Kocour z ulice

Kocour z ulice

Dovolte mi , abych se představil. Jsem velký, černobílý kocour s dlouhou srstí a jmenuji se Baruška. Asi si říkáte, že se někde stala chyba - kocour a Baruška? Vidím, že vám o sobě musím říci všechno.
Nevím, kde ani kdy se jsem se narodil, ale už jako koťátko jsem žil kdesi na ulici. Nebylo to vždy lehké vyprosit si nějaké jídlo a to jsem nebyl vybíravý. Měl jsem ale trochu štěstí, jedna hodná stará paní se o mne a ještě o řadu dalších "kočičích bezdomovců" starala. Mívali jsme u ní pravidelně plnou misku. Bohužel, za pár let hodná paní usnula a už nám misky neplnila. Zase jsem byl jen na ulici a bral za vděk občasným kouskem jídla od hodných lidí. Pak mě tam sebrali a odvezli do útulku pro opuštěná zvířata. Tam si mě prohlédli a dali mi jméno - Baruška. Domnívali se, že jsem kočka. V útulku nás bylo plno a o baštu byl občas boj. Byl jsem stále krásný kocour, i když už jsem nebyl nejmladší. Tak uběhl asi rok, až jednou....
Zrovna jsem usiloval o místo u misky, když si mne všimla jedna milá paní. Dobře si mne prohlédla a hned druhý den si pro mě přišla. Sice mě nacpala do nějaké bedny, takže jsem náležitě ječel a bránil se, ale po krátké cestě autem mě vypustila v novém bytě. Trochu jsem se bál, vše bylo nové, neznámé, ale přišla ke mně starší panička, hezky mě pohladila a ptala se, jak se jmenuji.
Prý Baruška, i když už věděli, že jsem kocour. Panička se zasmála a jméno mi nechala, když už na něj slyším. Mně to bylo celkem fuk, hlavně že mi přinesla misku plnou dobrot, které jsem ani neznal. Nejprve jsem dělal trochu "fóry", aby si nemysleli, že se dám tak lehce koupit a taky jsem si musel očichat nový byt, kde co je. Najednou jsem zíral na černou kočku, která vůbec nebyla nadšená
z mého příchodu, ba naopak. Výhružně na mne syčela, co že tam pohledávám. Ani trochu jsem se jí nelíbil. Mně nevadila, na kočky jsem byl zvyklý. Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Lucka a je také z útulku, ale již dva roky tam byla zabydlená a o společnost dalšího zvířecího člena vůbec nestála. Časem jsme se ale skamarádili a teď jsme spokojení oba. Máme hodnou paničku, která nás má ráda a stará se o nás a tak "na stará kolena"- je mi prý asi 15 let- si žiji jak v kočičím nebi.
Váš kocour Baruška.