Stopy ve sněhu.

V noci napadla první letošní sněhová nadílka. Musím přiznat, že pohled na netknutou sněhovou plochu byl pro mě vždy úchvatný a vnitřně očisťující. Poezie tichého zasněženého pole, stromů v lese, prázdných laviček v parcích vstoupila do nejednoho objektivu vnímavého diváka, aby později vyznala bílou krásu prostřednictvím fotografií anebo byla uložena v mysli a čekala na chvíli vyslovení.

Pozvolna se začínalo rozednívat a první černý komparzista se žlutým zobákem vyšlapával notovou linku napříč trávníkem směrem k protějšímu keři. S nastupujícím dnem ptačích stop přibývalo. Vrabci, s anarchií jim vlastní, začali vyšlapávat do linek chaotické noty a celý sněžný part byl ráno dramaticky dovršen psími stopami všech velikostí. Snění bylo krásné, ale krátké. Do reality všedního dne mě vrátila bezohlednost neukázněných chovatelů, které ani čistota prvního sněhu nepřinutila odstranit hromádky jejich miláčků.

Spěchala jsem do parku v naději, že zde budou neposkvrněná místa a umožní ještě chvíli snít. Podařilo se. Pes zabořil čumák do studené pokrývky ve snaze ulovit další sněžné sousto a s výrazem absolutního štěstí hledal prostory kam vtisknout tlapku jako první. Netušila jsem, jak rychle se připojím. Ve zlomku vteřiny jsem ležela na zádech a chybělo jen začít dělat „andělíčka“ jak za dětských let. Hodnou chvíli jsem rozmýšlela taktiku, jak být opět vzpřímený „Homo sapiens.“ Vyděšený pes mě nadzvedával, čumák strkal pod ruku a veškerou silou devíti kilového stvoření se snažil zvednou mnohonásobně těžší břemeno. Marnost snažení nahradil štěkáním a výzvami ke hře. Nakonec jsem se nějak zvedla a bylo po radovánkách.

Vyprávěla jsem příběh přítelkyni a na její doporučení tentýž den objednala na internetu protiskluzové návleky na boty. Objednávka byla vyřízena překvapivě rychle a já nedočkavě otevírala balíček s pocitem vítězství nad záludnostmi nastávající zimy. Nevěřila jsem svým očím. V krabici nebyly vkusné dámské návleky pro obuv velikosti osmatřicet, ale „horolezecké mačky“ číslo EU 42 – 48 nebo lépe popsáno sněžnice pro „yettiho.“ Zřejmě dodavatel předpokládal, že se moje nohy přizpůsobí.

Nevzdala jsem se a hledala nový vhodný bezpečnostní prvek pro zralé ženy, nemající zálibu povalovat se každou chvíli na zamrzlých chodnících a zledovatělých cestách parků. Koupila jsem si zimní boty s integrovanými protiskluzovými hroty, které lze snadno mocí klíče vysunout nebo naopak zasunout pro chůzi na suchých plochách. Vyhozené peníze! Po nepříjemném pádu na vlhké podlaze marketu bylo zřejmé, že obuv byla cíleně vyrobena pro obyvatele horských samot, milovníky turistiky na zimních dovolených nebo horskou službu. Jsem tam, kde jsem byla, jen moje sbírka je bohatší o další pár velmi drahé obuvi.

Předem děkuji těm čtenářům, kteří přispějí nápadem, radou nebo vtipnou poznámkou co na nohy, když je náledí.