Soči

Soči

Dívám se dnes na televizi, kde začínají Zimní olympijské hry a vzpomínám na svou dovolenou v Soči v roce 1987 a srovnávám Soči dávnou a současnou. Dnes jsou na světě všechna města krásnější, živější, plná moderní techniky a produktů 21. století.Tak je to i v Soči. Přesto vzpomínám na tu mou Soči, která mě tehdy uváděla v úžas svou tehdejší moderností, a protože jsme byli v subtropickém pásmu, i svou neobvyklou přírodou. Bylo to na jaře, všechno bylo v plném květu. Na našem hotelu který byl asi pětipatrový, kvetly nádherné bleděmodré a bílé hrozny květů vistárie, které, jak jsme později viděli, kvetly i v parcích, ovíjely sloupy elektrického vedení a nechaly se podpírat vysokými stromy .
Moře bylo klidné a docela teplé vzhledem k tomu, že byl začátek května a tak jsme se mohli i koupat a opalovat. Nenechali jsme si ujít žádný z nabízených výletů do okolí. Imponovaly nám hory věčně zasněženého Kavkazu , který se pyšně tyčil nad městem. Jedním z výletů byla návštěva čajového sovchozu v Dagomysu. Je to Krasnodarská oblast, nejvýše položená, kde roste ještě čaj.Kdo neví- čaj je keř, dorůstající asi 2 metrů, který se stříhá do výše 80 cm. Stříhají se výhonky se 3 listy+ pupen. Podle toho se dělí na 4 sorty. Nejvyšší sorta - jen pupen- byla určena výhradně pro imperátora. Po poučné návštěvě na plantáži jsme byli pohoštěni v lidové ruské chalupě ruskými národními jídly. Servírky byly oblečeny do ruských národních krojů a podávaly nám koláče, pirohy, různé oříšky, které jsme ani neznali ,a orientální cukrovinky. Byl to moc hezký den.
Dalším neopomenutelným zážitkem byl výlet v helikoptéře nad Kavkazem. To byla nádhera, shlížet na majestátní zadumané hory Západního Kavkazu až k nejvyšší hoře Ajipke.Kavkaz byl takový vážný, ale i divoký. Rozhodně nešel srovnat s našimi Krkonošemi. Dodnes se tímto výletem pyšním.
Zážitkem také byla návštěva botanické zahrady-dendrária. Jelo se nahoru lanovkou a dolů jsme scházeli pěšky a obdivovali asi pěti druhům palem, nepřebernému množství barevných azalek / ty tam rostou divoce i u silnice, ale jen žluté/,magnóliím , bambusu, který tam pěstovali v sovchoze. Roste neuvěřitelně rychle. Zahradu oživovali krásní pávi, bílé i černé labutě pomalu pluly na jezeře a cesty zpestřovaly umělecké sochy.Ještě mám na památku usušený lístek vavřínu / bobkového listu/, z kterého tam byly živé ploty, právě tak jako z ibišku. Byli jsme ,pro nás na tehdy nevídané ,tržnici, kde se dalo koupit všechno možné. Jezdili tam prodávat zemědělci z nedaleké Gruzie, takže jsem ochutnala v květnu nevídaně velká, krásně červená, chutná jablka,ale státní samoobsluhy zely prázdnotou.Alkohol se tam mohl prodávat až po dvacáté hodině,protože tam platil "Gorbačův suchý zákon" o prodeji tvrdého alkoholu. Přes den se smělo prodávat jen víno a sekt.Víno nám ale moc nechutnalo, za to jsme si užili růžového sektu. Nám to nevadilo.
Navštívili jsme přístav a dívali se na nakládání velkých lodí.Jako vnitrozemci jsme tímto divadlem byli okouzleni. Nesmím zapomenout na největší hotel Moskva, před kterým byla veliká "zpívající fontána". Večer byla nádherně osvětlená a jak jsme pozorovali, byla místem pro schůzky mladých lidí z celé Soči. Dávali se před ní fotografovat a všimla jsem si, že ani jedna dívka nebyla bez květin, které jí její hoch přinesl.Hezký zvyk.
Dalším velkým výletem byla návštěva Abcházie( autonomní republiky) a jejího hlavního města Suchumi. Pluli jsme tam po moři v lodi nazývané Kometa. Cesta byla pěkná, doprovázela nás hejna černomořských delfínů, kteří z toho měli, myslím, legraci. Skákali do výše a opustili nás až před přístavem. Město bylo starobylé, mělo velký "bazar"se vším možným. Prodávané textilie měly většinou pro nás divoký vzhled, hýřily orientálními vzory i barvami. Koupili jsme nějaké ovoce, prošli město, kde byl i výzkumný ústav pro léky a kosmetiku. Za tímto účelem zde chovali množství opic, na kterých své produkty zkoušeli. Bylo mě těch opiček líto. Snad se to už neděje. Na zpáteční cestě nás opět provázeli delfíni. Přijížděli jsme do přístavu za večerního šera a uvítala nás osvětlená Soči. Z moře to byl nádherný pohled.
V Soči je i pěkné divadlo a stálý cirkus, který jsme také navštívili.Přestavení bylo vtipné, tak jsme byli spokojeni. Když jsme po čtrnácti dnech odlétali, v duchu jsem se ptala, zda se tam ještě někdy podívám. Díky televizi a olympijským hrám se mi mé přání splnilo, i když, jak jsem již napsala, je to nová Soči.