|
Jedno zapomenuté nepříliš veselé výročí. Kdo vzpomene? Kdo se zastaví? Dnes je tomu právě 150 let... Jeden důstojník, jedno osudné ráno, dvěstě slov. Ze souboru Indiánské miniatury.
 29.11.2014 8 1413(12) 0 |
Slunce. Úsvit se koupal v rudé. Úsvit ještě zrudne.
Muž na koni se rozhlédl. Vojáci byli připraveni a první paprsky se smekly po hlavních karabin, srsti koní, po bílých stanech v údolí. Napětí zahustilo vzduch do tvrdosti olova, svíralo mu útroby a bránilo se nadechnout. Polkl.
Kruci, nechtěl tady být! Bylo to špatně! Všechno, co teď dělal, bylo špatně! Co tu vlastně dělá?! Musí. Je to povinnost! Je voják, za neuposlechnutí...
Ticho explodovalo hlaholem trubek, rozkazy, výstřely, rachotem děl. Vojáci pobízeli koně. Mnozí byli opilí, stěží se udrželi v sedlech.
Krucinál! Stiskl zuby. Dohodli se, že útočit nebudou! Že se budou jen bránit. Nebylo se čemu bránit! Tábor se násilně probouzel do krvavého úsvitu.
Jeho kůň byl neklidný, cítil krev a střelný prach. Letmo se ohlédl. Sledoval ho! Plukovník Chivington. Pohledem, který věstil smrt. Oprátku. Zapráskaný rudoši, má kvůli nim strčit hlavu do smyčky?!
Stiskl zuby a v ruce sevřel rukověť šavle. Pomalu tasil. Skřípavý zvuk, jak se ostří sunulo pochvou mu rval ušní bubínky. Pevně zavřel oči a věděl, že právě vykročil do pekla, ale nemohl jinak, do háje, nemohl! Zhluboka se nadechl, hledaje ztracený hlas. Rozkaz zněl jasně.
„PAL!“
29. 11. 1864, masakr u Sand Creek, Colorado, USA
Muž na koni se rozhlédl. Vojáci byli připraveni a první paprsky se smekly po hlavních karabin, srsti koní, po bílých stanech v údolí. Napětí zahustilo vzduch do tvrdosti olova, svíralo mu útroby a bránilo se nadechnout. Polkl.
Kruci, nechtěl tady být! Bylo to špatně! Všechno, co teď dělal, bylo špatně! Co tu vlastně dělá?! Musí. Je to povinnost! Je voják, za neuposlechnutí...
Ticho explodovalo hlaholem trubek, rozkazy, výstřely, rachotem děl. Vojáci pobízeli koně. Mnozí byli opilí, stěží se udrželi v sedlech.
Krucinál! Stiskl zuby. Dohodli se, že útočit nebudou! Že se budou jen bránit. Nebylo se čemu bránit! Tábor se násilně probouzel do krvavého úsvitu.
Jeho kůň byl neklidný, cítil krev a střelný prach. Letmo se ohlédl. Sledoval ho! Plukovník Chivington. Pohledem, který věstil smrt. Oprátku. Zapráskaný rudoši, má kvůli nim strčit hlavu do smyčky?!
Stiskl zuby a v ruce sevřel rukověť šavle. Pomalu tasil. Skřípavý zvuk, jak se ostří sunulo pochvou mu rval ušní bubínky. Pevně zavřel oči a věděl, že právě vykročil do pekla, ale nemohl jinak, do háje, nemohl! Zhluboka se nadechl, hledaje ztracený hlas. Rozkaz zněl jasně.
