Až si budeš jistá svojí výjimečností, napiš dopis babičce. Potěšíš nejen ji.

Bavila jsem se. Dík.

puero: komentář mě neuvěřitelně pobavil. Díky.

Pěkně napsaná povídka. Ráda jsem si ji přečetla.

Je to Lucinka?

:))))

Výjimečné

Moc pěkně napsané. Intenzivně jsem vnímala autorčinu citovou vazbu k městu, o kterém jsem až dodnes téměř nic nevěděla.

Znám kocourka i paničku. Pamatuji si jak byl v plné síle a lesku. Nyní má tu nejlepší péči odbornou i láskyplnou.

Stuka: Děkuji za komentář.

Stuka: Děkuji. Nejen pravdivý, ale psaný s láskou ke čtyřnohé společnici.

Četla jsem s napětím. Text vnímám jako nenaplněné touhy po vztahu, dítěti nebo realizaci klíčového životního přání. Politický podtext nenalézám. Jedním slovem pěkné.

Líbí se mi.

Vladan: Děkuji, z diskuse jsem hodně pochopila, s některými úvahami se dokáži ztotožnit, ale dovolte mi rozvinout Vaší úvahu na politický fanatizmus, což vlastně bylo v podtextu mé reakce. Obdivuji sdílené názory, inteligenci úvah a lituji, že jsem web nenalezla dříve. Ale to asi patří do jiné kategorie. Děkuji za reakci na moji připomínku.

Adéla: je to osobité a možná inspirované jedinečností prožitku, ale vzhledem ke svým zkušenostem si dovolím poznamenat, že intenzivní vnímání okamžiku může citlivého jedince zastavit, vytunelovat a ochudit v prožitcích pozdějších let. Anebo je to dar a v tom případě Vám mohu jen závidět.

Vladan: obdivuji Vaše převědčení. Jsem ateistkou, ale dodnes nemám srovnané, zda z vlastního přesvědčení nebo z donucení. Rodiče mě důsledně izolovali od jakýchkoliv náboženských vlivů. "Musíš se řídit rozumem a nebudeš potřebovat žádnou náboženskou berličku", říkával otec v době, kdy jsem nechápala význam jeho slov. Roky prožité v totalitě mě nenutily tohle řešit. Dnes je mi 69 let a v hloubi "duše" toužím vyřešit své celoživotní dilema. Není to moje klíčové téma, jen se snažím pochopit. Doposud jsem se setkávala spíše s fanatiznem a kde je hranice mezi vírou a fanatiznem?

Vladan: děkuji za komentář. Na netu jsem si ověřila, že šlo skutečně o lísku tureckou a její nevyzrálé plody dokáží pěkně potřísnit, když do nich bušíte kamenem.

Ziky: Děkuji za komentář. Vzpomínka na podivínského profesora češtiny je z roku 1959.

Pěkné, když domov není jen tranzitem. Ráda jsem si povídku přečetla.

Pěkně napsané, s citem pro detaily a nadšením z prožitků.