|
Jak vypadá chvíle, kdy se i ostřílený voják začne modlit? Proč? Jeden voják, dvěstě slov. Další střípek ze souboru Indiánské miniatury.
 25.11.2014 16 1159(12) 0 |
Polední slunce pálí do zátylku. Pot na zádech pod uniformou nepříjemně lepí košili k tělu, neklidný kůň pohazuje hlavou. I můj klid uletěl ve chvíli, kdy jsem viděl kam jedeme.
Bože! Copak se doopravdy zbláznil?! Copak nevidí tu záplavu stanů?! Tohle není jako vždycky! Teď je všechno jinak! Není ráno ale poledne a stanů v údolí není stovka! Krucinál tuhle bitvu nemůžeme vyhrát! Kolik rudochů tam asi je? Tisíce?! A nás pár stovek?!
Obvyklá jistota je pryč. I ostatní důstojníci jsou neklidní. Měli bysme počkat na posily... Namyšlenej idiot! Chce nás všechny poslat do pekla?!
Nedokážu ovládnout ruce. Třesou se, i když pevně svírám uzdu. V krku mám pouštní sucho. Ten pocit, že se snad už nenadechnu...
Přeci nejsem zbabělec, do háje! Ale dnes poprvé mám sto chutí otočit koně a ujíždět pryč! Možná by to byla milosrdnější smrt. Ale já chci žít!
Custer se otočil. Modré oči se lesknou šílenstvím. Jeho pohled je pečetí osudu. Tohle je konec! Tasil šavli. Dech se zadrhl v plicích. Strach stáhl hrdlo jak katova smyčka. Povel k útoku nevnímám. Není cesty zpátky! Zbývá zoufalý boj o život... a modlitba...
Otče náš, jenž jsi na nebesích...
25. 7. 1876, údolí Litle Bighorn, Montana, USA
Poznámka: Bitvu u Litle Bighornu více jak polovina vojáků 7. kavalerie nepřežila. Z oddílu vedeného Custerem nepřežil nikdo. Historikové dodnes nejsou jednotní v názoru, zda to byla, nebo nebyla Custerova vina.
Bože! Copak se doopravdy zbláznil?! Copak nevidí tu záplavu stanů?! Tohle není jako vždycky! Teď je všechno jinak! Není ráno ale poledne a stanů v údolí není stovka! Krucinál tuhle bitvu nemůžeme vyhrát! Kolik rudochů tam asi je? Tisíce?! A nás pár stovek?!
Obvyklá jistota je pryč. I ostatní důstojníci jsou neklidní. Měli bysme počkat na posily... Namyšlenej idiot! Chce nás všechny poslat do pekla?!
Nedokážu ovládnout ruce. Třesou se, i když pevně svírám uzdu. V krku mám pouštní sucho. Ten pocit, že se snad už nenadechnu...
Přeci nejsem zbabělec, do háje! Ale dnes poprvé mám sto chutí otočit koně a ujíždět pryč! Možná by to byla milosrdnější smrt. Ale já chci žít!
Custer se otočil. Modré oči se lesknou šílenstvím. Jeho pohled je pečetí osudu. Tohle je konec! Tasil šavli. Dech se zadrhl v plicích. Strach stáhl hrdlo jak katova smyčka. Povel k útoku nevnímám. Není cesty zpátky! Zbývá zoufalý boj o život... a modlitba...
Otče náš, jenž jsi na nebesích...
25. 7. 1876, údolí Litle Bighorn, Montana, USA
Poznámka: Bitvu u Litle Bighornu více jak polovina vojáků 7. kavalerie nepřežila. Z oddílu vedeného Custerem nepřežil nikdo. Historikové dodnes nejsou jednotní v názoru, zda to byla, nebo nebyla Custerova vina.
Ze sbírky: Indiánské miniatury
05.12.2014 - 16:30Orionka: Děkuji, i písnička v podstatě naznačuje to samé co já. Předem prohranou bitvu, do které Custer vletěl kvůli svému pocitu nepřemožitelnosti a nejen celý svůj oddíl tak odsoudil k smrti.
Ten tvar je tam cíleně a z toho důvodu, že ač je to důstojník, v tak vypjaté situaci by dle mého soudu nepřemýšlel "spisovně". Ale chápu, každému tam nemusí sednout :-)
Ten tvar je tam cíleně a z toho důvodu, že ač je to důstojník, v tak vypjaté situaci by dle mého soudu nepřemýšlel "spisovně". Ale chápu, každému tam nemusí sednout :-)
05.12.2014 - 16:10Opět hezky vylíčeno. Já ten příběh znám hlavně podle písničky, ta je docela příjemná, realita byla určitě drsnější, tak jak naznačuješ. Vadilo mi tam jenom "měli bysme" - možná je ten hovorový tvar záměr, ale podle mě tam ruší.
26.11.2014 - 11:16Máta: Ano, určitě :) . Jen čekám na vhodný okamžik, až budu mít dost času to číst souvisle v kuse. (Od Tvých věcí je tak těžké se odtrhnout... :D )
26.11.2014 - 11:11Ailin: :-D A každá citlivá duše, která Tvář ustojí až do konce má mou poklonu. Ale je pravdou, že číst o skutečné historii, obzvláště takovéto, a číst komorní fikci je dost rozdíl, to je úplně jiné kafe.
