Střípek

Bylo to tu znovu. Každý den se už pár měsíců probouzela rozechvělá a zmatená se srdcem divoce tlukoucím v rytmu hodném infarktu. Povzdechla si. Je to tu zase. Studená sprcha a ranní procházka, kdy jí kroky zcela náhodně zavedou na míst, kam by si v noci netroufla.Už ne. Věděla, že se zas a znovu bude dívat do těch oken se záclonkou, v ten čas prázdných, aby večer mohla ožít bouřlivým nočním životem, a vzpomínat. Otřásla se. Vzpomněla si, jak tudy šla poprvé. Tehdy se její život změnil. Stačila vteřina a jedna jediná osoba, aby se jí překroutil svět. Nebyla zvyklá na nečekané události. Proto, když jí naprosto cizí sotva osmnáctileté děvče vtisklo do ruky papírovou kartičku s telefonním číslem, dlouho rozvažovala, co má vlastně čekat. Tehdy jí bylo pětadvacet a musela se při té vzpomínce bouřlivě, téměř hystericky rozesmát. Byla tak naivní...

Odhodlala se. Když za ní přišla poprvé, připadala jí jako zjevení. Do jejího šedého života vplul anděl, aby její dny osvětlil. Táhla jí tehdy za ruku právě do útrob nízkého baráčku, který zvenku působil jako kterýkoliv jiný v této ulici. Nikdo nejspíš neměl tušení, co se odehrává za zdmi jedné z těch přepychových budov v této luxusní čtvrti. „Jsem dcera majitele,“ vychloubala se tehdy a bláznivě se smála. Jak jí to tehdy přišlo roztomilé...
Uvnitř se evidentně právě rozjížděla jedna z těch luxusních párty večírků. Vlastně...nikdy na takovém večírku nebyla. A možná proto jí teď všechno přišlo tak okouzlující. Mělo to tu zvláštní, ojedinělou atmosféru. Vypadalo to tu jako luxusní hodinový hotel. V tu chvíli ji nic jiného nenapadlo. Místnosti-desítky místností- byly osvětleny tlumeným načervenalým světlem, které místu dodávalo atmosféru intimity. V kombinaci s tichou hudbou to působilo téměř hříšně. Na sedačkách posedávaly spoře oblečené slečny nechávajíc se bez ostychu osahávat mladými muži. V koutku se pak ničím nerušeně oddávali divokému živočišnému sexu dva sotva dospělí kluci. Když procházela kolem, trošku zčervenala. Její společnici to zřejmě z míry nevyvádělo. Každý se staral jen sám o sebe.

Nechápala co tu vlastně dělá. Nechala se táhnout jako hadrová panenka. Hudba jí začala zatemňovat mysl a točila se jí hlava. Bylo to omamující...ve spáncích jí tepalo. Zvuk zavíraných dveří jí vytrhl z opojení. Hudba umlkla, světlo vyjasnilo a vzduch vyčistil. Opřela rozpálené čelo o chladnou zeď. „Je to vzrušující viď?“ Zašeptala její společnice a pomalu se k ní přibližovala. „Já...proč...“ Snažila se vpít do dveří, začínalo jí být opět horko. „Ne...“ vydechla zoufale. Tohle přece nechtěla. Do čeho se to zase namočila...neměla se nechat...její myšlenky byly téměř násilně přerušeny hebkými rty, které se přitiskly na její, nečekajíc na její reakci. Byla v šoku. Nemohla...nic. Potřebovala se nadechnout, horkost tepala celým jejím tělem, rozlévala se žilami a ona měla pocit, že omdlí. Pootevřela rty. V tu chvíli se dveře znovu otevřely. I ten nepatrný závan vzduchu jí pomohl. Odstrčila usmívající se dívku a šokovaně si přejížděla rozechvělými prsty přes naběhlé rty.

Do místnosti se stejně jako ony vpotácely dvě spoře oděné ženy. Dívky, opravila se v duchu, když si všimla gumiček s beruškami v jejich vlasech. Každá svírala v ruce hrdlo lahve. Alkoholový opar okamžitě naplnil celou místnost. Musí pryč. Dívky opile žvatlaly a jí začínalo nebezpečně tepat v hlavě. „Já budu muset jít...“ její hlas se hlasitě rozléhal prázdnou místností. Zněl téměř nepatřičně. Zvedla hlavu. Kde se...kde se vzala ta postel? Uprostřed jinak prázdné místnosti trůnila majestátní postel s nebesy. Byla uchvácená rudým saténovým povlečením. Kdo tu asi spává? Potřásla hlavou a udělala krok ke dveřím. Dívky se i s lahvemi přesunuly na postel. Neomaleně skákaly v hladkém saténu a popíjely. „Nikam,“ to se ozval znovu její anděl. Dívka jí vlastní rukou zabránila stisknout kliku. Projel jí mráz při tom lehkém, nevinném doteku. Zachvěla se. „Zůstaneš tu s námi“. Stačil jediný pohled do dívčiných temných očí a věděla, že je ztracená. Veškerá její bojovnost se ztratila v jemných dotecích, kterými se jí dívka snažila uklidnit. „Neboj...“ nechala se dovést až k posteli, kde se teď už téměř nahé slečny snažily opít do němoty. Sáhla po láhvi. Její rozum začínal protestovat. Zhluboka se napila. Proboha, co to...začala prskat. Anděl se usmál. Lapala po dechu. „Anděli...“ Alkohol jí začal zatemňovat mysl. Její poslední reálná myšlenka, než totálně propadla tomu sladkému hříchu byl rozmazaný obrázek chaloupky v údolí...Bláznivě se rozesmála. Na svém těle cítila tři páry pátravých rukou. Studené prsty se jako pavoučci pomalu dobývaly pod její oblečení. Podmaňovaly si ji... Pak už nastaly dlouhé hodiny jemných doteků, vášnivého mazlení, hříšných polibků a následného bouřlivého uvolnění.

Probudily ji ostré sluneční paprsky. Zavrtěla se. Snažila se otevřít oči, ale víčka měla ztěžklá. Měla žízeň. Musela vstát. Tři...dva...prudce otevřela oči. Panebože...hlava se jí asi právě rozpadla na milion kousků. Mátožně se snažila postavit. Dopotácela se do koupelny. S pohledem do zrcadla se neobtěžovala a rovnou si vlezla do ledové sprchy. Kapičky vody osvěžovaly její rozlámané tělo a ona si všimla drobných flíčků...co...zničeně se opřela o koupelnové kachličky a v útržcích se k ní vracely události včerejší noci. To není možné...trhaně se usmála. Někdy ji vlastní mozek zrazuje a jí se pak zdají takové pitomosti...musel být sen...Po tvářích jí stekla jen jedna osamělá slza.
Vlastně už téměř přesvědčila sama sebe, že to sen byl. Fakta nechala zaplout do nejvzdálenější části mozku a pomalu se začala usmívat. Jen v ručníku se dopotácela do kuchyně. Udělá si dobrou snídani a...strnula v půli pohybu. Na kuchyňské lince ležel nedbale složený papírek. Rozechvělou rukou ho rozložila. Jediné slovo jí projelo jako blesk. Zatočila se jí hlava. Poté její pohled padl na křehkou bílou růži ve sklenici vody. Prsty jemně přejela po symbolu nevinnosti a maličko vykřikla. Nechala tam trny...