Před očima se mi zamlžilo, tlukot srdce se zrychlil a dech začal být slyšitelný. Spatřil jsem něco, co by se mohlo nelíbit jenom člověku, který nezná, neví a ani nikdy nepozná co je to krása.

aneb Pro chvíli ukradenou těm šťastnějším! Bez "bonne fin" , možná jen trochu víc s láskou:) -mezi řádky- Asi proto, že " zpěvy deště, síla poesie a já prosím ještě, ať kapka kapku bije " dopršelo! / ode mě Vám k mým včerejším narozenám:D /

Takové malé nic, část povídky kterou si občas pro radost píšu. Asi tam bude hodně takové té naivity, která je mému věku (15) vlastní. Každopádně ale i úryvek sám o sobě dává smysl a já bych hlavně chtěla vědět co si myslíte o mém psacím stylu, za postřehy a rady budu velice vděčná, kritika vítaná :)

Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?

a na který jsem se dívala při psaní téhle povídky. To stačí, nemám ráda oficiálně určený ,,měsíc lásky". Místo toho nám:-* (všem) radši přeju, abychom byli šťastní a měli se rádi pořád..půjde to? :o) Číst mezi řádky povoleno, za předpokladu, že to umíte... jinak radši ne!!! Kritiku beru, nic není bez překážek / víme svoje/...chci zpátky múzu..:-D

Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...

pokračování a zase mi byla inspirací Megs. Díky ;)

c- d-e-f-g-a-h-c a pochopení, že ...

Napůl i úvaha...z části autobiografické, snad se bude aspoň trochu líbit

... tam, kde je jen sníh, on, a jeho fantazie.

konečně další pokračování...

Láska je na světě asi stejně dlouho, jak život sám. Existuje na něm v různých podobách. Je zde mateřská láska, sourozenecká a partnerská. Láska také může být první, poslední, osudová, nepřející, vražedná, nebo dokonce nešťastná. Toto je bohužel příběh nešťastné lásky.