přidáno 07.03.2014
hodnoceno 8
čteno 1069(10)
posláno 0
Paříž. Město zamilovaných. Město něžných slov, romantických zákoutí a lásky. Na světě přece nemůže existovat nic krásnějšího ...
Píše se rok 2001. Městem se prochází stará dáma. Na sobě má kožich prožraný od molů, na hlavě slaměný klobouk. Na krku jí visí snad celé její jmění. Jde pomalu podél řeky Sény, vítr ji jemně hladí tvář. Může jí být něco přes 70 let. Dojde až k nedalekému přístavu a upřeně hledí na nedaleký maják, který zaujímá své místo na velikém útesu. Je slyšet jen vítr a nárazy vln. Svítá.

Psal se rok 1940. Byla 2.světová válka a Němci bojovali o Francii. Všude bylo plno zraněných mužů a žen. Nebylo tomu jinak ani v jedné malé nemocnici, jenž měla za úkol ošetřovat všechny, co to jen trochu potřebovali.
Jmenovala se Lili a byla to zdravotní sestra. Sloužila zrovna noční, když hlásili příjem raněných. Vyběhli s doktorem a další zdravotní sestřičkou ven a třídili pacienty podle závažnosti. Byl mezi nimi i jeden s postřelenou nohou. Jmenoval se Richard, jak se později dozvěděla. Zamilovala se do něj na první pohled. Byl tak krásný, jeho oči se vpíjely do její duše. Cítila štěstí i navzdory prostředí, ve kterém se nacházeli. Cítil to stejně.
Byl celkem klidný den, výstřely byly slyšet jen z dálky. Richard a Lili si užívali své blízkosti a plánovali svou budoucnost.
,,Lili, pokud by se něco stalo a my museli od sebe, něco ti slíbím. V den výročí našeho setkání se sejdeme v Paříži. Na tom nejkrásnějším útesu. Přesně za 50 let.'' řekl a zahleděl se jí do očí. Přikývla, i když vůbec nepočítala s tím, že by mohli být bez sebe. Milovala ho a dala by za něj život.
Hlásili příjem raněných. Okamžitě museli letět na místo bombardování. Richard se přihlásil jako dobrovolník, nechtěl nechat letět Lili samotnou. Slibovali, že oblast je bezpečná, ale po příletu na místo jim bylo jasné, že to byla lež. Všude byly slyšet výstřely. Richard, Lili a doktor byli schovaní v jednom z domů.
,,Musíme letět." řekl doktor. Věděli to. Museli, než bude pozdě. Utíkali směrem k vrtulníku, když Richarda zasáhl výstřel. Stál, hleděl na Lili a v jeho očích byly vidět slzy. Objala ho. Slzy jim tekly proudem.
,, Musíme jít, Lili, honem." zvolal doktor.
,, Já ho tu nenechám, to ne!" vzlykala.
,,Běž, lásko, musíš jít. Musíš se zachránit." Richard ji objal a políbil. Šla. Protože si to přál. Vrtulník vzlétl a letěl pryč. Její oči ještě pořád hleděly na tu jeho krásnou tvář. Seděl tam a oddychoval. Cítila ten dech až hluboko ve své hlavě. A pak jen ticho. Ticho všude kolem ...
Slunce se vyhouplo nad obzor, v dálce byl ještě pořád vidět měsíc. Lehla si do písku, v uších ještě pořád slyší jeho hlas.
,,Lili!" volal. Jak krásný ten hlas byl.
,,Lili!" ... pořád ho slyšela. Né, to přece není sen. Ten hlas ... Otočila se a spatřila ho. Jeho krásné oči se ještě pořád vpíjely do její duše. Přišla k němu a pohladila ho po tváři. Cítila každou radost i bolest, jenž cítil on. Chytil ji za ruku a kráčeli do moře. Kráčeli vlnám vstříc ...
Vždy, když se podívám z okna, vidím ji. Září jako dalších milion hvězd přesně do mého pokoje. Konečně vím, že je maminka šťastná. Šťastná a spokojená vedle mého tatínka. A já si nepřeji nic víc, než vyplout vlnám vstříc...
přidáno 07.03.2014 - 22:02
Megynka: poučení pro příště? Když neznám dostatečně reálie, musím si je vymyslet kompletně...
přidáno 07.03.2014 - 21:59
Severak: Omlouvám se ;) ale myslím, že jsem nad tím v té chvíli asi vůbec nepřemýšlela, neboť jsem dala Paříž asi spíše jako místo zamilovaných :D ;)
přidáno 07.03.2014 - 21:46
Megynka: copak ty vrtulníky, ty odpouštím, ale ty útesy hodně řežou do očí.

Ale pro objektivitu musím dodat, že první díl Pirátů z Karibiku se odehrává ve městě Port Royale, taky na útesech a přitom tam ve skutečnosti útesy nebyly.
přidáno 07.03.2014 - 18:39
Pěkně napsaná povídka. Ráda jsem si ji přečetla.
přidáno 07.03.2014 - 14:54
Yarpen: Severak: TheLivingCore: Je to jen povídka, napsána již dávno, někdy na základní škole, to nemůžete brát tak vážně, nezajímali mě moc detaily, spíš příběh ;)
přidáno 07.03.2014 - 14:04
Bohužel musím souhlasit.. vrtulníky za 2.světové ještě nebyly, tak používané, jak by se možná zdálo. To až později. Jinak je to pěkně napsané
přidáno 07.03.2014 - 13:47
3) Máš moc pohádkovou představu o Paříži.
přidáno 07.03.2014 - 00:23
mám dvě technické poznámky:
1) v Paříži nejsou útesy
2) vrtulníky se za druhé světové zřejmě ještě nepoužívaly tak široce, byly teprve v plenkách

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nepřeji si nic víc, než ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Lucie
Předchozí dílo autora : Ve tmě

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming