Místo, které mám ráda

Místo, které mám ráda

Jistě mi dáte zapravdu, že nejkrásnějším místem na světě je naše krásná vlast. Jsou v ní obsaženy všechny krásy světa: hory i nížiny, lesy i pole, řeky i rybníky, snad jen moře nám chybí, ale k tomu se dá po pár hodinách dojet k sousedům. A té historie v tom všem!
Přesto ale existují kouty, které tyto krásy umocňují. Každý z nás jistě takový svůj koutek má a rád se tam vrací. Někdo by jej neprozradil za nic na světě, jiný se s ním rád pochlubí. Já patřím k těm druhým. Ptáte se, kde že je? Dovolte mi, abych vás nejdříve provedla jeho stručnou historií. Vžijte se do doby na samém úsvitu našich dějin, kdy praotec Čech s bratrem Lechem přišli se svými rody na naše území a rozhodli se zde zůstat, protože hezčí kraj na své dlouhé pouti za novým domovem nenašli. Rozdělili se, ale dali si slib, že jeden druhému dá vědět, kde se usadil. Čech, jak víme, došel až na Říp, ale Lechovi učarovala rovinatá krajina. Našel vyvýšeninu, na které byl obrovský kámen. Nechal na něm rozdělat veliký oheň a kouřovým znamením tak oznámil Čechovi, kde sídlí. Město, které zde později vzniklo, dostalo na památku jméno Kouřim a obrovskému kameni se dodnes říká Lechův kámen. Potud pověst, kterou zachytil Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Pravdou je, že zde skutečně stálo mohutné staroslovanské sídliště kolem roku 700, jehož pozůstatky byly odkryty při archeologických vykopávkách v 50.letech a jsou patrny dodnes.
Kouřim je královské město, kterému vévodí kamenný kostel
sv. Štěpána z poloviny 13. století. Pod městem byly objeveny i katakomby.které v případě nebezpečí ukrývaly obyvatele a pomohly jim dostat se z obleženého města. Kolem města jsou dodnes ze 3/4 nejzachovalejší dvojité hradby v Čechách. Později byla přistavěna i zvonice, ve které je zvon otočen srdcem nahoru. To prý nařídil král Zikmund jako trest za to, že radní nechtěli zvonit na jeho počest.
Na rozlehlém náměstí, kde rostou stoleté lípy, stojí pěkná, restaurovaná barokní kašna se sochou Panny Marie. Celé je dlážděné původní dlažbou - "kočičími hlavami". Ale vždyť to náměstí i kostel přece znáte - byl tu natočen režisérem Karlem Smyczkem krásný televizní seriál "Bylo nás pět" na motivy románu Karla Poláčka. Budeme-li unaveni historií, můžeme vyrazit do přírody, i když se s ní setkáme na každém kroku. Turistická značka nás povede kolem výše jmenovaného Lechova kamene přes zbytky staroslovanského opevnění na návrší k barokní kapličce / i ta byla v seriálu vidět/ se statnými lípami státem chráněnými . Odtud je krásný výhled do kraje a bude-li jasné počasí, uvidíte na obzoru siluetu Trosek a Krkonoš. Půjdeme dál z návrší dolů mezi loukami a planými třešněmi, kolem pověsti opředeného jezírka Libušinka, kde se prý koupávala kněžna Libuše a pozvolna dojdeme k velkému rybníku Strašíku. Zde je ráj rybářů i koupání chtivých výletníků. Leží v údolí uprostřed polí a uvidíte ho teprve, až se přiblížíte. Zpět se vrátíte po po starých valech, kde roste plno třešní a ostružin. Přes Starou Kouřim, jak s celému návrší říká, přijdete dolů k řece Kouřimce, přejdete splav a po krásné stinné cestě mezi vzrostlými smrky svou procházku ukončíte v podhradí. Po kamenných schodech vyjdete opět u kostela. Zde se můžete občerstvit v malé cukrárně a vstřebat při odpočinku své dojmy. Celé městečko dýchá starosvětskostí a klidem, který určitě přenese i na vás.
Při další vycházce můžete navštívit skanzen lidových staveb ze středních a východních Čech.
Tak už víte, proč se mi zde tak líbí?