Krátká jednorázovka ze života, tentokrát z pohledu muže. Doufám, že vás střípek z manželského soužití pobaví. Margot

"příběhy z natáčení"

"příběhy z natáčení" Odstředivá síla bez ohledu co se o ní píše v učebnicích je někdy pěkná potvora. Zjednodušeně pro laika jako já, je to síla, která Vás dokáže přitlačit k sedadlu rychlého auta, nebo na bobové dráze udržet boby skoro v kolmé poloze.

"příběhy z natáčení"

Tohle je můj první pokus o psaní a chtěl bych znát odborný názor těch co se v tom již déle pohybují. Budu vděčný za každou kritiku a případnou radu :) ps:nevěděl jsem kam dílo přidat protože kolonku pro satiry tady nemáte tak to kdyžtak přehoďte děkuji

Vkládám opětovně své soutěžní dílo s filmovými hláškami, neb je to jediný způsob, jak ho dostat do sbírky. Kdo to četl číst to nemusí, kdo to nečetl může.

Mám zepár příběhů. ... Jsou všechny uplně na stejný téma, uplně o tom samým... ale každej na jiný písmeno. O to to bylo myslím složitější. Tady je aspoň jeden z nich ;-) ...koho to pohorší, tak se mu omlouvááám ;-)

Humorná (a snad i poučná) povídka z prostředí divokého západu kritizující pokrytectví.

... zvláště s máslem!

Parodie na knihu Paula Coelha „Veronika se rozhodla zemřít“. Příběh dívky, která se snaží umřít, protože si myslí, že je to snadnější než žít, ale nejde jí to, a medailon několika pacientů luxusního psychiatrického sanatoria, odkud se nikdy nikomu nechtělo utéct, protože v něm vlastně nikdy nebyli skuteční blázni. Až dosud... (Doufám, že jsem se příliš nezpronevěřil/a myšlenkám původního díla, ač v této parodii zcela chybí jeho romantický nádech. Rozhodně není myšlena jako výsměch, knihu Veronika se rozhodla zemřít obdivuji, protože se jí podařilo významně ovlivnit moje názory na normalitu, bláznovství, rodičovskou lásku a Slovinsko. Určitě ji doporučuji k přečtení.)

Máme na krku ty Vánoce, tak přihazuju zase jednu pohádku...:o)

Znáte tu pohádku o kohoutkovi a slepičce?... Tak takhle to bylo doopravdy...:o)

Jak je to se zlatým prasátkem:)

Mezi nebem a zemí, jsou tajemství, která jen tušíme. Jako v klidném podvečeru léta, bezděky na tváři pocítíme jemný dotek vánku, stejně nenápadně se nás někdy dotkne druhý, nám utajený paralelní svět. Plyne kolem nás, ale my zůstáváme tím kouzlem nedotčeni. Nevěříte? Tak pojďme teď na chvíli nahlédnout za tuto bizarní oponu lidského nevědomí.