A jen se ještě nenápadně zeptám, dáš se do Prokletých rukou? Jen tak na okraj, informativně, nenutím.
A jen se ještě nenápadně zeptám, dáš se do Prokletých rukou? Jen tak na okraj, informativně, nenutím.
26.11.2014 - 11:01Máta: No, to já chci taky... však jsem dočetla až do konce i "Odvrácenou tvář"! :-D
26.11.2014 - 10:13Ailin: A málem bych zapomněla, jedna z mých oblíbených knih na toto (a nejen indiánské) téma Malý velký muž.
Ano, není to lehké čtení, to rozhodně, ale já mám zase ráda ten drsný, až syrový pohled na věc i když mě obvykle semele, i když u toho křičím, vztekám se, brečím, ale chci to vidět jak to bylo, bez příkras, bez růžových brýlí a dost podobně to mám i u psaní, ale chápu, že to nemusí ustát každý :-).
Ano, není to lehké čtení, to rozhodně, ale já mám zase ráda ten drsný, až syrový pohled na věc i když mě obvykle semele, i když u toho křičím, vztekám se, brečím, ale chci to vidět jak to bylo, bez příkras, bez růžových brýlí a dost podobně to mám i u psaní, ale chápu, že to nemusí ustát každý :-).
26.11.2014 - 09:21Máta: Chromého jelena znám... Ty ostatní dvě ne, ale obávám se, že by na mě byly moc drsné. Já se sesypala už při čtení Malého stromu... četla jsem to kdysi ve vlaku, ze Stránčic do Prahy, a celou cestu jsem brečela jak stará želva, bez ohledu na spolucestující...
26.11.2014 - 08:22Ailin: Ano, nekončí, důvod se vždycky najde. A stejně tak se to netýká jen Ameriky, ještě mnohem méně se mluví třeba o tom, co se dělo v Austrálii. Také jsem toho přečetla poměrně dost, škola malého stromu je užasná, ale víc pod kůži šlo u mě od Cartera Odvedu vás do Siery Madre (příběh Geronima a jeho legendárního útěku z rezervace) Skvělá kniha je taky Chromý jelen. Ale co se týče fakt, jednoznačně vede Dee Brown - Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, ale přiznám se, ač jsem hodně otrlá, nedokázala jsem ji nikdy přečíst celou, možná proto, že je to faktografie (ale velmi čtivě zpracovaná).
Můj román (tedy jeho první část) se tu také nejspíš objeví, ale až později, potřebuje ještě nějaké drobné úpravy, které mi vylezly až při tom, když uležel. Indiáni a středověk jsou má srdeční témata :-)
Díky ti a budu se těšit, pokud budeš mít chut :-)
Můj román (tedy jeho první část) se tu také nejspíš objeví, ale až později, potřebuje ještě nějaké drobné úpravy, které mi vylezly až při tom, když uležel. Indiáni a středověk jsou má srdeční témata :-)
Díky ti a budu se těšit, pokud budeš mít chut :-)
26.11.2014 - 07:36Máta: Tak to Ti moc děkuju... a ten Tvůj román bych si ráda přečetla. Četla jsem dost knih a viděla dost filmů, ve kterých se přímo nebo nepřímo odráží tato smutná kapitola historie, která bohužel zdaleka ještě není minulostí (i v dnešní době vraždí indiány a šamany v Amazonii gangsteři najatí těžařskými společnostmi... :-( ). Knihou, která se mě asi nejvíc dotkla, byla "Škola malého stromu".
26.11.2014 - 07:04Ailin: Díky ti, jsem moc ráda, že se tě dotkl. Střípků není mnoho, přesto je každý jiný a vznikaly v době kdy jsem psala román zasazený do reality kolonizace Severní Ameriky. A také jsem moc ráda, že nejsem sama kdo indiánské války nazývá bez obalu genocidou. Je smutné, že se o tom nemluví, mám pocit že se lidé spíš takovým tématům vyhýbají, nás v Evropě se v podstatě nedotkly a v Amerrice... snad raději pomlčet... a podle mě je to špatně. A tak mluvím, možná spíš křičím, otevřeně, bez obalu, jak sama umím a doufám, že se to někoho aspon trochu dotkne.
25.11.2014 - 19:16Tak toto se mě zase hluboce dotýká, stejně jako předchozí "střípek" ze souboru "Indiánské miniatury"... Jsem zvědavá, jaká mozaika se z těch střípků nakonec sestaví. Genocida původních obyvatel Ameriky je téma, o kterém se málo mluví a málo ví. Díky Ti.
25.11.2014 - 18:29Hezky jsi vystihla,jak cesta života je mnohdy vedena někým,kdo má nesmyslné cíle a ještě je to fanatik,často bez vlastního rozumu,...:-( a pak zbývá než se modlit...
25.11.2014 - 15:08Amelie M.: Díky ti, jsem ráda. A ještě pár jich bude, než vám předhodím rytíře :-D
25.11.2014 - 14:52pro mě osobně jsi velmi dobře zachytila tu bleskovou myšlenku naprosté bezmoci.. tohle mě baví, těším se na další..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Modlitba : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V černobílých klávesách
Předchozí dílo autora : Až se vrátí...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Nikytu řekla o korálek :Moc milá, sympatická a srdečná osůbka, s kterou se dá bavit prakticky o čemkoliv. Píše moc krásné básně a píše vždy od srdce. Rozhodně stojí za přečtení. :-)