„PAL!“
29. 11. 1864, masakr u Sand Creek, Colorado, USA
Ze sbírky: Indiánské miniatury
09.12.2014 - 11:41Ailin: Díky ti! Jsem ráda, že to tak vnímáš, že je to očistné nejen pro mě. :-)
09.12.2014 - 08:12Obdivuju Tě, jak krátce a decentně, a přitom velice do hloubky, dokážeš popsat něco tak hrozného. Způsob, jakým to píšeš, je úplně očistný... léčení na hluboké úrovni. Děkuju Ti :-)
04.12.2014 - 07:00brr.. tve psani funguje.. :-) k tematu se vyjadrovat dnes moc nechci.. dnes zaviram pred zlem oci
29.11.2014 - 14:59Orionka: Děkuji. Ano, máš naprostou pravdu. Nejsmutnější mi na tom přijde, že nejen v případě Indiánů, ale i v tom průmyslovém Německém vraždění si to přímí účastníci ospravedlňují tím, že vlastně likvidovali odpad, co se týče Indiánů, tak zvířata.
Přímo při tomto masakru zemřelo kolem 300 indiánů, nutno ale podotknout, že v táboře, který čítal na 600 lidí bylo pouze 60 mužů, bojovníků a starců, zbytek byl na zimním lovu bizonů, cca 50 mil odtud, takže obyvateli byly z hlavně ženy a děti. Indiáni se nebránili, vyvěsili bílou a americkou vlajku, a šlo o zimní tábor Šajenů a Arapahů, kteří měli zaručenou vládní ochranu a jejich náčelníci se ze všech sil snažili udržet mír s bělochy. Zhruba polovině lidí se podařilo prchnout, hlavně díky tomu, že většina vojáků byla opilá a neukázněná. Oběti byly poté zohaveny. Tento masakr bohužel nebyl ojedinělý, i když se považuje za jeden z nejhorších (zdokumentovaných). :-(
Přímo při tomto masakru zemřelo kolem 300 indiánů, nutno ale podotknout, že v táboře, který čítal na 600 lidí bylo pouze 60 mužů, bojovníků a starců, zbytek byl na zimním lovu bizonů, cca 50 mil odtud, takže obyvateli byly z hlavně ženy a děti. Indiáni se nebránili, vyvěsili bílou a americkou vlajku, a šlo o zimní tábor Šajenů a Arapahů, kteří měli zaručenou vládní ochranu a jejich náčelníci se ze všech sil snažili udržet mír s bělochy. Zhruba polovině lidí se podařilo prchnout, hlavně díky tomu, že většina vojáků byla opilá a neukázněná. Oběti byly poté zohaveny. Tento masakr bohužel nebyl ojedinělý, i když se považuje za jeden z nejhorších (zdokumentovaných). :-(
29.11.2014 - 14:39Opravdu hezky napsáno. Tento problém se opakuje celé lidské dějiny, některé jemnější doby a kultury ho prožívají více, jiné nad ním mávnou rukou. Málokdo má odvahu stát se mučedníkem, pud sebezáchovy většinou funguje spolehlivě. Psychické následky jsou ovšem jiná věc... právě ty byly jedním z důvodů, proč Němci za války zprůmyslnili vraždění... Kolik mrtvých bylo v tomhle masakru?
29.11.2014 - 13:34vanovaso: Ano, pradoxy a dilemata lidské společnosti, neustále se opakují a opakovat budou. Musím a moje smrt nic neřeší, nic nezachrání. Mučednictví velmi často není přijatelnou volbou, ale jak s tím dál žít?
Díky ti!
Díky ti!
29.11.2014 - 11:34Běhal mi mráz po těle, ale někdy opravdu nemáme volbu, budu hrdina , když se nechám zabít já? , a pro koho? smutné je , že za to rozhodnutí k takovému činu nenesu zodpovědnost já a tudíž ho nemohu ovlivnit, ale i v dnešním světě se dějí paralelní příběhy... hezky jsi to napsala
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Úsvit : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : První bitva
Předchozí dílo autora : V černobílých klávesách
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Singularis řekla o BorůvkaB :Inteligentní a zajímavá autorka. Škoda, že píše hlavně básně. I když někdy nedomyslí všechny souvislosti, její próza má hlavu a patu a dobře se čte. Z jejích zápisků doporučuji "Černá a černobílá".
