Jarní procházka v Zámecké zahradě

Dnes je již od rána hezky, z ranní mlhy vykukuje sluníčko, které se rozhodlo, že se nenechá odbýt zimou, která letos vlastně ani neví, co chce a je nijaká. "To já bych si hned vědělo radu," frfňá si do zlatých vousů sluníčko," jen kdyby mně už konečně udělala místo a sama odešla spát k Severnímu pólu. Zatím ale nedělá nic, ani nesněží ani nemrzne, ale úplně vzdát se trůnu taky nechce, asi chce zůstat do konce volebního období. Tak ji budu zatím trochu škorpit, ať mají lidé legraci."
Tak dnes ráno sluníčko vstalo / již o hodinu dříve/ a šlo si pročesat své zlaté vlasy, aby se rozbřesklo. Probudilo tím spící ptáky a ti hned začínají svou ranní píseň, křičí všichni najednou, ale je to páté přes deváté, asi jsou bez dirigenta. Rosa si také pospíšila, aby vše utřela svým mokrým hedvábným šátkem. Toto všechno probudilo trávu a sedmikrásky ještě spící zimním spánkem. Lekly se a rychle vystrčily hlavičky ven.Sluníčko je něžně políbilo, tyto se rychle povytáhly ven. Hned si ale mezi nimi udělali dálnice a stezičky mravenci, chrobáci i jiná žoužel, která vyrazila za svou každodenní prací. Nad tím vším se tyčí pyšně až do nebe dosahující staré stromy-statné duby, vážné buky, stále zelené smrky a borovice i rozevláté břízy. Dominuje tu mezi nakvétajícími kaštany dub chráněný státem. Však si ho také je proč považovat pro jeho stáří a mohutnost. Stromy kolem rybníka se zase rády vzhlížejí v jeho hladině, zda nemají rozcuchané koruny. Zkrátka, všichni mají plné ruce práce,aby mohli přivítat první malé i velké návštěvníky. Však lidé se již hrnou, někteří s pytlíky dobrot pro věčně hladové kachny a labutě, které na ně už čekají. Zahrada ožila smíchem dětí ,hrajících si na dětském hřišti a hlasy maminek, dědečků i babiček. Po skrytých cestičkách si šeptají milenci.
Zámecká zahrada slouží už asi 300 let, procházely se zde císařské i královské rodiny, byli tu slavní J.W.Goethe i Ludvik van Beethoven - jejich setkání je zvěčněné na pamětní desce : dvorsky vychovaný Goethe se uklání a dává přednost královské rodině, kdežto Beethoven hrdě kráčí bez povšimnutí vpřed. Znázorňuje tak ,že umění je víc než dvorská etiketa. Vracel se sem také ruský car Alexander. Do Zámecké zahrady se dá chodit stále a nikdy se vám neomrzí. Vždy vás čeká něco nového. Navštivte ji, uvidíte.