Šuplíku

Bonusová povídka ke Snu s rytířem, tentokrát ale bez nadsázky, bez legrace. Všechno je jednou poprvé a krok, který mladý muž udělal už nejde vzít zpátky. Kde hledat útěchu? Kde hledat pomoc, když je najednou všechno jinak? Věnováno Bosorce.