Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Ze soutěže "Příběh z Vlámského obrazu"

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Co všechno může způsobit společenská deprivace. ;)

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Nahá Betty je mnohem lepší než oblečená Betty. Ed na to přišel nedávno....

Maturitní písemná práce na téma - „Jsou vítězství, která jsou hanbou.“ Josef Čapek

Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

No nečekal jsem, že tolik vydržíš, čtyři a půl hodiny v kuse, máš u mě obdiv, z moji strany za to může tříletá abstinence této činnosti a flaška rumu, nic vyjímečného.

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...