Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

.. volné pokračování vyprávění http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=27750-nazev-nevim

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Rodinné trable...

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).